Divadelní noviny > Názory – Glosy
Proč stavět nová divadla?
V době, kdy se plánuje miliardová investice do divadla v Plzni, zamýšlí i radnice Prahy 11 stavět nové „kamenné divadlo“. Souběžně s tím MKČR a hlavní město Praha škrtají grantové a provozní finance na živou kulturu. A vede se debata, jestli těch divadel není moc. Ostatně tak lze rozumět i reakci, kterou z osmiprocentního poklesu návštěvnosti dvou pražských divadel vyvolala Kulturní komise magistrátu hrozbou odvolání ředitelů těchto divadel.
Proč se tedy v Čechách divadelní budovy stavějí a provozují? Tryská snad z plzeňské činohry, baletu či opery tolik tvůrčí energie, aby dokázaly ustát miliardovou investici? Víme, co by se mělo hrát v „kamenném divadle“ na Jižním Městě, které má vyrůst u stanice Háje, konečné metra C?
Rozhlédneme-li se po Evropě, zjistíme, že tam už se dávno „kamenná divadla“ nestavějí. Konstruují se zato prostory pro prezentaci kultury ve smyslu, jak ji dnes chápe většina evropských zemí, tedy jako podstatnou součást samotné jejich identity. Tyto prostory umožňují účast širokých diváckých vrstev a jejich aktivní participaci na dění v nich.
Napadají mě dva příklady tradičnějšího přístupu: budova opery v Oslu, která zabíhá svojí sešikmenou střechou až na nábřeží, a tak i pro ty, kteří zrovna na operu nejdou, je to lákavé místo k návštěvě. Nebo když amsterdamský Stadsschouwburg v roce 2010 rozšiřoval svoje prostory o nový sál, dramaturgicky jej propojil s jedním z nejlepších amsterdamských klubů Melkweg. Dokážete si představit, že by Vinohradské divadlo nebo MDP sdílela společné patro, a tak i diváky, třeba s Roxy?
Nepřehlédnutelný je v Evropě ale také jiný trend. Tzv. Pop Up Places, místa, která vznikají dočasně, z konkrétní potřeby a s jasným programem. Z posledních let lze uvést úžasné příklady, které kombinují kvalitní architektonické přístupy, špičkové divadlo, programovou spoluúčast místních občanů a nízké náklady. Jsou podle mne smysluplnější než milionové investice do budov, které teprve budou hledat smysl své existence. Před dvěma lety vznikla v Londýně díky berlínským architektům Kobbeerlingovi a Kaltwasserovi stavba Jelly Fish Theatre. Desítky dobrovolníků pokryly konstrukci z lešení dřevěnými paletami, a zrodilo se tak první „recyklované divadlo“ ve Velké Británii. Kvalitu architektury ocenil Architects Journal cenou, diváci zase ocenili inscenace her Simona Wu a Kay Adshead o životě po ekologické katastrofě. V roce 2009 postavili v Berlíně tamní architekti ze skupiny Raumlabor na stanici Eichbaum linky U 18 prostor EichbaumOper. Poměrně jednoduchým architektonickým zásahem vytvořili ze zanedbané stanice metra divadelní sál, bar, místnost pro dílny s teenagery nebo boxerskou arénu. V roce 2011 pak v nově vybudovaném – či spíš moderně zadaptovaném – prostoru pod nadjezdem londýnské dálnice A12 vznikl v koprodukci s veleslavným Barbican Centre projekt Folly For a Flyover. Program, který kombinuje kino, divadlo, přednášky a mejdany, si získal velkou návštěvnickou pozornost a byl oceněn finanční Cenou banky Merryl Lynch. O něco podobného se snažíme i v rámci festivalu Street For Art. Po loňské Hale Ideál, ve které se hrála i hříčka Jiřího Havelky inspirovaná knihou urbanisty Jana Gehla Život mezi budovami, stavíme letos na stanici metra Opatov dočasné Divadlo Šnek. Petra Tejnorová do něj zkouší s teenagery z „Jižáku“ performaci o jejich představách míst, ve kterých žijí.
Projekty dočasných divadel přetvářejí, inspirují a otvírají nová témata. Na okraji města, ve kterém se těžko hledají kulturní „fajnšmekři“, je myslím smysluplnější vycházet z potřeb místních a nabízet kulturní zážitky tak, aby byly zbaveny institucionálních a sociálních bariér. Stavby nových „kamenných divadel“ spíš takové bariéry vytvářejí.
Komentáře k článku: Proč stavět nová divadla?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Mareš
Pravdu díte pane Sulženko!
Pokud se zaměřím přímo na Jižňák, kde Vás potkávám, tak mne velice mrzí, že se zde nepodařila realizace projektu Chapiteaux Opatov, který měl být takovým domovským přístavem La Putyky. Ostatně vy sám o tomto projektu víte dost.
Honza
16.05.2012 (10.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan L.
Je jasné,
že se nová divadla většinou už nestaví – protože je kde hrát. Ale v Plzni se nové divadlo potřebuje. Nejspíš autor článku nebyl nikdy v Komorním divadle v Plzni! Jestli ano, nechápu, proč píše, že je to zbytečné. Nebo je snad normální, aby se hrálo v budově, která nesplňuje technické požadavky a je v ní veškeré technické vybavení z 60-tých let?
16.05.2012 (17.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan L.
Mimochodem:
Prostory Komorního divadla v Plzni nebyly původně určeny pro divadlo, ale pro kino!
16.05.2012 (18.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
O potřebě komorního divadla v Plzni
nemůže být pochyb de facto již od počátku XX. století, kdy si velká středoevropská divadla začala pořizovat scény pro činoherní „cammerspiele“. V Praze to byly např. „komorní Vinohradské“ v Hybernské a Kleine Bühne pro Neues Deutsches Theater na Senovážném náměstí. (Ani jedno dnes již neexistuje, nepříliš hodnotná budova toho druhého byla v 90. letech zbořena.)
DnV má dnes studio v podkroví, ND rovněž (v Kolovratu). Empirickým důkazem potřebnosti komorní scény Tylova divadla v Plzni je celý jeho poválečný provoz (včetně miniscény v 1. patře, kde jsem např. dvakrát byl na skvělých komorních představeních Amadea v režii O. Ševčíka.)
J. Sulženko by si měl trochu nastudovat moderní dějiny evropského divadla, jeho vývoj se nedatuje teprve od chvíle, kdy divadelní rozum bral.
17.05.2012 (5.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Tomáš Studený
Já se nedomnívám,
že článek polemizuje s tím, zda Plzeň potřebuje, či nikoli komorní scénu na patřičné úrovni, ale zda v principu má cenu dnes stavět nová tradiční kamenná divadla, když mnoho institucí tohoto typu u nás prakticky bojuje o přežití. A klást si tuto otázku považuji za naprosto případné. Nepochybuji o tom, že řada divadel by rovněž potřebovala lepší prostory. Na druhou stranu, i minoritní kultura musí stále hledat nové cesty, aby zůstala živá.
19.05.2012 (18.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Ano,
divadlo bylo, jest a bude „minoritní kultura“, celoevropsky do něj chodí sotva 5% obyvatel. Přesto je pro každé větší město prestižní stálé divadlo se stálým souborem mít. Jenom zcela zpozdilé zastupitelstvo dopustí, aby o ně přišlo (Karlovy Vary) a naopak – i němečtí manažeři Škodovky – VW – se pyšní tím, že v Mladé Boleslavi divadlo mají.
Základem naší tradiční divadelní kultury jsou standardní divadla ve standardních budovách, ať už je jejich prostor jakkoli moderní, třeba variabilní jako má pražská Archa, třeba i alternativně komorní jako ALFRÉD VE DVOŘE (skutečnost, že nejde o divadla se stálým souborem nic neznamená, klidně by jej mít mohla, Divadlo Husa na provázku má také variabilní – experimentální – prostor i stálý soubor, to se navzájem nevylučuje).
Nové divadlo si stavějí především PLZEŇÁCI, a to za své, takže polemizovat s takovým záměrem by oprávněně mohli zase jenom občané Plzně, nikdo jiný.
Co do divadelní nabídky a poptávky v Plzni vědí své, vědí, že divadlo potřebují, jinak by na stavbu peníze nedali. Pro ně prostě „v principu má cenu dnes stavět nové divadlo“. Bude-li kamenné či z jiného materiálu je vedlejší.
Pokud T. Studený tou kamenností myslí určitou divadelní poetiku, nezbývá než konstatovat: Bude se tam dělat takové divadlo, na jakém se divadelníci „dohodnou“ s diváky. Vzhledem k tomu, že divadlo nelze dělat do šuplíku s vidinou úspěchu až u budoucích konzumentů (na rozdíl od výtvarného umění, ale i literatury nebo hudební kompozice – historie zná řadu příkladů tvůrců doceněných až po smrti), že musí mít úspěch (plné hlediště) v podstatě ihned, „setřese“ se to velice rychle. Obecenstvo hlasuje nohama.
21.05.2012 (0.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Sulženko
Děkuji za polemiku,
zvlášť panu Pavlovskému. Skutečně jsem nepsal o tom, jestli stavět nebo nestavět divadlo v Plzni. Zajímá mě spíš, jestli dnes má smysl stavět, jak sám píšete „standartní divadlo ve standartní budově“. To je podle mě anachronismus a složitě se hledá smysl takové investice. Pokud investovat do budovy určené pro prezentaci umění, pak do takové, která může pojmout víc než „standartní divadlo“.
Mimochodem, stačí se podívat do Ostravy. Rekonstrukce plynojemu, která bude sloužit jistě více účelům než jen „standartnímu divadlu“, stála 330 mil. Kolik plánuje utratit Plzeň za „standartní divadlo“? Něco kolem miliardy. To jen pro kontext k tomu, čím nahrazovat Komorní divadlo, které si samozřejmě náhradu zaslouží. Já se přimlouvám, aby bylo nahrazeno například takovým prostorem, jakým se rozšířil Stadsschouwburg v Amsterdamu. Aby se třeba našel prostor i pro diváky, kteří se primárně nechtějí s divadelníky na ničem „dohadovat“, ale chtějí v divadle vidět aktuální umění, které se týká jejich témat. Doporučuju http://vs603.uniserver.nl/en/project/rabozaal-stadsschouwburg. Dám si práci a zjistím pro Vás, za kolik to postavili.
22.05.2012 (19.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
A pane Sulženko,
nezapomeňte k ceně, kterou zjistite, připočítat „českou“ přirážku. 🙂 To plzeňské divadlo je z větší části placeno z evropských peněz, staví ho jedna z velkých firem (bez zaměstnanců), které podobné zakázky dostávají pravidelně a pak si najímají ty firmy, které je staví opravdu, ale za mnohem menší peníze, atd… Jinak – váš komentář je výborný.
22.05.2012 (22.11), , Trvalý odkaz komentáře,