Připomenutí
Výstava Československo 1943
Dnešním připomenutím se ocitáme poněkud v prostoru fantaskních „kontradějin“, jak se někdy nazývá oblíbená kratochvíle rozvíjení tématu „co by bylo, kdyby…“. Ale tento příběh si oživujeme ani ne tak proto, že je svou povahou bizarní, jako spíš že nám opět moc nezapadá do vyprávění o dějinách zatížených stereotypy.
Mapa projektu výstavy (Program D 38, sv. 4, 5. 11. 1937) repro archiv
Představme si, že 7. března 1943 dr. Edvard Beneš v památný den narození „prezidenta osvoboditele“, k příležitosti dvacátého pátého výročí demokratického státu, otevírá obří výstavu Československo 1943, jejíž projekt již na podzim 1937 předložili veřejnosti Ing. Miroslav Kouřil a Emil František Burian. Měla se konat na celém území našeho hlavního města, neboť „Město Praha je celé výstavištěm. Vystavuje sebe sama jako celek a v sobě vše to, co je důležité pro poznání ČSR“. Tvůrci navrhli celkem sedm okrsků, v nichž je pokaždé tematizována určitá oblast: národnostní otázky, rekreace, zdravotnictví, školství, Svaz měst a obcí, stavebnictví, česká a slovenská umělecká tradice, folklor a tradice, lidové divadlo, zoologická zahrada atd. Chybět neměl ani zábavní park na Císařském ostrově. Výstava měla by oslavit 25leté trvání republiky. Její asi půlroční trvání, ukončené po 28. říjnu 1943, mělo by manifestovat myšlenku demokracie a v tom duchu spolupráce občanů republiky ji představit ve vývoji i současném stupni. Kulturní snažení, umělecká tradice, výchova, hospodaření, výroba, národnostní otázka, to vše by mohla předvést tato výstava 25 let trvání demokratické republiky. (Program D 38, sv. 4, 5. 11. 1937, s. 83.) Sedm oblastí by bylo propojeno okružní elektrickou drahou, která by převážela návštěvníky k branám výstavy, jichž by bylo celkem devatenáct.
I tento návrh sice dokonale zapadá do velkolepých plánů a představ meziválečné avantgardy, která usilovala o to, aby sám život stal se poezií. Současně nám dnes neladí s některými obecně žitými představami o první republice. Jen pro úplnost dodejme, že roku 1943 bylo vše jinak a doboví aktéři každý jinde. E. Beneš v britském exilu, E. F. Burian v koncentračním táboře Neuengamme a M. Kouřil v protektorátním divadle Na Poříčí.
Připraveno ve spolupráci s divadelním oddělením Národního muzea v Praze.
Komentáře k článku: Připomenutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
