Někdy ani Čubka nepomůže
Při četbě Příběhů nečekaných konců od Roalda Dahla mě napadalo, že nepředstavují materiál volající po zdivadelnění, a doufala jsem, že mne v brněnském Buranteatru vyvedou z omylu. Bohužel, nestalo se. Tři zvolené příběhy nepostrádají vydatnou kapku černého humoru. Především první o Mary Maloneyové (Barbora de Sousa), která přes svou jemnou a nevinnou povahu chladnokrevně zabije manžela (Lukáš Rieger) skopovou kýtou. Všechny ovšem fungují lépe na knižních stránkách. Tam příliš nevadí, že se k nečekanému (o pravdivosti tohoto pojmenování by se rovněž dalo diskutovat) konci sunou rozvláčným tempem, a to díky autorskému nadhledu a až karikaturnímu popisu postav. Leč na jevišti nezkrácené příběhy nedostávají potřebnou dynamiku, takže publikum se vcelku lhostejně kolébá ku pointě.
Příběhy tak nenavazují ani na tradici smíchově výživných komedií souboru – jako byly inscenace 39 stupňů či Amazonie, tím méně na drsnější dramatickou linku – vrcholící prozatím ve Skleněném zvěřinci či Panu Polštářovi. Třeskutý vtip se v inscenaci objevuje zřídka, přičemž největší odezvu má, hereckou dikcí ještě podtržené, lascivní pojmenování vůně pro ženskou neodolatelnost – Čubka – ze stejnojmenné povídky. Oba její stvořitelé v podání Lukáše Riegera a Petra Tlustého si slůvko vychutnávají i s mírně šovinistickým podtextem.
Ani herecké výkony, na „buranský“ standard vlastně průměrné, nepomohou dílu vyšplhat se o laťku výš. Scéna složená z pěti bílých skříní se sice využívá hojně, ale překvapení také nepřináší. Více než dvě hodiny tak uplynou poměrně příjemně, v poklidu, nicméně stejně samovolně zřejmě zapadnou i v myslích diváků.
Buranteatr – Roald Dahl, Jakub Nvota: Příběhy nečekaných konců. Režie a dramatizace Jakub Nvota, dramaturgie Miroslav Ondra, scéna a kostýmy Tom Ciller. Premiéra 28. března 2015. (Psáno z reprízy 18. dubna 2015).
Komentáře k článku: Někdy ani Čubka nepomůže
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)