Divadelní noviny > Rozhovor

Proč potřebujeme plán otevírání kultury: Eva Kejkrtová Měřičková

České středisko ITI vydalo u příležitosti blížícího se Světového dne divadla, který připadá každoročně na 27. března, důrazný apel Chci znát, kdy hrát vyzývající k urychlenému zahájení odkládaných konzultací s experty Ministerstva zdravotnictví. Apel je pokračováním výzvy ITI Bez zapojení všech nelze účinně čelit pandemii!, pod kterou se sešlo rovných 270 podpisů napříč regiony i oblastmi kultury. Požadavek na nastavení stejných protiepidemických pravidel pro všechny rizikové oblasti se v posledních týdnech postupně naplňuje, ale kulturní sektor stále čeká na plán otevírání kultury. Proč je tento plán důležitý právě nyní? Tím se zabývá série rozhovorů, které – ve spolupráci s ITI – publikujeme i na našich stránkách.

Další – v pořadí čtvrtý – rozhovor je s bývalou ředitelkou Dejvického divadla (1992 – 2019), v současnosti  členkou Rady českého střediska ITI, Garanční rady Národního divadla a dozorčí rady Činoherního studia Ústí nad Labem Evou Kejkrtovou Měřičkovou.

///

Proč potřebujeme plán otevírání kultury IV
/rozhovor s Evou Kejkrtovou Měřičkovou/
…

Eva Kejkrtová Měřičková: Pro cokoliv v životě je třeba mít plán

Jak obvykle probíhá plánování v Dejvickém divadle? A jak plánuje své aktivity Asociace profesionálních divadel?

Plánování v Dejvickém divadle probíhá standardně jako v ostatních repertoárových divadlech. Pokud má divadlo inscenace jen se svými kmenovými herci, je plánování snazší a rychlejší. Ale vzhledem k tomu, že v mnoha inscenacích DD hrají i hosté, musí divadlo při přípravě hracího plánu nejprve zjišťovat právě jejich možnosti. Pochopitelně ani s domácím souborem to nemusí být až tak jednoduché. Někdy mají herci další práci v oblasti filmu, která je následně důležitá i pro atraktivitu divadla, a tam se pak mnohdy musí divadlo ve svých plánech také přizpůsobit, protože filmaři plánují s mnohem větším předstihem. Naopak divadelní zájezdy jsou plánovány jeden až dva roky dopředu. Když to tedy shrnu, plánování je v divadle takové puzzle, kdy i hodiny hrají svou roli a pohybuje se včetně přípravy propagace od tří měsíců do dvou let.

Co se týká aktivit Asociace profesionálních divadel, tam je plánování o něco snazší. Pravidelné setkávání výboru asociace se domlouvá cca 14 dní až měsíc předem a jednání s vnějším světem probíhá dle potřeby. Setkání se členy asociace pak bývá dvakrát ročně na valné hromadě. Ale v době, jaká je nyní, se výbor “schází” každý týden, případně i častěji a schůzky se všemi členy jsou také četnější než v době “necovidu”. Doba se totiž chová jak tekuté písky a není nic staršího než včerejší pravidla. A tak sledovat změny nařízení, předpokládat vývoj situace a účastnit se všech důležitých jednání je nyní hlavní náplní činnosti naší asociace. Kdy se co odehraje, nelze v tomto směru zcela naplánovat. Vše se řídí covidem nad námi, a je proto třeba být neustále on-line.

Jak by měl podle vás vypadat protiepidemický systém (PES) či jiný systém hygienických opatření během pandemie?

Nejsem si jistá, zda má ještě smysl mluvit o systému PES, kterého asi těžko někdo ještě rozdýchá. Ten, který platil, kulhá už na skoro všechny čtyři nohy a ten, který byl aktualizován v lednu, vlastně nikdy nevstoupil v platnost a někde čeká. A mezitím se situace mění, a tím pádem ve své navržené podobě už ani platit nemůže. Přišly nové mutace, někteří lidé jsou promoření (ale pozor, důležité je, že zatím jen na omezenou dobu a bezpečnost jedince se posunuje v čase podobně jako DPH) a někteří jsou již očkovaní. A s ničím takovým PES nepočítal. V každém případě, ať se protiepidemický systém jmenuje jakkoliv, měl by vznikat na základě  doporučení příslušných odborníků a neměl by podléhat politickým a ekonomickým tlakům. A měl by být srozumitelně a jednoduše komunikován. Jeden můj známý říká: Jsem jednoduchý člověk. Vidím pivo, tak ho vypiju. Tak asi takto srozumitelně by to mělo být pro všechny vysvětlováno.

Co nyní nejvíc řešíte? Proč je důležité mít právě teď k dispozici plán rozvolňování?

Pro cokoliv v životě je třeba mít plán. Plán zhodnocuje realitu, využívá možnosti a eliminuje nebezpečí. Pochopitelně je možné žít i bez plánu a řešit situace, jak přicházejí, tedy více intuitivně a nahodile, bez důkladného zvážení okolností. Ale je to náročnější, složitější a většinou rychlá improvizace je i mnohem dražší. Navíc se obtížněji komunikuje. A protože všechno kolem nás stojí peníze, je velmi špatné nechat běh věcí bez plánu, kdy se finanční náklady mohou vynakládat zbytečně a neúčelně. Proto nyní chceme znát plán. Chceme, aby si každý mohl sám odhadnout dle zveřejňovaného vývoje situace, jak má plánovat, kdy a kde vynakládat prostředky na přípravu. Nyní by asi mělo být zásadně řešeno, jak skloubit dohromady masivní testování zaměstnanců s možným rozvolňováním. Testování by tedy nemělo sloužit jen k zachování pracovního výkonu, ale mohlo by být i pomyslnou vstupenkou do normálního života. A i na to by měl být plán. Dřív, než se s testováním ze dne na den přišlo, ale bez další návaznosti.

​Rozhovor pro české středisko ITI vedl Antonín Brinda (zde)

…

Eva Kejkrtová Měřičková (1957)
Po ukončení studií na Divadelní fakultuě AMU byla  zakladatelkou dnes již neexistujícího klubu DELTA v Praze 6. V roce 1990 byla kooptována do zastupitelstva MČ Praha 6. Jako bývalá ředitelka Obvodního kulturního domu, založila pod jehož hlavičkou v roce 1992 Dejvické divadlo, které vedla do roku 2019.  Po odchodu do důchodu zůstává v Dejvickém divadle na pozici odborné poradkyně a je členkou správní rady Dejvického divadla. V době aktivního vedení Dejvického divadla byla místopředsedkyní Asociace profesionálních divadel, kde nyní vykonává funkci výkonné ředitelky. Od roku 2013 je členkou sekce kultury Unie zaměstnavatelských svazů a členkou Rady českého střediska ITI. Současně vykonává funkci členky Garanční rady Národního divadla a členky dozorčí rady Činoherního studia Ústí nad Labem. V rámci svých dalších aktivit pracuje v rámci  různých grantových komisí či pracovních skupin při MK ČR nebo HM Praha. V letech 2002 – 2008 působila jako pedagog na katedře produkce DAMU. V roce 2016 byla obdržela čestné občanství Městské části Praha 6. Je vdaná, má dvě dcery a čtyři vnoučata.

///

Více zde: #chciznatkdyhrat

…

Více na i-DN:

Chci znát, kdy hrát!

ITI

…

• Autor: DN
• Publikováno: 25. března 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Proč potřebujeme plán otevírání kultury: Eva Kejkrtová Měřičková

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ