Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/3
V letním vydání DN 13/2016 jsme jako 8-stránkovou přílohu uveřejnili velký rozhovor s profesorem Janem Císařem (1932) Dnes o všem pochybuji. Scházeli jsme se u něj doma v Unhošti celé jaro, a tak jsme se samozřejmě bavili o řadě lidí a událostí a otevírali témata, která se do výsledného textu nedostala. Vytvořil jsem z nich několik celků, jež v průběhu léta vycházejí na i-DN. Tentokrát o kritičce a teatroložce Aleně Urbanové a o Císařově vstupu do teatrologického světa.
Kritička Alena Urbanová, 2002. FOTO archiv Amatérské scény
V předchozím díle jste v souvislosti s „bojem“ o socialistický realismus v českém divadle padesátých let zmínil Alenu Urbanovou (1923-2008), později skvělou kritičku Divadelních novin.
Alena Urbanová byla o dost starší než já. V době, kdy jsem studoval, patřila k mladé, nastupující, divoké, radikální kritické generaci, zejména v časopise Divadlo. Na počátku padesátých let Miroslav Kouřil s Jindřichem Honzlem a Jaroslavem Opavským založili měsíčník Divadlo, aby hlídal a střežil ideu Stanislavského a vůbec socialistickou ideovost českého divadla. Alena tehdy byla na DAMU historicky první aspirantkou, to znamená, že tam po absolutoriu ještě tři roky studovala. Ale nikdy aspiranturu nedokončila. Ostatně – kromě mě – ji nikdo z DAMU tehdy nedokončil. Každého strhlo divadlo a vědecké studium opustil. Mě v tomto směru divadlo nikdy tolik nelákalo, byť i já jsem si několik let v „terénu“ odsloužil. Já jsem vždycky chtěl o divadle především přemýšlet a psát o něm. Alena Urbanová – jak jsem říkal – přešla do Realistického divadla a ve stejné době – mohu-li to tak říct – vystupovala v časopise Divadlo jako revoluční radikál, který vymetal buržoazii z českých divadel.
Praktické divadlo a dramaturgie vás – jak říkáte – až tak nelákaly a svůj profesní život jste směroval k pedagogické a akademické dráze…
Nikoli, já jsem od počátku směřoval k divadelní kritice. Ale do Divadelních novin a vůbec ke kritickému psaní jsem se dostal až na konci padesátých a pak v šedesátých letech.
Divadelní a literární kritik a spisovatel Václav Tille (1967-1937). FOTO archiv
Co jste dělal předtím, po dokončení studií na DAMU?
Po absolutoriu divadelní vědy v roce 1955 jsem se stal aspirantem, což byla obdoba dnešního doktorandského studia. To znamená, že jsem byl placen tři roky za to, že jsem zpracovával nějaké téma. Má diplomová práce byla o Václavu Tillem a jeho vztahu k Národnímu divadlu. Tille byla taky velká postava českého divadla, ale toho jsem nezažil. Mluvil jsem se spoustou pamětníků, zejména ženskými, protože on měl bezmezně obdivovatelek. Byly z něho úplně paf a asi čtyři nebo pět z nich nedělalo nic jiného, než že uchovávalo jeho památku. Na základě té diplomky mě začaly zajímat dějiny divadla a šel jsem do konkursu na aspiranturu na dějiny českého a slovenského divadla na DAMU proti jisté Nataše Tanské, která přijela z Bratislavy, kde absolvovala bratislavskou divadelní vědu. Psal se rok 1954, panovala silná tendence, že by se měly studovat vzájemně české a slovenské dějiny. Nakonec jsem ve druhém kole vyhrál, když jsem rozebral Palárikovo Dobrodružstvo pri obžinkoch. První kolo bylo nerozhodné, tak nám dali úkoly a dvě hodiny na přípravu. Já dostal slovenskou hru a ona českou.
Aspiranturu jsem pak částečně absolvoval v Bratislavě, což bylo nejkrásnější období mého života.
/Pokračování za týden/
///
Všechny ostatní díly letního seriálu:
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/1
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/2
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/4
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/5 – bonus
Komentáře k článku: Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
