Prezidenta volí média
Začnu tam, kde jsem končil minule. Televize veřejné služby má opravdu zvláštní vedení: nejprve počátkem prosince zastaví výrobu cyklu Nedej se / Přidej se, a pak, zaskočeno vlnou protestů (mj. i z Akademie věd), se v tomtéž měsíci totéž vedení dušuje, že žádný takový zákaz neexistuje a nikdy neexistoval. Pořad prý běží dál, pouze formát „dramaturgicky roztříštěného“ (?) magazínu nahradí modernější formát uceleného „ekologického dokumentu“. Nechám stranou ztrátu rozlišovacích schopností mezi žánry „magazín“, „dokument“ a (tím jedině pořad byl, a proto také tolik vadil) aktuální „investigativní publicistika“. Stačí, že cyklus od nového roku zmizel z obrazovek, ztratil každotýdenní periodicitu i stálý vysílací čas. Připravují se dva pilotní díly budoucího (dá-li pánbu a jakási schvalovací komise) formátu. Nezbývá, než držet pilotům palce, aby v důsledku pokynů z velína nehavarovali dřív, než vzlétnou.
Prezidentská Superdebata v České televizi FOTO ZBYNĚK STANISLAV, ČTK
Rád bych naopak ČT tentokrát pochválil za to, jakou práci odvedla před prvním kolem prezidentských voleb.Všem, kteří kdy pochybovali o smyslu hybridu, zvaného veřejnoprávní televize (abychom citovali nejhlasitějšího z kritiků televize veřejné služby, jímž byl současný prezident), odpověděla ČT tím nejšťastnějším způsobem. Jako jediná zůstala v přídělu časů nestranná a – na rozdíl od parlamentních voleb – byla obdivuhodně imunní vůči největšímu moru parlamentarismu v éře „tyranie médií“: vůči agenturám, jež pod záminkou, že zkoumají veřejné mínění, toto fakticky vytvářejí. (Jistě znáte ve svém okolí moře lidí, kteří nevolí dle svého přesvědčení, ale aktuálních preferencí, aby jejich hlas takzvaně nepropadl; pak vlastně nevolí občan, ale média, která se „průzkumy“ řídí a následně jejich prognózy stvrzují a násobí). ČT dokázala tentokrát odolat tomuto ataku neprůhledných agentur (jejichž někteří majitelé bývají dokonce sponzory kandidujících!) a poskytla bez ohledu na „preference“ všem kandidátům stejný debatní prostor. Rozdělila je nejprve abecedně na tři trojice a pak pozvala všechny na závěrečnou Superdebatu (bezmála dva miliony diváků nemohly pak neovlivnit pro mnohé překvapivý výsledek, kdy postoupila do finále jiná dvojice kandidátů, než na jakou nás agentury a po nich média připravovaly). A řekněme rovnou, že tu naprosto selhaly komerční televize. Prima (nebudu řešit, jak praví klasik, zda z vlastní blbosti nebo za cizí peníze) připravila tzv. Prezidentský duel, s neuvěřitelně drzou anoncí: Kandidátů je několik, jsou mezi nimi muži i ženy, mladší i starší, už víte, komu dáte hlas? V rozhodování vám může pomoci tento diskusní pořad! Voliči pak „pomohla“ tím, že vybrala z devíti adeptů dva. V debatě, do níž se převlékla následující estráda s absurdními potleskoměry i s předváděním vzorných dětiček finalistů, však nejvíc propadl ten třetí, zcela nepřipravený moderátor Jan Punčochář. Nechal se zmoderovat Milošem Zemanem natolik, že ve finále, jež mělo určit vítěze potleskového klání, byl natolik vyveden z míry tím, že Fischerovi příznivci měli potlesky hlasitější (což asi nebylo ve scénáři), že koktal tak dlouho, až závěrečnou moderaci už Zemanovi předal zcela. Předtím ovšem uchystal duelantům řadu překvapení, například je nechal americkým novinářem Bestem testovat nejen z angličtiny, ale neznámo proč i z ruštiny: zatímco v první disciplíně byl stav nerozhodný, v ruštině Zeman nápadně vynikal. Sémiotik by tento jev označil za čistou ostenzi – mimoznakové potvrzení nadstandardních vazeb jednoho z kandidátů na východní velmoc (připomeňme kromě zástupců velké ruské ropné společnosti, že další z jeho nejbližších spolupracovníků, bývalý bolševický velitel tankové divize, už prezidentem je – zatím jen prezidentem klubu přátel Ruska, hájícího obchodní zájmy putinovského samoděržaví v naší zemi). O mnoho líp nedopadla ani Nova – také ona manipulativně předjímala výsledek tři dny před volbami tím, že pointovala debaty duelem týchž „zaručených finalistů“ dle scénáře agentur (Cesta na Hrad, 8. 1.), i když její moderátorka, Markéta Fialová, byla o poznání připravenější. Ale ani ona, a bohužel ani další z připravených moderátorů Václav Moravec (ten se pilně připravil na zkoušku z Ústavy, na Franzovy protiotázky však už připravený nebyl) nedokázali důsledněji připomenout Zemanovi jeho nejzávažnější aféry (namísto opravdu kruciálních témat, jako zda Škodovka drncá nebo nedrncá).To už si média opravdu nepamatují např. na Bamberg, kdy se vážně jednalo o výprodeji lukrativních postů v budoucí vládě podvodným česko-švýcarským zájemcům? Tehdy ten, kdo chce, aby nad jeho pracovištěm vlálo heslo Pravda vítězí, prokazatelně lhal, nejprve žádné jednání v Bambergu nebylo, pak pod tíhou důkazů připustil, že bylo, ale po pěti minutách podvodníky (v tom jediném označení měl pravdu) shodil ze schodů. Nakonec se ukázalo, že jednání bylo pět, a kvůli odhalení, že nastávající premiér je lhář, musel pak skončit v ČT nezávislý investigativní pořad Nadoraz – to by si právě na Kavčích horách měli dobře pamatovat. Nebo je to tak, že proto, že si dobře pamatují, si raději nepamatují?
Komentáře k článku: Prezidenta volí média
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Mediální demokracie?
Moderní demokracie, jejíž silou i slabinou je koncept občanské rovnosti – každý svéprávný občan má jeden hlas – se stala přirozeně demokracií masovou, potenciálními účastníky jsou všichni, veškeré dospělé obyvatelstvo. Pro jeho ovlivňování, pro manipulaci s tzv. veřejným míněním, mají volební štáby k dispozici úplně stejné prostředky, jako každý účastník trhu, který chce uplatnit své zboží: reklamu v nejširším slova smyslu, média, tištěnými a elektronickými počínaje až po billboardy.
Na to si už nejméně století stěžují intelektuální elity celého moderního světa: demokracie je zpochybněna mj. tím, že nemusí vyhrát ten nejlepší, ale ten, kdo si mohl zaplatit nelepší kampaň, ten, kdo ovládl média.
České prezidentské volby ukázaly, že to tak být nemusí. Ne snad, že by kampaň M. Zemana byla levnější, než kampaň K. Schw. (naopak, jeho nepřiznané zdroje nebudou zřejmě nikdy v úplnosti dohledány), ale je evidentní, že média, pokud nebyla neutrální, stála ve zdrcující většině na straně K. Schw. Periodiky počínaje (deníky, týdeníky) a sociálními sítěmi konče. Médiem je konečně i placka s čírem, mediální charakter měly noční „koncerty pro Karla“, atd., atd.
Některá média ovšem jako „hlídací psi demokracie“ selhala. Nejenom bulvární Blesk, od které nelze nic jiného než totální ziskuchtivost přes mrtvoly očekávat, ale i všechny TV a obzvlášť ta veřejnoprávní. M. Zeman zahrnoval týdny TV prostor pomluvami, falešnými obviněními, překrucováním historických fakt, lžemi všeho druhu i kalibru, ale TV nechaly jejich vyvracení pouze na K. Schw. Jako kdyby tu prolhanost neidentifikovaly, jako kdyby neměly v „popisu práce“ čistit veřejný prostor od takového politického hnoje, jako kdyby samy neuměly či nechtěly uvádět věci na pravou /pravdivou/ míru: „Tady máte naše sdělení, ale jejich pravdivost si musíte ověřit sami – pokud na to máte vzdělání chuť a vůbec náladu; informace, desinformace – my to nerozlišujeme, my to nekomentujeme.“
Přes toto zjištění nezbývá než konstatovat: kandidát se zdrcující mediální převahou, převahou autentickou, protože většinou upřímnou, nezaplacenou, byl poražen. Obávaný a mocný mediální svět je na kolenou, sedmá velmoc se ukázala jako bezmoc. Zbývá otázka: Co to o naší demokraii vypovídá? Je to pro ni dobře nebo špatně?
31.01.2013 (8.54), , Trvalý odkaz komentáře,