Těžká příležitost pro operu
Odvážný je úmysl režiséra a šéfa českobudějovické opery Tomáše Studeného zahrát jednoaktovku Gioacchina Rossiniho Příležitost dělá zloděje aneb Italština pro zamilované (poprvé 1812 v Benátkách podle komedie Eugèna Scriba) jako televizní sitcom v estetice sociálních sítí. Motivovaný Studeného zarputilou snahou o soudobé operní divadlo. Fandím mu! Rossiniho operu ve svém volném překladu libreta poprvé uvedl 26. června 2012 ve Výzkumném centru hudebního/operního divadla (VCHOD), které založil při JAMU v Brně v rámci svého doktorského studia.
Eugenio (Josef Falta), Matyáš (Peter Malý), Matěj (Aleš Janiga), Ernestina (Barbora Polášková) a Klementina (Kristýna Vylíčilová) si vyjasňují, kdo je kdo FOTO MICHAL SIROŇ
Oč jde: dva muži se náhodně setkají a nechtěně si vymění kufry, první jede za svou snoubenkou, kterou osobně nezná (u Studeného i v době sociálních sítí?), druhý se za něho vydává, jenže také snoubenka se prohodila se svou služkou. V Brně zůstal Studený u kufrů, v Budějovicích si muži kdesi na odpočívadle vymění automobily. V Brně uváděl věci do pohybu připsaný barokní Kupido, v Budějovicích oba páry vyprávějí zápletku svým dětem po vzoru seriálu Jak jsem poznal vaši matku. V Brně doprovázel klavír, v Budějovicích komorní orchestr. Ano! Přesto zůstalo jen u způsobné operní hry na sitcom, nepodařilo se Rossiniho hudbu převést do jiné estetiky. Buď to chtělo razantně vystoupit z operních zvyklostí, nebo v nich pevněji zakotvit. Obětovat operu sitcomu, nebo naopak.
Ve Stavovském divadle se Rossiniho Popelka zpívá italsky, s českými titulky, a na jevišti se může beztrestně odehrávat cokoli, kdežto věcný překlad libovůli neumožňuje. Studený překladem cíleně tvoří novou realitu. Vtipně cituje z Prodané nevěsty. Občas rýmuje jako v muzikálu (Rossini je vlastně popík), jeho postavy mluví jak na dnešní ulici. Překlad je chytrý, promyšlený, jenže neodpovídá poetice hudby. Martin Peschík proto zkomponoval nové recitativy, ale jak zpívat (namátkou): Tak auťák se našel, ale už to, sakra, trvá nějak dlouho? Nebylo lepší recitativy nahradit dialogy? Nebo naopak soudobou mluvu estetizovat, stylizovat? Zpívanému je málo rozumět a nedá se to svalit jen na mladé pěvce v jediném obsazení (správně!), šikovnější herecky než pěvecky – ještě se mají co učit. A na trochu hřmotný orchestr. Že si nemohou na své přijít fajnšmekři Rossiniho hudby, hlavně pěvectví, je zřejmé z podstaty věci.
Takovou inscenaci devastuje reprízování jednou do měsíce (hned první repríza pro nemoc navíc odpadla). Pak se raději zpívá i v indispozici (Barbora Polášková), což věru není dobré řešení.
Elegantní program obsahuje Studeného verzi libreta, referuje o konkrétní inscenaci a konečně jednou neunavuje encyklopedickými fakty. Diváci zatleskali upřímně. Máme o čem přemýšlet.
Jihočeské divadlo, České Budějovice – Gioacchino Rossini: Příležitost dělá zloděje. Překlad, úprava a režie Tomáš Studený, hudební nastudování Martin Peschík, výprava Sylva Marková, choreografie Zuzana Fischerová. Premiéra 7. října 2016. (Psáno z představení 18. listopadu 2016.)
Komentáře k článku: Těžká příležitost pro operu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
