Divadelní noviny > Burza Paměti, záznamy a deníky
Připomenutí
15. září 1939
Bylo sychravo, padal sníh s deštěm, když ráno německé jednotky překročily hranice, v poledne obsadily Pražský hrad a večer se z něj Hitler kochal výhledem na Prahu.
Nástup červenobílých 16. prosince 1939 REPRO HOLOCAUST.CZ
O den dříve vyhlásil Slovenský sněm samostatný Slovenský štát a čeští herci, kteří tu do té doby působili především ve Slovenském národném divadle, byli vyhnáni se souhlasem většiny dosud dobrých slovenských kolegů – ještě po roce 1989 si to někteří slovenští historikové pochvalovali. V naší historiografii se zase protektorátní divadla považují za centra české národní rezistence a jistě byli i stateční divadelníci. Jenže dnes si musíme přiznat, že většina divadel se přizpůsobila novým poměrům a že posílila divadelní zábava – zlatou éru prožívala opereta a revue. A také si musíme přiznat, že se většina obyvatelstva stáhla do ústraní a mnozí čile kolaborovali s režimem – holt Čehona byl občan pilný, jak si z hesla „čeho nabyl občan pilný“ utahovali už V + W. Platí to dodnes a je to, bohužel, asi logické, lidé si prostě musí odžít těch pár desetiletí svého života tady a teď a snaží si to co nejméně komplikovat. Nechci moralizovat. Česká divadla za okupace hrála až do zákazu všech zábav vyhlášeného v celé Říši 1. září 1944 – nebyl to zákaz jen českého divadla, jak se u nás občas dodnes tvrdí, Říše se prostě pokusila zkoncentrovat všechny síly na zvrat ve válce a naštěstí se jí to nepovedlo. To nejpodstatnější okupanti do českého divadla vnesli novou formou cenzury, která nejen zakazovala, co a jak hrát, ale také přikazovala, co a jak hrát. Jak známo, totalitní cenzura s krátkou přestávkou 1945–1948 pokračovala až do roku 1989. A kdo ví, jestli tehdy skončila opravdu definitivně.
Komentáře k článku: Připomenutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
