Divadelní noviny > Zahraničí

Přežije ruské divadlo dobu pandemie?

S několikadenním zpožděním oproti většině evropských zemí přikročilo v úterý 17. března i Rusko k řadě restriktivních opatření a v průběhu čtyř dnů uzavřelo všechna divadla. Umělecké aktivity však neutichly. V masovém měřítku se přenesly do virtuálního online prostoru.

Rozmanitá a především rozsáhlá divadelní krajina Ruské federace, rozkládající se na osmdesáti pěti samosprávných územních celcích (kraje, oblasti, republiky, federální města a autonomní oblasti) v různých časových pásmech, začala usilovat o diváky, kteří by se v běžném režimu – z důvodu ohromné vzdálenosti divadel – jen těžko mohli všech představení účastnit. Možnost zhlédnout v jeden den záznam z divadel v Novosibirsku a poté z Krasnodaru, která od sebe dělí skoro čtyři tisíce kilometrů, je fascinující. Spolu se zdánlivě hladkým přechodem divadla do světa elektronických médií ale záhy vyvstaly zásadnější otázky: Kdo bude sanovat finanční ztráty divadelních (a dalších kulturních) institucí a jejich pracovníků? Postaví se stát za ochromený kulturní sektor, nebo bude tuto nepříjemnou povinnost tiše delegovat na samosprávní celky? A jak to bude s těmi, které nikdo nezřizuje?

Zákaz pořádání kulturních akcí

Černých pátků v nastalé pandemii má ruské divadlo hned několik. Spadají do období mezi 17. a 20. březnem, kdy jednotlivé samosprávní celky (až na malé výjimky) přijaly tatáž rozhodnutí: zákaz pořádání kulturních akcí. Některé oblasti se snažily obdobně jako Česko či Británie o pozvolné omezování. Například republika Sachalin ještě 17. března tolerovala akce s účastí do sta osob. Moskevský starosta Sergej Sobjanin v ten samý den posvětil kulturní aktivity s méně než padesáti lidmi. Během několika následujících dnů byl ale i on – stejně jako sachalinští – nucen přijmout nejtvrdší omezení: absolutní zákaz.

V sobotu 18. března se na stránkách Ministerstva kultury Ruské federace objevila výzva šéfky rezortu Olgy Ljubimové. Obracela se v ní na divadla, zejména tzv. federální, tedy ta, která zřizuje přímo ministerstvo kultury (jedná se o dvacet dva subjektů, které jsou ve svém názvu většinou opatřeny přívlastkem státní nebo ruský; spadají sem pochopitelně i oba MCHATy či u nás v nedávných letech hostující Vachtangovovo akademické divadlo nebo Divadlo národů), a zavedla jim povinnost zajistit adekvátní náhradní program na internetu. Na vynucené omezení nelze nahlížet jako na úplné přerušení kulturních aktivit. Mění se pouze programy a činnost přechází do online režimu. Mnohé instituce mají s kontaktem se svými diváky interaktivní formou bohaté zkušenosti, ať jde o virtuální exkurze, záznamy inscenací, koncertů, nebo přednášek. Nyní je potřeba paletu nabízených projektů v elektronickém systému rozšířit, zejména s ohledem na vzdělávací a osvětový obsah. Vždyť nejaktivnějšími uživateli internetu jsou dnes právě žáci a studenti, uvedla ministryně kultury na rezortním webu. Na okraj jen doplňuji, že analogickou výzvu k maximálnímu používání elektronických platforem pronesl o deset dní dříve i italský ministr kultury. Na rozdíl od své ruské kolegyně ovšem nic nenařizoval, jen doporučoval.

Zadání vyšší instance se v Rusku ujala i nezávislá divadla, která to vzhledem ke svému zřízení neměla v popisu práce.

A začalo se mohutně streamovat, šátrat v archivech či jakkoli jinak saturovat v karanténě uvězněné diváky. Pozoruhodný je na tom především široký záběr napříč profesemi oboru. Na sociálních sítích a dalších webových platformách divadel se objevily nejen záznamy rozličných produkcí, ale i četné přednášky a diskuse vedené teatrology a divadelními publicisty. Vzniklo i několik speciálních projektů jako třeba Praktika karanténa, BpON AIR Divadla na Malé Bronné s dnes již rozsáhlou sérií přednášek divadelních historiků nebo aktivity Stanislavského Elektroteatru. Ten dokonce věnoval speciální blok západním tvůrcům Heineru Goebbelsovi a Richardu Schechnerovi. Divadla, která nestihla premiérovat chystané tituly, se obdobně jako v mnoha jiných evropských zemích uchýlila k živým premiérám a živému hraní před prázdným sálem jen za přítomnosti kamer. Tímto způsobem se uskutečnila premiéra inscenace Müllerovy hry Mauser v režii Theodora Terzopoulose v petrohradské Alexandrince, Sněhurky v moskevském Divadle na Tagance či nového projektu rovněž moskevského Divadla Satirikon nazvaného Drahá Jeleno Sergejevno (režie Vladimír Žukov). S originálním řešením přišel umělecký šéf Permského divadla opery a baletu Marat Gacalov, který odstartoval projekt Jeden na jednoho. S odvoláním na tzv. zpětnovazební smyčku Eriky Fischer Lichte představil ideu živého hraní pro jednoho vylosovaného diváka. Ten měl mít jako jediný privilegium usednout do hlediště. První takto vybraný – jediný – divák měl být 31. března přítomen koncertnímu provedení opery Bohéma. Na to již ale v důsledku zvyšujících se opatření kolem koronavirové pandemie nedošlo.

Divadla nadále zkoušející či hrající v omezeném režimu za nově vzniklých okolností tak ve druhé polovině března ihned ukončila činnost. (Výjimečný stav, tedy domácí izolace, byl v té době stanoven do 30. dubna, ale – tak jako jinde ve světě – později se prodloužil do 11. května. Poté se dle slov prezidenta Putina bude přísná karanténa postupně rozvolňovat, a to i přesto, že epidemie v Rusku zdaleka nedosáhla vrcholu.) Až na kazaňské komorní divadlo SDVIG, které podle oficiálních médií zavřelo až na základě oficiálního vládního výnosu. Divadlo údajně ještě 28. března hrálo. Na svém facebookovém profilu ovšem vydalo prohlášení, že do zmiňovaného data nebyl v příslušné administrativní oblasti přijat jediný zákonný příkaz, který by je zavazoval k ukončení umělecké činnosti. Z vlastní iniciativy začali omezovat kapacitu sálu, nejprve na padesát a později na dvacet diváků s tím, že po 28. březnu, kdy odehráli poslední premiéru, se dobrovolně odebrali do domácí izolace. Kauzu odůvodňují bizarní náhodou, osudného dne, tedy 28. března, se v divadle objevil příslušník policie. Dost dobře netušil, kde se nalézá. Divadelníci ho vybídli k účasti na představení, což odmítl a vyzval je k okamžitému vyklizení sálu. Nejasný a snad i malicherný případ může být v budoucnu nebezpečným precedentem. Zvlášť zvážíme-li, že jmenovaná skupina je nezávislým subjektem, který se v očích moci vymyká kontrole.

Festivaly

Pandemie kromě dílčího reprízování a zkoušek pozastavila i divadelní festivaly. Většina z nich byla zatím přesunuta na podzim. Nejzásadněji se krize dotkla v tu chvíli probíhajícího festivalu Zlatá maska, nejprestižnější akce ruského divadla obvykle vrcholící ceremoniálem s vyhlášením cen za uplynulou sezonu. Letos se mělo Zlaté masky zúčastnit šedesát dva divadel z jednadvaceti měst. Představení, která se již neuskutečnila, mají být spolu s galavečerem dodatečně realizována, ovšem kdy, to zůstává zatím nejasné. Zamýšleného data se naopak nevzdal Moskevský mezinárodní festival studentského divadla Tvoje šance, který se celý představí v květnu v online formátu.

O experimentální online projekty se rozšířil i Mezinárodní letní festival umění Bod přístupu. Do výzvy označené jako Spontánní program se přihlásila řada domácích i zahraničních souborů a umělců. Postupně též bylo odvysíláno mnoho živě přenášených videoperformancí na webových stránkách CoVibe-19 kladoucích si za cíl skrze nevšední videozážitky ze sledování živých divadelních produkcí přehodnotit vztah člověka k jeho domácímu prostředí či performance My body is your body, v níž mohli diváci distančně – pomocí svého počítače – ovládat tělo performerky. Experimenty hodnotí porota. Vítězný projekt bude oceněn na festivalu, který by se měl – snad již v regulérním režimu živého divadla s diváky – konat v létě.

Koronavirus v Rusku dokonce inicioval vznik nového festivalu Korona drama s orientací na nově vzniklé texty na téma COVID-19 a emoce, jež vyvolává. Výzvu z konce března přijalo osmdesát autorů nejen z Ruska, Ukrajiny či Běloruska, ale i Itálie a Polska. Podle slov organizátorů se zaslané minihry do patnácti stránek pohybují napříč žánry, nechybějí ani erotická témata a filozofické traktáty. Festival vbrzku představí třicet vybraných textů formou online scénických čtení. Stávající situace inspirovala uměleckého šéfa moskevského Divadla na Malé Bronné Konstantina Bogomolova, který se nechal slyšet, že příští sezonu otevře inscenací Turgeněvovy hry Měsíc na venkově. Slibuje, že půjde o Turgeněva, ale nahlíženého současnou koronavirovou optikou s důrazem na téma sociální izolace, čímž se přihlásí ke klíčové inscenaci éry legendárního režiséra Anatolije Efrose v tomto divadle.

Pln optimismu, jak se zdá, zůstává i umělecký šéf petrohradského BDT (Velkého činoherního divadla Georgije Alexandroviče Tovstonogova) Andrej Mogučij, který začátkem dubna uspořádal přímo v divadelním sále Skype konverzaci se všemi devadesáti sedmi uměleckými zaměstnanci divadla. Seděl uprostřed hlediště, proti němu se na ohromném plátně na horizontu jeviště promítala obrazovka jeho počítače, kde se objevovali ze svých počítačů právě hovořící herci souboru. Těm umělecký šéf představil plány na příští sezonu i opatření vzniklá danou situací.

Vize do budoucna

Výzva ruské ministryně kultury je tedy, zdá se, řádně plněna. Ovšem finanční situace celého sektoru kultury je tristní a představiteli státu není nijak koncepčně ošetřena. Už o víkendu 21. března vznikla Petice na podporu kulturních a uměleckých pracovníků, která byla adresována vrcholným reprezentantům dvou ruských ministerstev – kultury a financí. Pětice umělců, jejímž mluvčím je herec experimentální nezávislé platformy Teatr.doc Nikolaj Mulakov, vyzývá obě instituce, aby zajistily základní příjem těm, kdo se v souvislosti s nařízeními ocitli bez obživy. Aby rozhodly o okamžitém zmrazení dluhů a hypoték nezávislých souborů a umělců a pro nezávislé scény zrušily nájemné a poplatky za komunální služby. Mají se zasadit o to, aby se předešlo propouštění interních zaměstnanců všech divadel a aby se po dobu pandemie vyplácela ušlá mzda osobám ve svobodném povolání. Argumentují tím, že 17. března byla z Centrální banky uvolněna na umoření ekonomické krize částka 300 miliard rublů. Tyto prostředky by měly být – vyjma finančního sektoru a podpory monopolů – směřovány jako pomoc obyvatelstvu. Jako záchrana před ožebračením nejchudších a tím pádem nejzranitelnějších sociálních vrstev.

O měsíc později zveřejnil otevřené prohlášení předseda Svazu divadelních umělců Ruské federace, herec a režisér Alexandr Kaljagin. Obrátil se na federální a regionální vlády: Od poloviny března divadla nehrají. Až opadne koronavirová pandemie, nelze očekávat, že se situace divadel náhle zlepší. Hrozí, že divadla už nebudou existovat. A nejde jen o státní a městská divadla, nouzí trpí i nestátní síť. Té je ještě hůře. Jejich finance zcela závisejí na prodaných vstupenkách. Je třeba najít způsob, jak pomoci i jim. Kaljagin dále zmiňuje absenci jednotného postupu finančních kompenzací napříč federací: Někde dochází ke kompenzacím, jako třeba v Uljanovské oblasti (jižní část evropské části Ruska – pozn. red.), kde vyplácejí platy zaměstnancům v plné výši. Opatření se přijímají i v Chakaské republice (jižní Sibiř – pozn. red.), kde jsou zachovány platy a vyplácena dotace na komunální platby. Naopak skličující je situace v Penzemské oblasti (Povolží – pozn. red.) a nejtěžší podmínky panují v Petrohradu. Jeho divadlům byly kráceny dotace již po schválení rozpočtu na rok 2020 a teď, když divadla nebudou několik měsíců hrát, přišla i o příjmy z prodeje lístků. A jakákoli kompenzace je v nedohlednu. Petrohradská vláda chce dokonce dosavadní dotace ještě výrazněji zkrátit. A to i přesto, že prezident Vladimir Putin prohlašuje, že žádná krácení nejsou třeba, a požaduje doplnit ústavu o formulaci, že kultura je ze zákona podporována a ochraňována státem. Jedinou odpovědí na Kaljaginovy veřejně projevené obavy o ruské divadlo bylo zatím strohé konstatování šéfky rezortu kultury: Ministerstvo kultury podpoří jím zřizovaná divadla.

Psáno 22. dubna 2020

• Autor: Marcela Magdová
• Publikováno: 12. května 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Přežije ruské divadlo dobu pandemie?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ