Příliv teroristů a démonů (No. 7)
Včera proběhlo v Experimentálním prostoru NoD udílení Poct za alternativní umění 2015. Průběh „Uctívání“ byl v režii Jiřího Adámka a jeho divadelně-hudební skupiny Boca Loca Lab.
Poctu v kategorii Živoucí poklad obdržel Karel Makonj FOTO ANETA VAŠATOVÁ
Když se řekne „udělování poct“, „udělování cen“, většina z nás si nejspíše představí rádoby zábavné řeči moderátorů-nemoderátorů, kvanta hudebních skupin, sáhodlouhé děkovačky rodinám, rodinám rodin, rodinám spolupracovníků a tak podobně. To ovšem nelze očekávat na festivalu alternativního umění a nelze to očekávat od Boca Loca Lab.
Na scénu přichází 6 herců (Dora Bouzková, Barbora Mišíková, Petra Lustigová, Daniel Šváb, Vendula Holičková a Smolárik). Po „instrumentální“ (rozuměj vokálně o instrumentech) předehře se moderování chopil Daniel Šváb v kostýmu nenápadně stylizovaného do kněžského roucha. U všech Poctěných probíhalo předávání plastiky Petra Nikla – velkého vybouleného kruhu ála smajlík – stejně. Po oznámení oblasti, za kterou bude udělena Pocta, spustí Boca Loca Lab vokální intrádu, pokaždé jinou. Jednou například zněla jako jakýsi africký rituál, jednou jako dechovka. Herečka odvedla po bílých liniích nakreslených na zemi Poctěného za paraván, který stál na scéně. Všechny oceněné masírovala akupunkturní hlavicí. Ze starého „magneťáku na provázku“ pouštěli každému kazetu, na níž bylo řečeno, za co že to vlastně dostává cenu. Samozřejmě nešlo jen o suchopárné oznámení, například publikace profesora Ctibora Turby byly vyjmenovány francouzštinou namíchanou s češtinou. Večer pak zakončili Boca Loca japonským haiku o slimákovi.
V kategorii Publikační počin byl poctěn Ctibor Turba FOTO ANETA VAŠATOVÁ
A co na to Poctění? Profesor Turba děkoval francouzsko-anglicko-česky. Antonín Brinda nevěděl, že se udělují Pocty, takže neměl košili. Sylva Hampalová a Gabriela Náhlíková si plastiku vystaví ve Vraném v Perle. Profesor Karel Makonj dostal „nekrologickou cenu“ (Živoucí poklad…). A prohlásil, že: Loutka je alternativní vždycky, herec jenom někdy. Štěpán Kubišta s sebou nevzal svoje spolupracovníky a nepamatoval si jejich jména. Pavel Zajíček a Miroslav Bambušek se pro jistotu nedostavili vůbec, ale přesně v okamžiku, kdy jsme tleskali, ale neměli jsme komu, přišli. A bylo to undergroundové.
Osobností roku se stal Štěpán Kubišta FOTO ANETA VAŠATOVÁ
Objevem roku je Antonín Brinda FOTO ANDREA MALINOVÁ
Z Adámkovy režie je vidět, že jakékoli udílení cen se nemusí snažit být za každou cenu co nejvtipnější, co nejvíce „cool“, co nejvíce uvolněné. Večer proložený nadsázkou a recesí měl drive a měl vtip. Slimák jde spát a vstává tak jak je (japonská haiku).
Pocty festivalu …příští vlna/next wave… 2015 byly vysloveny:
po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009), Davidu Mírkovi (2010), doc. PhDr. Stanislavu Bohadlovi (2011) a Jiřímu Sulženkovi s Davidem Kašparem (2012), Ewanu McLarenovi a občanskému sdružení Mezery (2013) a týmu Staré Arény (2014) v kategorii
Producentský počin roku
Ivanu Mečlovi, Sylvě Hampalové a Gabriele Náhlíkové za oživování bývalé papírny ve Vraném nad Vltavou. Perla se stává multikulturním střediskem, které vyzývá k návštěvě nejširší spektrum diváků. Tento tým potvrzuje, že nejen ve velkoměstech mohou vznikat bohulibá, na dobrovolnické bázi fungující, umělecká i odpočinková centra.
Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi a Pavlu Řehoříkovi (2009), Vojtěchu Varyšovi (2010), Bořivoji Srbovi (2011), Petru Vášovi (2012), Janu Dvořákovi (2013) a Tomáši Žižkovi s Radoslavou Schmelzovou (2014) v kategorii
Publikační čin roku:
prof. Ctiboru Turbovi za dokončení čtyřdílného cyklu „alfredovských“ publikací, mapujícího historii Turbových projektů a jejich odnoží od začátku jeho uměleckých aktivit po současnost. Po knihách Cirkus Alfred (2006) a Pantomima Alfreda Jarryho (2012) vydal v roce 2014 nové tituly Alfred & spol. a Alfred ve dvoře. V neposlední řadě vyzdvihujeme i jednotnou grafickou úpravu celé řady a Turbovy kresby, jež jsou neoddělitelnou součástí všech čtyř dílů.
Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavlu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010), Divadlu D’EPOG (2011), Janě Kozubkové (2012), Iamme Candlewickové (2013) a Pavolu Serišovi (2014) v kategorii
Objev roku
Antonínu Brindovi za jeho performance Animálie a NOT.FOR___: FUNKČNÍ-DYSFUNKČNÍ i za jeho dlouhodobý divadelně-sociologický průzkum Pozitivní revolta. Performer si zvolil filozofický a minimalistický přístup k pouličním akcím, jež oslovují především diváky, kteří se nebojí „zastavit se a uvědomit si“. Oceňujeme především Brindovo odhodlání jít za poznáním a uměním nepřímočarou cestou.
Po Tereze Goergievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009), Petru Boháčovi (2010), Adamu Halašovi (2011), Miloši Orsonu Štědroňovi (2012), Petru Macháčkovi (2013) a Janu Malíkovi (2014) v kategorii
Osobnost roku
Stěpánu Kubištovi a jeho spolupracovníkům za otevření dvou nejen divadelních svatostánků na netradičních místech. Jatka78 v holešovické tržnici a Přístav 18600 na Rohanském ostrově zkulturňují nejen ducha návštěvníků, ale také široké okolí. Prostory přitom nepopírají genia loci okolí a na jejich programu se nevyskytují komerčně zaměřené projekty.
Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009), Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010), Jiřím Sozanském (2011), Vilému a Lence Faltýnkovým (2012), Petru Boháčovi (2013) a Ewě Zembok, Jane Hauskrechtové, Dominice Andraškové, Viktorii Čermákové a Matěji Samcovi (2014) v kategorii
Projekt roku
Pavlu Zajíčkovi a tvůrčímu týmu inscenace Pustina, která měla premiéru 20. října 2014 v pražském Studiu Hrdinů. Inscenace je poctou českému hudebnímu undergroundu a především osudu a imaginaci jedné z jeho nejvýraznějších osobností, vedoucímu skupiny DG 307, básníku Pavlu Zajíčkovi. Ten nejen její text ve spolupráci s režisérem Miroslavem Bambuškem napsal, ale sám v ní i vystupuje, což dodává celému projektu pečeť autenticity. I ostatní složky inscenace – především hudba skupiny DG 307 a Tomáše Vtípila a light design Petra Krušelnického – slouží strhujícímu výsledku.
Po profesoru Ivanu Vyskočilovi (2003), prof. Bořivoji Srbovi (2004), prof. Janě Pilátové (2005), doc. Evě Kröschlové (2006), doc. Václavu Martincovi (2007), režisérce Evě Tálské (2008), prof. Janu Schmidovi (2009), prof. Ctiboru Turbovi (2010), prof. Arnoštu Goldflamovi (2011), Bohdanu Holomíčkovi (2012), Andreji Krobovi (2013) a Hubertu Krejčím (2014) – veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme
Živoucí poklad,
prof. Karlu Makonjovi za založení Vedeného divadla, za jeho podíl na založení Divadelní pouti, za otočení kormidla v bývalém Ústředním loutkovém divadle (nyní divadlo Minor), za jeho mnohaleté pedagogické působení na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a také za jeho teoretický a publikační vklad oboru (např. souborem statí Od loutky k objektu).
///
Předchozí díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:
Příliv teroristů a démonů (No. 1)
Příliv teroristů a démonů (No. 2)
Příliv teroristů a démonů (No. 3)
Příliv teroristů a démonů (No. 4)
Příliv teroristů a démonů (No. 5)
Příliv teroristů a démonů (No. 6)
Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
