Preslová + Lesák: Pro všechny nebudeme, nejsme pizza
Pražský Experimentální prostor NoD se dočkal koncem minulého roku velkých změn. Z pozice uměleckého šéfa odešel Adam Halaš, který NoD vedl od roku 2008, a novým uměleckým vedením byli pověřeni dramaturgyně Natálie Preslová a režisér Janek Lesák. Zajímalo nás, jaké bude další směřování NoD a jaké představy a vize mají.
Jak se stalo, že jste se stali novými uměleckými šéfy NoD?
Preslová: Do NoD jsem nastoupila v dubnu 2016, kdy jsem vyhrála konkurz na pozici dramaturga. Nastupovala jsem s tím, že mým úkolem je začít realizovat linii vlastních inscenací NoD, tedy inscenací v jeho vlastní produkci, které budou utvářet jednotnou dramaturgickou koncepci. Na konci prosince loňského roku odešel z NoD jeho dlouholetý umělecký šéf Adam Halaš a já byla pověřena jej nahradit. Po debatě se svým týmem jsem přizvala ke spolupráci na uměleckém vedení divadla režiséra Janka Lesáka, se kterým již dlouho spolupracuji. Logicky se totiž začalo ukazovat, že tento nový způsob fungování divadla v NoD postupně směřuje k repertoárovému modelu a ten je v mnoha ohledech náročnější. Neumím si představit, že bych na umělecké vedení zůstala v NoD sama.
Znamená to, že šéfujete jen divadelnímu prostoru NoD, nebo celému prostoru, tedy i galerii, jak tomu bylo doposud?
Preslová: I to je novinka. S Jankem tvoříme umělecké vedení jenom Divadla NoD, nikoli celého Experimentálního prostoru. Nové umělecké vedení má také Galerie NoD. Společně tvoříme dva nezávislé subjekty pod jednou střechou.
Jaké divadlo – vy osobně – máte rádi?
Lesák: Mám rád divadlo, které se nebere přehnaně vážně. Zjistil jsem, že daleko víc, než práce s pevným textem mi vyhovuje divadlo, které vzniká od prázdného papíru a ve spolupráci s celým tvůrčím týmem. Na míru konkrétním hercům, prostoru, příležitosti, okolnostem.
Preslová: S Jankem děláme vlastně výhradně autorské divadlo. To je divadlo, které mě nejvíc zajímá jako tvůrce i jako diváka.
Lesák: Nesmírně důležitá je pro mě kontinuita. Zajímá mě dlouhodobé budování, vždy začínat tam, kde jsme naposledy skončili. Chci vytvořit tým, který někam dlouhodobě směřuje jako celek. V tom vidím svoji cestu a na to se v NoD těším.
Jak Experimentální prostor NoD znáte? Jak se vám dosud jevil? Na co chcete navazovat?
Lesák: Už když jsem do NoD chodil během školy, ohromně mě ten prostor přitahoval. Nic v něm neschováte, nemá cenu v něm nic předstírat. Pro divadlo, které mám rád, je to ideální. Na pražské alternativní scéně má bezpochyby svou tradici a na té bychom chtěli stavět i dál.
Co naopak přinášíte nového?
Preslová: Největší změnou je bezpochyby snaha vytvořit z NoD typ repertoárového divadla. Sice bez stálého souboru, ale s převládající vlastní tvorbou, s jasným zaměřením a dramaturgií a stálým okruhem spolupracovníků, který bychom si chtěli kolem sebe postupně utvořit.
Lesák: Dosud tu panovala velká pluralita různých stylů a žánrů, což určitě některým divákům vyhovovalo. Ale my bychom se rádi dramaturgicky vyhranili.
Jaké máte konkrétní plány? Jak jich chcete dosáhnout?
Lesák: Už vzhledem k našemu zaměření na autorské divadlo bychom chtěli z NoD vybudovat scénu pro to, co nazýváme současnou autorskou činohrou. Částečně tu takové projekty už vznikaly. Naopak v dřívějším zaměření na pohybové divadlo pokračovat nechceme. Už proto, že v Praze v současnosti funguje hned několik zavedených scén, které to podle nás umějí lépe. Nemáme ambici jim konkurovat.
Preslová: Teď se hlavně snažíme vytvořit zázemí, v kterém bude vůbec možné repertoárové divadlo provozovat. Musíme se připravit na úplně jiný provoz, než jaký tu dlouhá léta fungoval.
Jak si své repertoárové divadlo představujete? Jaké máte vize?
Lesák: Repertoár budeme skládat primárně z našich inscenací – tři premiéry ročně, většinou jedna v mé režii, dvě hostujících režisérů. Tuhle rovinu bude doplňovat linie mladých, začínajících tvůrců, která v NoD již několik let existovala. Chtěli bychom jí věnovat víc pozornosti a zvát do ní režiséry a další tvůrce, které zajímá podobný způsob práce jako nás. Slibujeme si od toho, že mezi nimi budeme nacházet budoucí spolupracovníky, a sbírat tak kolem sebe okruh lidí, kteří budou mít chuť se autorskému divadlu systematičtěji věnovat a zkoumat ho. V tomto ohledu je pro nás tahle linie velmi důležitá. To se ale samozřejmě bavíme o jakémsi ideálním vesmíru. Ostatně, ptal jste se na vize.
Jaké diváky chcete oslovit, s jakými divadelníky a soubory budete spolupracovat?
Lesák: No, pro všechny nebudeme, nejsme pizza. Já si myslím, že každý člověk láká takové tvůrce a diváky, jakým je on sám, svou krevní skupinu. Ale ta krevní skupina se s ním nemusí nutně shodovat věkem nebo sociálně. Spíš postoji, vkusem, tím, co od kultury a divadla očekává. Buď se ukáže, že se tímhle vším člověk protíná s velkou skupinou lidí, nebo s úzkým okruhem. S kým se budeme protínat my, se ukáže. Ale předpokládáme, že to bude převážně mladá generace. Povíme si za rok, o. k.?
Komentáře k článku: Preslová + Lesák: Pro všechny nebudeme, nejsme pizza
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
