V tomto období se tito umělci plně vřadili do mezinárodních souvislostí a svým osobitým přístupem je obohatili. Přinesli si s sebou zkušenost z českého prostředí, kde se rozmanité proudy střetávaly a mísily, až se zrodila řada originálních osobností. V německém kontextu se jejich tvorba rozvíjela dál a prostupovaly se v ní různé vlivy. Vytvořili si nové vztahy, došli k různým konceptuálním přístupům, v nichž hrál důležitou roli čas a prostor. V případě Milana Mölzera šlo o autentické záznamy dějů, pohybu či vibrací. František Kyncl dospěl ke složitým strukturám vycházejícím z jednoduchých geometrických prvků, které se rozpínají všemi směry. Jiří Hilmar vytvářel dokonale konstruované reliéfy, jejichž vztahy se proměňují, když divák přechází kolem. V uvedeném desetiletí jeho projev nabýval stále organičtější podoby.

Výstava ukazuje vývoj od přísného konstruktivismu a zabývá se směřováním všech tří umělců k volnějšímu konceptuálnímu myšlení  v souvislosti s düsseldorfskou avantgardou či skupinou ZERO. Chci připomenout, že k obdobným výsledkům dospívali i někteří umělci, kteří zůstali v Čechách, i když ti žili v izolaci za železnou oponou bez možnosti cestovat do svobodného světa, vystavovat a publikovat svou práci. (Jan Kubíček, Stanislav Kolíbal, Radek Kratina, Dalibor Chatrný, ….). Všichni jmenovaní však uplatňovali ve svém projevu řád, který byl často oživen působením náhody. Vycházeli ze z jednoduchých geometrických tvarů, jejichž střídáním a opakováním či vrstvením vznikala živá struktura (Milan Mölzer, Cestovní deník, 1975, František Kyncl, Prostorová kresba, 1973, Jiří Hilmar, Optický reliéf, 1974, …).

Celou výstavou procházejí deníky Františka Kyncla z let 1968 – 1978, které naznačují složitou cestu k uznání v novém prostředí. Je zřejmé, že výstava se rodila delší čas. Díla jsou citlivě a pečlivě vybraná z mnoha veřejných i soukromých, našich a také německých sbírek, ať už jde o kresby, reliéfy nebo objekty. Velmi cenná je důkladně zpracovaná dokumentace. Výstava, stejně jako tvorba všech tří umělců, působí střídmě a přitom živě. Ukazuje, jak je kromě blízkého způsobu myšlení spojuje i společný osud, který je přivedl do inspirativního prostředí, kde se jim však podařilo přirozeně se vřadit do experimentálního proudu evropského umění. K výstavě vyšel důkladně zpracovaný katalog, který podobně jako výstava mapuje důležité období v tvorbě všech tří zúčastněných umělců, kteří se stali součástí progresivní mezinárodní výtvarné scény a kteří se teprve po skončení komunistického režimu v Československu mohli navracet do své původní vlasti.