Připomenutí
Jak Luděk Munzar začínal s amatéry
Luděk Munzar v roli Buruna REPRO MUZEUM Východních Čech HRADEC KRÁLOVÉ
V minulém čísle Divadelních novin vzpomínal Jan Císař na herecké začátky Luďka Munzara. Bylo to v roce 1950, stalinisté se snažili ovládnout všechny sféry společenského života a divadlo považovali za důležitý nástroj „inženýrství lidských duší“. Divadelní soubor ČSM skupiny internátu Škodových závodů v Hradci Králové, kde začínali Jan Císař a Luděk Munzar, se jmenoval Mladá scéna, zřizoval ho krajský výbor Československého svazu mládeže (ČSM) a jeho vedením byl pověřen profesionální režisér Lubomír Javorský. Z Muzea východních Čech v Hradci Králové ochotně a obratem poslali materiály, za nejcennější považuji fotografii sedmnáctiletého studenta Obchodní akademie Luďka Munzara, který s nožem v ruce hrál postavu asociálního bandity Buruna v tehdy oblíbené a pilně obehrávané dramatizaci románu Antona Semjonoviče Makarenka Začínáme žít. Autor, v té době už dávno po smrti (zemřel 1939), se v těch letech stal komunistickým guruem myšlenky převýchovy lidu, přestože se jeho pedagogické metody i uvedený román vztahovaly k převýchově zločineckých gangů mladistvých v divokých časech vzniku sovětského režimu. K tradici možná až junácké zase odkazovaly třeba nášivky, které vyjadřovaly identitu souboru. Dochovalo se také obsazení a scénosled Tylovy báchorky se zpěvy a tanci Jiříkovo vidění, režíroval člen hradecké činohry Jiří Chmelař a hudbu obstaral pozdější operní režisér Norbert Snítil. Ve zjevně agitačně upravené hře hrál Luděk Munzar několikerou podobu Severina, nejprve jako ducha Blaníku, posléze sluhy, desátníka a dělníka z fabriky. Jan Císař se objevil pouze v jednom obraze jako žurnalista Vilibald.
Komentáře k článku: Připomenutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
