Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza Zprávy

    Přervaná kariéra Dagmar Frýbortové

    Ve věku nedožitých osmdesáti sedmi let zemřela 18. května herečka Dagmar Frýbortová-Kopecká. Mnohý čtenář – a jistě nejen Divadelních novin – netuší, o koho šlo. Když jsme připravovali její nekrolog (Dagmar Frýbortová), v Dokumentaci Divadelního ústavu jsme nalezli jen nepatrnou profesní informaci: „Vystudovala dramatické oddělení Stání konzervatoře v Praze, absolvovala 1946 a 1946-47 byla v angažmá v Divadle V+ W.“ Požádali jsme tedy jejího rodinného přítele, který nás o úmrtí informoval, aby o herečce, jejíž slibně se rozvíjející kariéra skončila nástupem komunistů k moci, napsal víc. Zaslouží si to.

    red.

    FOTO MIROSLAV HÁK (archiv autora)

    Dagmar Frýbortová

    se narodila 10. srpna 1925 v Praze. Dětství a mládí prožila v Dejvicích. Od raného věku se toužila stát tanečnicí v divadle, navštěvovala hodiny baletu a rytmiky. V patnácti letech se nechala zapsat do komparzního rejstříku a v rozmezí let 1940 – 1942 se objevila ve čtyřech filmech (studentka v dramatu Prosím, pane profesore, prodavačka v Rukavičce, mladá dívka v Modrém závoji a manikérka ve Velké přehradě).

    FOTO archiv autora

    Díky svému prvnímu filmu, který režíroval Zdeněk G. Hašler, byla doporučena Oldřichu Novému, který ji obsadil v roce 1943 do hlavní dívčí role ve své detektivce Čtrnáctý u stolu, kde si zahrála po boku Karla Högera. V té době studovala již druhým rokem na pražské Státní konzervatoři, kterou dokončila v roce 1946. Jejími učiteli byl např. Jiří Plachý, Božena Půlpánová či Anna Iblová, do stejného ročníku chodila pak mj. s Jaroslavou Adamovou, Libuší Havelkovou, Jiřím Letenským anebo Radovanem Lukavským. Do konce války si zahrála ještě dívku Jindřišku v roce 1944 v komedii Neviděli jste Bobíka. Účinkovat měla také ve veselohře Jenom krok z roku 1945, která však nebyla nikdy dokončena.

    S Karlem Högerem ve veselohře Z. G. Hašlera Čtrnáctý u stolu (1943). Repro dobové obálky Kinorevue archiv autora

    Po válce si Dagmar Frýbortová zahrála v okupační komedii Velký případ dceru Jaroslava Průchy. První role, která ji proslavila až do dnešních dnů, přišla v roce 1947 v komedii Poslední mohykán, kde spolu se Soňou Červenou a Jaroslavem Marešem ztvárnila dceru Zdeňku Jaroslava Marvana a Medy Valentové. V zápětí následovala další komedie Josefa Grusse Hostinec U Kamenného stolu z roku 1948, kde vytvořila sourozeneckou dvojici spolu se svou jmenovkyní Dagmar Sedláčkovou, dceru Růženy Šlemrové a Stanislava Neumanna. V témže roce natočila další komedii režiséra Slavínského, který ji nejčastěji obsazoval, Dnes neordinuji, kde si zahrála hlasatelku Růženku, o kterou se tajně uchází její soused, doktor Johánek, v podání Jana Pivce. To byla její poslední hlavní role, začátkem padesátých let se ještě krátce mihla v malé roličce vedoucí internátu v budovatelské komedii Štika v rybníce.

    S Medou Valentovou a Soňou Červenou (vpravo) ve filmu Vladimíra Slavínského Poslední mohykán (1947). Foto s autogramem Dagmar Frýbortové Galerie.cz

    Po nástupu komunistů k moci byl uvězněn její otec, podplukovník Československé armády, a Dagmar Frýbortové byla následně zakázána umělecká činnost z důvodu, že nevyhovovala novému typu herečky pro své předchozí buržoazní role. Sama byla po následující léta několikrát vyslýchána tajnou policií. Z tohoto důvodu se nemohla po roce 1948 uplatnit ani na divadelních prknech.

    Poprvé se na nich objevila na scéně Národního divadla v dramatu Ión v divadelní sezoně 1943/44, kde jako studentka konzervatoře vystoupila po boku svých vyučujících. Během studií si ještě zahrála se svými spolužáky v Kvapilově Princezně Pampelišce (titulní úlohu) a v Nasredinovi (Lid akšehirský). Po válce získala angažmá v Divadle Voskovce a Wericha v letech 1946-1947, kde ztvárnila např. roli Jany v komedii Přišel na večeři. Pro pracovní vytížení kvůli filmu pak divadla na pár měsíců opustila a další angažmá získala v roce 1949 v Divadle hudby, kde se uplatnila spolu s Dagmar Sedláčkovou především jako recitátorka. V letech 1950-1952 zde však v důsledku politických perzekucí mohla pracovat již jen jako uvaděčka.

    Následkem těchto událostí opustila divadlo a provdala se za svého přítele z dětství, architekta Václava Kopeckého, s kterým měla syna Richarda a následně se věnovala pouze rodině. Od 70. let byla zaměstnána jako úřednice ve Strojexportu, kde zůstala až do odchodu do důchodu. Její manžel zemřel vroce 1985 a od té doby žila sama na Vinohradech.

    FOTO archiv autora

    FOTO ROMAN SOUČEK

    Zemřela 18. května 2012 ve večerních hodinách po vleklých zdravotních potížích ve věku nedožitých osmdesáti sedmi let. Pohřbena je v rodinné hrobce na Olšanech. Sama dávala přednost své filmové kariéře před divadelní. Se svými filmovými kreacemi ze 40. let tak navždy zůstane v historii české kinematografie zapsána jako představitelka veselých mladých atraktivních a sympatických děvčat plných života.


    Komentáře k článku: Přervaná kariéra Dagmar Frýbortové

    1. Jana Hamřikova

      Avatar

      Byla to velice krásna žena.
      Filmy-i když jich nebylo mnoho-ve kterych hrala,se mi vzdy líbily a rada na ne koukam dodnes. Hostinec u kamenného stolu, Rodinné trampoty oficiála Tříšky, Posledni mohykan, Dnes neordinuji atd.

      06.09.2015 (8.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,