Připomenutí
Mausoleum Prezidenta Osvoboditele jako projekt levé avantgardy Navrhujeme postavení mausolea Prezidenta Osvoboditele v nově zřízeném sadě na Střeleckém ostrově. Očišťujeme toto území od všech budov: celá plocha je jediný park, jenž využívá stromů, které na něm již jsou. V místě, kde je dnes hlavní restaurační budova, v jižní polovině ostrova, navrhujeme postavení památníku jako skleněné věže 45 m vysoké, ukončené plnou, otočnou kopulí, v níž jsou tři světla ve státních barvách. Podlaha vlastního prostoru, v němž je uprostřed postaven žulový hranol s rakví Prezidenta Osvoboditele, je položena 10 m nad terénem ostrova, tedy o něco výše než vozovka mostu. Její tvar je osmiúhelníkový, vepsaný do kruhu o průměru 20 m. Podlaha mausolea je spojena s mostem Legií dvěma mosty o průměrné šířce 8 m. V prostoru mausolea jsou u hran osmiúhelníku skleněné stěny s fotografiemi ze života prezidenta. (…) Mausoleum večer svítí, ozařováno reflektory, výhodně umístěnými uvnitř. V té době jsou však vchody do něj zavřeny.
Návrh mausolea TGM (Program D 38, č. 4, 5. 11. 1938, s. 95.) REPRO ARCHIV
Po vhodné úpravě konstrukce mostu Legií může se středu mostu užívat k významným projevům státně-vojenským (přehlídky apod.), poněvadž při severním kraji mostu mohou se snadno přistavět tribuny pro diplomatický sbor a hosty. (Program D 38, č. 4, 5. 11. 1938, s. 93–94.)
Pod tímto projektem z roku 1937 jsou podepsáni oba hlavní tvůrci „Déčka“: Ing. Miroslav Kouřil a Emil František Burian. Nepochybná inspirace moskevským mauzoleem V. I. Lenina indikuje jistou stopu, ale spojení komunistů, po roce 1948 nejradikálnějších zastánců socialistického realismu, odpůrců prvorepublikové masarykovské demokracie, s TGM jako „prezidentem osvoboditelem“ dnes může vyznít překvapivě.
Leč, nenechme se mýlit a uvažujme historicky. V roce Masarykova úmrtí v Moskvě vrcholí stalinistické čistky, na které většina levicových tvůrců v Evropě odpověděla odmítnutím Stalinových represí jako projevu novodobého carismu, jenž nemá s komunistickými idejemi pranic společného. Víra v Sovětský svaz a bolševismus pravověrných marxistů levé umělecké fronty tím byla notně oslabena, vedlo to mimo jiné k rozpadu Surrealistické skupiny v Československu následujícího roku. V Evropě už se tvrdě bojovalo s fašistickými silami ve Španělsku a v Německu již pátým rokem vládl Adolf Hitler. To jsou souřadnice ústící k projektu Mausolea Prezidenta Osvoboditele a zřejmé úzkosti o československou státnost, která našla své jasné politické i tvůrčí stanovisko v dramaturgii Burianova „Déčka“, důsledně a s odvahou realizované i po 15. březnu 1939.
Jistě se jednalo o nápad bizarní a megalomanský. Nemůžeme nevzpomenout na obludné monstrum Otakara Švece, které vyrostlo na Letné. Jak by se asi v Praze vyjímaly tyto dva památníky?
Jen připomeňme, že pár let předtím Kouřil s Burianem navrhli na Střeleckém ostrově vystavět Divadlo Práce jako víceúčelové kulturní, společenské a politické centrum, s kolektivním bydlením a veškerým potřebným zázemím. Je to zvláštní, že komunističtí avantgardisté uvažovali v rámci topologie vltavských ostrovů. Jako by to rezonovalo s tím, jak se možná sami cítili… Nemyslíte?
Připraveno ve spolupráci s divadelním oddělením Národního muzea v Praze.
Komentáře k článku: Připomenutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
