Divadelní noviny > Názory – Glosy Zahraničí
Proces s Kirillem S.: Drama s trpkým finále
Tříletý podmíněný trest a pokuta ve výši 800 tisíc rublů (274 tisíc korun), takový je včerejší verdikt moskevského soudu nad ruským divadelním a filmovým režisérem Kirillem Serebrennikovem, který byl spolu s dalšími dvěma spolupracovníky Jurijem Itinem a Alexejem Malobrodským shledán vinným ze zpronevěry státní dotace určené na rozvoj současného umění. Čtvrtá žalovaná Sofie Apfelbaum nebyla dle soudu součástí „organizované skupiny, jež si podvodným způsobem přivlastnila cizí majetek a zneužila tak poskytnutou důvěru“. Její chování tribunál kvalifikoval jako nedbalost. Itin a Malobrodský mají zakázáno působit ve státních kulturních institucích, na Serebrennikova se zákaz i vzhledem k světové prestiži Gogolova centra, jež umělecky vede, nevztahuje.
Tříletý podmíněný trest a pokuta ve výši 800 tisíc rublů (274 tisíc korun), takový je včerejší verdikt moskevského soudu nad ruským divadelním a filmovým režisérem Kirillem Serebrennikovem. Foto archiv ND
Tříletá kauza, kterou ruská nezávislá média nazývají „divadelním procesem“ nebo též „procesem Sedmého studia“ je dalším závažným důkazem dlouhodobého plánu umlčet opozici ovšem nikoli její fyzickou likvidací, ale soustavným zastrašováním, morální dehonestací a společenskou diskreditací tzv. v mezích zákona. Důkazem toho jsou rozsudky, ale zejména průběh inscenovaného procesu, záměrná manipulace svědků, falšování listin a evidentní podjatost soudem přizvaných expertů. Ideální materiál pro současné drama, jež si v ničem nezadá s díly F. Kafky či A. Suchovo-Kobylina.
Dramatický personál potenciálního díla
Obvinění:
K. Serebrennikov – sympatizant protiputinovské opozice, provokativní umělec se zahraničním renomé (rok a půl pobýval v domácím vězení).
A. Malobrodský – generální producent Sedmého studia, pracující na projektu Platforma pouhých deset měsíců, poté v důchodu, muž s ruským a izraelským pasem, jež odmítl svědčit proti Serebrennikovovi (jediný z podezřelých umístěn do vazební věznice).
S. Apfelbaum – někdejší zaměstnankyně ministerstva kultury (2010-2014), současná ředitelka Ruského akademického divadla mládeže.
J. Itin – generální ředitel Sedmého studia (2011-2014), současně od 2011 ředitel Volkovského divadla v Jaroslavli.
N. Masljajeva – hlavní účetní Sedmého studia, jediná, která přiznala svoji vinu (krádež 5 milionu rublů), dříve souzena za zpronevěru ve městě Brjansk (kolem 400 kilometrů jihozápadně od Moskvy). V rámci projektu Platforma zosnovala celou síť kompliců. V roce 2014 ji Serebrennikov začal podezřívat ze zpronevěry a pozval audit na základě kterého byla propuštěna. Později hlavní svědek obžaloby. Její proces byl vydělen z řízení se zbylými účastníky Sedmého studia.
Skupina N. Masljajevy – řada osob křivě svědčících proti účastníkům Sedmého studia.
Vykonavatelé systému:
A. Lavrov – vyšetřovatel zvláště závažných případů Ruského vyšetřovacího výboru, před Sedmým studiem se zabýval kauzou tzv. praní peněz Alexeje Navalného, ale také případem korupce bývalého gubernátora Kirovské oblasti Nikity Bělého. V prosinci 2019 jmenován Putinem justičním generálem.
P. Vasiljev – druhý vyšetřovatel o jehož protiprávních praktikách (výslech bez přítomnosti právního zástupce, v poutech…) manipulaci a zastrašování několikrát vypovídali svědci přímo před soudem.
M. Rezničenko – generální prokurátor, který požadoval pro obviněné nesmyslně vysoké tresty (pro Serebrennikova šestileté odnětí svobody, pět let pro Malobrodského a čtyři roky pro Apfelbaum a Itina), během procesu proslul svým výrokem z prosince 2019: „Tvrdíte, že byla Platforma úžasným, úspěšným projektem. Proč tedy potřeboval státní dotaci? Cožpak Mejerchold čerpal nějakou podporu od státu?“
O. Mendeleeva – soudkyně vedoucí druhý proces (první skončil vrácením spisu generální prokuratuře kvůli rozporům ve spise v lednu 2019), proslula dokola opakovanou replikou „otázka se zamítá“, jíž se soustavně pokoušela umlčet advokáty obviněných.
Zamýšlená hra by musela být jednoznačně v groteskním žánru s výraznými prvky absurdity. Do konce soudního líčení nebyla například provedena obhajobou několikrát požadovaná expertíza podpisu A. Malobrodského pod jedním z klíčových dokumentů, který jeho údajný autor označil za padělek. Ostatně takových nově nalezených dokumentů, které obvinění viděli poprvé v životě, bylo do spisu během kauzy vloženo více. Samostatným mikro příběhem je pak otázka existence inscenace Sen noci svatojánské. I přes poskytnuté recenze, videonahrávku z premiéry a další materiály, se dlouhou dobu nepodařilo vznik díla před soudem dokázat. Stejně jako s řadou akcí, od kterých chyběly vstupenky. Akce byly zdarma, tudíž se na ně žádné vstupenky nevydávaly. Zachovalo se ale množství jiného sekundárního materiálu, který však soud nevzal v potaz jako relevantní důkaz. Přizvaní svědci žalující strany si pletli jména případně se zápisy jejich výpovědí shodovaly ze sta procent, tedy ve slovech i v syntaktických strukturách. Obvinění navíc viděli některé svědky poprvé v životě, i když ti se k obžalovaným vehementně hlásili. Mimo jiné jako důkazy udávali i chybné popisy Vinzavodu, platformy, kde Sedmé studiu operovalo. (Pletli si například barvu pianina, nábytku…) Letos v dubnu v období vrcholící koronavirové pandemie se sice nakonec ani jedno z ohlášených zasedání neuskutečnilo, obvinění ale byli mimo jiné úřadem informováni, že v soudní síni nehrozí nebezpečí nákazy, neboť v ní bude nainstalováno zařízení s ultrafialovým zářením.
Nejednoznačné by bylo i téma dramatu. Proces se totiž celou dobu odvíjel ve dvou liniích – kvantitativní (ekonomické) a kvalitativní (estetické). Předmětem obžaloby sice měla být zpronevěra, nicméně kromě finančního šetření se soud neustále vracel k otázce umělecké hodnoty a kvality produkcí Sedmého studia. Ta byla ostatně několikrát hodnocena „nezávislými“ experty z oboru uměnověd. Poslední takovou expertízu předložila teatroložka Olga Koroleva (Galachova) – posluchačka třídy GITISu a nynější spolupracovnice Borise Ljubimova, otce nynější ministryně kultury, kterou soud označil za nezávislou na rozdíl od dvanácti odborníků navrhovaných obhajobou. Koroleva namísto akademického posudku odevzdala šestistránkovou osobně laděnou kritiku, v níž rozporuje základní ideu projektu syntézu oborů i samu podstatu existence Platformy. Uvádí, že v roce 2011, kdy byl projekt na výzvu tehdejšího prezidenta D. Medveděva zahájen a argumentován absencí současného progresivního umění, bylo v této oblasti Rusko soudobými postupy a formami dostatečně saturováno. Synonymem státem zřízené Platformy Sedmého studia určené k experimentu totiž Koroleva shledává již tehdy existující festivaly NET, Territorija a Zlatá maska. V expertíze také píše, že Serebrennikov mezi lety 2002-2013 uvedl jedenáct inscenací v divadle MCHT. A. P. Čechova, nebylo proto nutné, aby byl státem financován další, jím zaštítěný experimentální prostor. Za obdobně bizarní a nekompetentní lze považovat poslední finanční expertízu, jejíž autorka nebyla ani dostatečně obeznámena se správnými koeficienty, podle nichž měla finanční toky státní subvence Sedmému studiu prověřit.
Co dodat? Výsledkem bude drama s trpkým finále a zlověstnou předtuchou, že podobný proces se může v současných (nejen) ruských podmínkách kdykoli zopakovat a klidně skončit i hrozivěji.
///
Komentáře k článku: Proces s Kirillem S.: Drama s trpkým finále
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
