Proč jenom dvě
V Kritickém žebříčku DN č. 11 získala inscenace Faust a Markétka z Mladé Boleslavi od Vladimíra Justa pět hvězdiček a ode mě dvě. Vladimír už dílo režiséra Pavla Kheka pochválil v Lidových novinách, pro DN chystá větší faustovský materiál, kde se i k tomuto počinu vrátí. Přidávám – na vysvětlenou svého „známkování“ – krátkou recenzi.
Pekelná podívaná
S dramatickou básní Johanna Wolfganga Goetha o hledačství učence Fausta, jeho pokušiteli Mefistovi, i o dalších tématech, souvisejících s neuhasitelnou touhou po poznání i po „zastavení“ času, se utkávají jevištní tvůrci už přes dvě stovky let. Raná verze veleopusu Urfaust je výchozím materiálem pro inscenaci mladoboleslavského tvůrčího tandemu Khek-Mikeska, kterou uvádějí pod „diváckým“ titulem Faust a Markétka. Připomenu-li úctyhodné, a přitom tak rozdílné faustovské interpretace na českých jevištích (Krejča, Potužil, Rajmont či Czesany v efektním sklepení vyšehradské Gorlice, nebo také Miška právě s materiálem Urfausta), musím konstatovat, že mladoboleslavská novinka se oproti zmiňovaným ke Goethovu komplikovanému poselství ani nepřiblížila. Přitom si Khek s Mikeskou (střídají se v režírování a ten druhý bývá u zrodu jevištního díla dramaturgem) už s některými autory porozuměli: s Lorcou, Maupassantem, Geraldim, ne však s Erdmanem.
Tentokrát se na útulném mladoboleslavském jevišti odehrává až snobsky apartní podívaná bez jakékoli pokory ke géniovu textu, důležité jsou „zvláštní“ akce, k nimž je vyluzována „teď a tady“ improvizovaná experimentální hudba, pánové do půl těla obnaženi „sálají“ tělesností, Mefisto (hraje ho sám Mikeska) jakoby představoval – ne příliš zdařile – komentátora k akcím, ba snad výkonům ostatních. S Faustem se sympaticky pere Petr Halíček, co však může udělat s takovou situací, kdy si při sebevražedném pokušení po tragické lapálii s Markétkou dlouhé vteřiny rve do ústní dutiny revolver? Milostnému spojení s Markétkou (Veronika Kubařová) asistuje Faustovo alterego Mefisto, hned vedle na desce převráceného klavíru vilně vzdychající a přisprostle se nakrucující. Vinou prudkých škrtů se i divák s klasikou obeznámený tak tak chytá fabule, například Markétčin bratr Valentin (Ivo Theimer) si rve knoflíky z vojenského kabátu při návratu z vojny, a ani si nepovšimneme, kdy při této destruktivní činnosti sestru ještě chválí a kdy si začal zoufat nad jejím pokleskem. V jinak vystavěné inscenace by takový nenápadný přechod mohl obohatit interpretaci postavy, tady jde o skok „z mosta do prosta“. Inscenaci zdobí kouzla, dobře technicky provedená a téměř neprokouknutelná, že to však inscenaci posouvá k žánru pouťové atrakce, je nasnadě.
Přimlouval bych se za to, aby sympatičtí mladí divadelníci příště zkusili něco méně ambiciózního.
Městské divadlo Mladá Boleslav – Johann Wolfgang von Goethe: Faust a Markétka. Překlad Jaroslav Bílý. Úprava Pavel Khek a Petr Mikeska, režie Pavel Khek, dramaturgie Petr Mikeska, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudební spolupráce Václav Kořínek, pohybová spolupráce Svatava Milková, kouzla Ondřej Pšenička. Premiéra 26. března 2010
Komentáře k článku: Proč jenom dvě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
