Profesionální ochotníci z Divadla Silesia
V letošní divadelní sezóně začalo v Ostravě fungovat nové profesionální divadlo. Jmenuje se Silesia a založil je ostravský rodák, herec Jiří Vobecký.
Divadlo našlo svou stálou scénu v nově zrekonstruovaných prostorách Staré Arény, která se nachází v samotném centru Ostravy a plní mimo jiné i funkci informačního centra projektu Evropského hlavního města kultury 2015, na jehož titul si Ostrava dělá už dlouhodobý zálusk. Divadlo Silesia působí v prostředí, kterému se svou otevřeností nejrůznějším nápadům a amatérskému pokusnictví daří působit nekonformně, progresivně a je do značné míry impulsem pro rozvoj současné ostravské kultury.
Staré divadlo ve Staré Aréně
Zajdete-li si ovšem na některé ze čtyř dosud secvičených inscenací Divadla Silesia, záhy nabudete dojmu, že tu cosi podstatného nehraje.
Předně: přestože Silesia ukončuje svou teprve první divadelní sezónu, není to divadlo svěží, inspirativní, mladé! Tento dojem není samozřejmě vyvolán zběžným pohledem na herecký ansámbl složený ze zkušených herců střední generace. Divadlo Silesia totiž není mladé jinak – mladé duchem. Únavně a v hloubi i unaveně působí herecký projev, kterému chybí opora v podobě nápadité režie i scénografie, a u některých herců je navíc zahlušen i nánosem manýr letité divadelní rutiny, praktikované v těch nejkamennějších z kamenných divadel českomoravských provincií.
Daleko horší je ale jiná věc. Po několika minutách představení Divadla Silesia si uvědomíte, jak nápadná je snaha herců hrát, jak zbytečně tlačí na pilu, jak se po vzoru ochotníků či konzervatoristů, kteří se ukazují na školní předehrávce, snaží o svých kvalitách přesvědčit za každou cenu, mají na to málo času a jsou si toho sami velmi dobře vědomi. Na scéně se podává výkon – a až urputnou snahu hrát zkrátka nelze ve hře Divadla Silesia přehlédnout.
Dalším z aspektů, který výrazně kontrastuje s obnoveným ovzduším nevázanosti a tvůrčí podnětnosti ostravské Staré Arény, je až nepochopitelný důraz, s jakým tvůrci Divadla Silesia prezentují své dítko coby scénu ryze profesionální. Opravňuje je k tomu přitom pouze ta skutečnost, že soubor tvoří asi sedm v současnosti nezaměstnaných profesionálních herců. Vše přitom působí dojmem, jako by chtěli diváky (nebo sami sebe) utvrzovat v pocitu samozřejmosti existence vlastního divadla a na mediálně dosti podtrhovanou etiketu „profesionální“ tak vábit publikum, které neumí věřit vlastním očím a ještě před usednutím do hlediště si vyžaduje ujištění, že herci budou opravdovými herci a divadlo nefalšovaným divadlem. Takovým, na jaké jsou zvyklí, tedy stánkem hodným jejich ctěné návštěvy.
Při bližším pohledu je ovšem jasné, že si v Divadle Silesia na profesionály pouze hrají. V programu komedie Psycho-tera-politika, jejíž premiéru jsem zhlédl 21. května, se například dočítáme, že překlad pořídil z polštiny principál souboru a představitel titulní role senátora Ledňáka Jiří Vobecký, scénu měla na starosti Lenka Szilasi, která zároveň hraje jeho sekretářku a milenku Ivonu, hudbu obstaral další ze členů ansámblu Jan Kuchař a režii inscenace i postavu manželky senátora Ledňáka Brigitty zvládla Ludmila Forétková. Všichni členové souboru se Divadlu Silesia věnují po práci a divadlo je pro ně spíše koníčkem. Adjektivum profesionální je trik, za který se lacinost a rutinérství ansámblu zkrátka neschová.
Repertoár – světlo na konci tunelu
Co by mohlo vzbuzovat zasloužený ohlas, je repertoár divadla. Finanční podpora Polského institutu v Praze, jehož iniciativa dala Divadlu Silesia vzniknout, orientuje dramaturgickou pozornost členů ansámblu zejména na současnou polskou tvorbu, což ostatně dokládá i přehled dosavadních inscenací souboru: Trash Story mladé dramatičky Magdy Fertacz, divadelní komedie Oprašovačka Matieje Wojtyszka nebo naposledy uvedená komedie ze zákulisí vysoké politiky Psycho-tera-politika polského dramatika, filmového režiséra a scénáristy Dominika W. Rettingera.
Jiří Vobecký si ovšem uvědomuje, že Ostrava je městem, kde se setkávají hranice tří různých států a kultur. Repertoár svého divadla chce tedy do budoucna obohatit i o současná dramata české a slovenské provenience. Pokud nezůstane u průměrných a víceméně komerčních dramatických kousků, které o charakteru jednotlivých národních kultur vypovídají jen málo či vůbec, můžeme takovému záměru jen a jen tleskat. Divadlo Silesia by totiž úlohu jakéhosi zprostředkovatele impulsů současné české, slovenské a polské dramatiky v místě, jako je Ostrava, skutečně sehrávat mohlo. Předpokladem je ovšem – a to se vracíme téměř na začátek – duševní omlazení souboru, které si lze, doufejme, slibovat od jeho plánovaného početního rozšíření. Herci by se také měli zbavit okaté touhy po tom, aby se divadlo, společně s nimi samozřejmě, profesionalizovalo. Právě tato ambice je totiž vede ke službě komerci a prvoplánovému, divácky podbízivému herectví. Je zřejmé, že ani jedno ani druhé nemá naději na skutečně trvalý úspěch a nevytváří na divadelní mapě severní Moravy žádné nové hodnoty.
Současnost Divadla Silesia by se snad dala vystihnout poněkud krutě převrácenou parafrází slavného výroku Jana Grossmana – bere se příliš vážně a nedělá se moc pořádně. Opak mu přeji upřímně.
Komentáře k článku: Profesionální ochotníci z Divadla Silesia
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Mikulka
Reakci Jiřího Vobeckého čtěte na adrese: http://www.divadelni-noviny.cz/ad-profesionalni-ochotnici-z-divadla-silesia/
03.06.2010 (21.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Vobecký
Amatérská recenze profesionálního recenzenta?
Každý začátek je těžký a nejjednodušší je vše nové bolestně se rodící hned a okamžitě negovat a odstřelit. Příznačné v době, kdy je hluboká krize nejen finanční, ale především duchovní a mravní. Divadlo Silesia je profesionální scénou, protože ji tvoří profesionální herci, kteří bez výjimky za sebou mají úspěšné působení v divadlech, v televizi, filmu, dabinzích, ale to stejně autora článku nezajímá, protože on potřebuje zpochybnit naši kvalifikaci, schopnosti a umělecké vzdělání. Velmi ubohé je srovnání našeho souboru s ochotníky a žáky ZUŠ. To, co je nám vytýkáno, se dá nalézt v každém divadle a v každém souboru. Koneckonců Divadlo Silesia je řádně registrovaným agenturním divadlem a plní všechny povinnosti vůči Divadelnímu ústavu i literárním agenturám. Tečka.
Na naše představení chodí především střední generace, která (světe div se!), našemu divadlu rozumí a diváci nemají s naší existencí a tvorbou takový problém, jak to vidí autor článku, jakýsi pan Horák. Nikoho licoměrně „nevábíme“, na rozdíl od mnohých mediálních pražských hvězd. Pouze nabízíme při téměř minimální propagaci ze stran médií a tisku příjemný a snad kvalitní divadelní zážitek. Neděláme žádné inscenační experimenty, které jsou možná moderní, ale jen pro pár vyvolených, pár kritiků a poloprázdné sály. Chceme dělat klasické, ale i netradiční divadlo tak, aby tomu každý rozuměl. Volíme témata, která, až na autora článku, naše dosavadní diváky oslovují, jsou pro ně zajímavá a nová. Pokud to pánovi ušlo, až doposud jsme každým titulem šli do rizika – až na jednu výjimku jsme uvedli na jeviště tři české premiéry bez jakýchkoliv grantů, podpory a dotací, což pro začínající divadlo je téměř umělecké kamikadze. Nevíme, jestli si někdo takhle představuje jednoduchou, podbízivou a komerční dramaturgii. Na podobných projektech si vylámaly zuby i velké kamenné scény a renomovaní dramaturgové. Které ochotnické divadlo v České republice si dovolí uvést na jeviště během pěti měsíců existence čtyři premiéry, z toho tři české? Nevolíme vůbec jednoduchou cestu, jak se snaží autor článku tvrdit, ale naopak přinášíme do ostravského regionu něco zcela neznámého a samozřejmě i kontroverzního a diskutabilního, na rozdíl od státem dotovaných scén, které vytahují ze skříně repertoárově staleté kostlivce ze skříní a skoro se bojí uvést na scénu jedinou dramatickou novinku.
Další autorova perla: „Herci si hrají na profesionály!“ My si na ně nehrajeme, my jimi jsme! Když herci kromě hraní ještě dělají hudbu, překládají texty zahraničních autorů, sami si navrhují scénu, a tak dále, vlastními silami, jsou hned podle vás amatéři? A proč bychom měli přibírat a platit další lidi, když máme pro veškerou tuto činnost schopnosti a kvalifikaci sami? Děláme to poctivě a fundovaně. Nepotřebujeme na sebe nabalovat zbytečné existence, kterých je každé daňovými poplatníky placené divadlo plné. Naopak, jsme důkazem, že se divadlo dá dělat i bez enormních dotací a předimenzovaných financí, kdy naopak vznikají za statisícové částky inscenace, jejichž umělecký výsledek je často více, než žalostný, a k vidění jsou samozřejmě i v Ostravě. A to se na nich podílejí umělci zvučných jmen. Směrem nahoru se plive těžko, směrem dolů na malé soubory už ty jedy tečou samy!
Co autor článku viděl, kromě zmiňované premiéry „Psycho-tera-politiky“? Viděl „Trash Story“, „Oprašovačku“ nebo muzikál „Vrabčák Edith“? Ty, podle něj průměrné dramatické kousky jsou texty divadelních inscenací, které v Polsku získaly literární ceny a hrají se v Polsku na nejprestižnějších scénách. Co ten pán ví o současné polské dramatice a současných dramaticích? Členové Divadla Silesia s nimi osobně spolupracují. Byl pan kritik na premiéře „Oprašovačky“, která měla mimořádný divácký ohlas, za účasti samotného autora hry Macieje Wojtyszka, jehož jméno ani pan recenzent není schopen dobře opsat z programu? Sám autor byl s naším inscenováním své hry více, než spokojen a náš osobitý výklad jeho textu se pro něj stal velkou inspirací pro jeho vlastní chystanou inscenaci v Polsku. Dokonce přislíbil napsat text speciálně pro náš soubor a v jednání je i jeho režijní spolupráce s naším údajně „ochotnickým souborem“ v příští sezóně.
Pak kritik zná texty kritizovaných her a ví, jak se tyto absolutní novinky na českém jevišti mají hrát? Kdy viděl naposledy polské divadlo a které? V celém jeho článku se to jenom hemží všeobecnými kritickými frázemi a klišé jako „laciné, komerční, rutinní, prvoplánové, podbízivé!“ Vše je jen všeobecně odsouzeno, znegováno bez konstruktivních podnětů. Vzhledem k tomu, že autor článku viděl jen jedno naše představení a ostatní jen vyjmenoval, a to ještě ne všechna, není od něj slušné a korektní, aby na základě svého negativního prožitku tolika bezbřehými frázemi urážel profesionální umělce, kteří v těžké ostravské konkurenci, bez jakéhokoliv oficiálního zázemí mají vlastní vizi o svém tvůrčím směřování. To vše se samozřejmě neobejde bez chyb, přešlapů, nezdarů a omylů. Jsme si vědomí své nedokonalosti a na žádné hvězdičky si nehrajeme. Až doposud se naše divadelní práce setkává se srdečným diváckým přijetím a divák je pro nás tím, kdo si u nás bude svým zájmem diktovat a spoluurčovat náš repertoár. Sám kritik při naší shlédnuté premiéře viděl plné hlediště, kdy se ještě přidávaly židle, a na konci byl spontánní dlouhotrvající aplaus. Důkaz toho, že se diváci dobře bavili a ne jenom mezi sebou. Ale o tom se nepíše. Naší ambicí je jenom snaha dělat divadlo, aby spokojený platící divák nelitoval svých peněz ani zabitého večera a přišel do divadla zas.
Až do přečtení článku pana Horáka jsme netušili, že herci na volné noze jsou synonymy pro ochotníky, amatéry a neprofesionály. V tom případě je takových ztracených a zbytečných existencí plná Praha a další metropole, včetně všech soukromých divadel, co v Praze jsou. Proto urážlivý a z prstu vycucaný názor pana kritika, že Divadlo Silesia je divadlem sedmi nezaměstnaných herců vnímáme jako nepravdivý, urážlivý až nehorázný a především nemravný. Jsme divadlo herců na volné noze a všichni pracujeme.
Hrubé výpady vůči našemu divadlu a jeho členům jsou na úrovni periférních bulvárních plátků a v seriózních novinách jsou velmi překvapivé. Kritice se nebráníme, ale odmítáme osobní výpady a ostrakismus, nebo je to spíše ostra(va)kismus? Pan Horák nejdříve napíše, že Divadlo Silesia tvoří sedm nezaměstnaných herců a vzápětí tvrdí, že divadlo děláme jen jako svého koníčka po práci? Co je tohle za profesní protimluv?
A jestli už skutečně divadelním tvůrcům z něčeho naskakuje husí kůže, tak jsou to neustálé fráze o něčem mladém. Má tím kritik na mysli „Mladou píseň“ všeobecně známého dramatika? Lidem, kteří své skutečné mládí museli strávit zíráním na hesla typu „Komunismus, mládí světa“, se z podobných frází dělá špatně. Ne nadarmo nazývá podobné zaklínače mladých dynamických kolektivů Halina Pawlowská zkratkou MIPS. Ať se na význam této zkratky „fundovaný“ kritik informuje sám.
Ale i tak je povzbuzující, že si někdo naší čerstvé existence vůbec všimnul a že věnoval tolik energie pro tak zbytečně dlouhý, všeobecný a nic neříkající článek. Čtenář odborných novin by spíše čekal fundovaný rozbor divadelního textu, názor na práci dramatika i tvůrčího týmu a především konkrétní a korektní hodnocení hereckých výkonů. Toto odborné zázemí ovšem autorovi recenze zcela chybí a proto jeho článek působí pouze jako osobní útok, který má do odborné recenze velmi daleko. Jak je vidět, i kritikům se stává, že se berou příliš vážně a nedělají svou práci pořádně. Nicméně Divadlo Silesia je běžcem na velmi dlouhou trať a naše energie má neomezenou kapacitu. Čili: „psi štěkají, ale naše karavana jde dál!“
Kolektiv Divadla Silesia
07.06.2010 (1.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Peter Páluš
bla, bla bla, hlavně podejte to trestní oznámení. určitě to bude zajímavý precedens…nebo třeba zkuste vyhrožovat něčím zajímavějším, aby se o Vašem divadle psalo tak, jak si to představujete…
07.06.2010 (10.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Lukáš Dubský
No já nevím, ten článek je celkem útočný, ale takhle hysterické reakce si podle mě nezaslouží. Zatímco kritika pana Horáka by mě od návštěvy Silesia nedokázala odradit ani v nejmenším (co kritik, to názor, takže proč se řídit podle něčího úsudku, je lepší si udělat vlastní), tak reakce pana Vobeckého by mě asi vedla k zamyšlení, zda toto divadlo navštívit. Obávám se, že v tomto případě neplatí, že nejlepší obranou je útok.
A ještě jedna věc mě zaujala: „na konci byl spontánní dlouhotrvající aplaus. Důkaz toho, že se diváci dobře bavili a ne jenom mezi sebou.“
Obávám se, že právě tohle není úplně nejspolehlivější ukazatel kvality inscenace. Podobné reakce jsem u diváků viděl i na představeních, při kterých jsem se skoro styděl, že sedím v hledišti:)
07.06.2010 (13.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Vobecký
Pane Dubský, chápu, cotím chcete říct. Také jsem na podobných inscenacích seděl. Za desíky až stovky milionů státních dotací se přede mnou v nudných inscenacích promenádovali elektrikáři, technikáři, nástrojáři z továren a pochybní elévové, co ani neuměli mluvit, ale byli za dobře s uměleckým šéfem a ředitelem divadla, který se na své místo dostal podplaceným konkursem. Divadlo Silesia doposud nestálo daňové poplatníky této země ani korunu. Chtěl bych dělat divadlo pro daňové poplatníky této země s otevřeným hledím a zasloužit si jejich zájem byť lehce komerčními titluly, ale v současné ekonomické krizi vykrádat jejich kapsy uměním pro umění mi připadá naprosto nemravné. Kdyby existoval systém dotace na vstupenku pro všechny, asi bychom se velmi divili…. A proto ten strach v Ostravě, že nastane něco podobného jako v Praze… Přeji všem slušné živobytí, ale ze vstupného a za svoje! A pokud naše divadlo představuje argument pro udělení městu Ostravě titulu Evropské město kultury 2015, chápu, že se jinde hledají argumenty proti. Dejte nám pár milionů a budete mít divadlo originální dramaturgií, režiií a herectvím a navíc s mezinárodní působností. Vytahovat kostlivce ze skříní ovšem nebudeme a nechceme. Hrát si na studiové divadlo a cpát na jeviště sto, dvě stě nebo tři sta let staré tituly — to nás nikdo nedonutí. Ostatně, když neexistoval systém státních dotací, z čeho se divadla živila? Velkým uměním pro pár diváků asi těžko! Dobré umění musí být tvůrčí i tržní. U nás jsme si zvykli hrát si na velké umění z kapes daňových poplatníků. Jak dlouho ještě?
20.06.2010 (0.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Saša Rychecký
Nechci se pouštet do debat na téma ochotník – amatér – profesionál. Jsou zcela kontraproduktivní. Jen mi Vaše hysterické reakce připadají směšné, ve smyslu „potrefená husa“. Už jsem Vás měl možnost vidět a velmi souhlasím s kritikem – tohle prostě nemusím – ale neberu Vám právo to dělat. Chcete-li být profesionály ve Vašem pojetí, pak to jistě znamená, že se svým uměním sami uživíte! Že budete platit nájem (mimochodem – vaší domovskou scénou je Stará Aréna? I teď, po prohře Ostravy? Kolik tam platíte nájem? Komu a jak?), že si vyděláte na elektřinu, na plat, že s vybraného vstupného řádně odvedete daně. Ne, že budete živi ze získaných grantů. Ty jsou jednorázové a profesionalitu PROVOZU rozhodně nezaručují! Pro mě profesionalita ovšem znamená něco zcela jiného. Mezi jiným schopnost ne jen pobavit, ale především sdělovat, vypovídat, umět (od slova UMĚNÍ, NIKOLIV u MNĚ NI), vážit si druhých, umět komunikovat s lidmi – a také, pochopitelně – pobavit. Vaše debata se zvrhla na finance, jen a pouze. Tak Vám přeji, ať vyděláváte a ať más – daňové poplatníky – dále nestojíte ani korunu. A kde tedy jste teď profesionálně doma sídlem? Ve Staré Aréně. Ale jděte…
30.11.2010 (8.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Saša Rychecký
Za rok – dva si budeme povídat o „běžcích na dlouhou trať“. A jsem ten, kdo to může říkat…! Což ale Vy nemůžete vědět, když nevíte ani, kdo je to pan Horák, či tvrdíte, že Vám máme dát pár milionů a pak uvidíme… To bych chtěl vidět, co uvidíme…? Probůh, pane, dělejte si své tržní divadlo, ale nežvaňte o umění a profesionalitě… A házet špínu na ostravská divadla? Co jste viděl? Amadea? Nebo něco u loutek, Nebo v Aréně? Nebo balet? Co vlastně jste? Elektrikář, nástrojář, nebo zneuznaný Mistr? A dost, směji se a bude mi k smíchu celou noc vzpomínání na Vaše slova…
30.11.2010 (17.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Vobecký
Dal jsem si tu práci a hledal jsem na google, kdo je pan Horák. Vyšlo mi plno adres podnikatelů, sportovců a jiných osobností, ale divadelní publicicsta ani jeden. Dal jsem si tu práci, abych zjistil, kdo je Saša Rychetský, který šéfuje souboru Dividlo, kterému konkurence prostě vadí. A našel jsem, pane učiteli. (Je mi líto, že jsme oba absolventy stejné boudy, tedy JAMU, ale Vy jste se nepsanému zákonu absolventů dávno zpronevěřil.) Budete se divit, pane učiteli ZŠU, ale divadelní dění v Ostravě sleduji a dění v Divadle Silesia sledují naši přátelé ze všech zmíněných divadel. Jsme součástí kulturního dění města Ostravy. A viděl jsem i představení v Krakově a ve Varšavě, v Praze i ve Vídni. Nejsem ani elektrikář, ani nástrojář, ani zneuznaný mistr. Takových jsou oblastní divadla plná. Jsem herec i překladatel, kterého zastihnete na internetových stránkách DILIA, Divadelního ústavu a České filmové databáze. Mé překlady jsou hrány v řadě českých divadel. Pokud vím, ani na jednom z našich představení jste nebyl. Váš přítel Horák také s jednou výjimkou ne. Jako recenzent si také představuji profesionálně psanou recenzi jinak. Odstřelit divadlo na základě jediného nepovedeného představení dokáže každý. Recenze pana Horáka představuje všechny rysy amatérské kritiky. Všimněte si jenom jedno jediné. Kritizuje už základy divadelního snažení na základě jednoho jediného shlédnutého představení. O inscenaci se čtenář nedozví nic, pouze informaci, že herci příliš tlačili na pilu. Umím překládat a umím psát, a takových recenzí, stejně jako novin, které je budou ochotny přetisknout , si mohu najít desítky. Chcete, abych se stal dvorním bulvárním kritikem Dividla? Nikdy v životě jsem kolegy v jiných divadlech nekritizoval. Pokud jste se zpronevěřil divadelní etice, mohu začít, pane kolego.
11.12.2010 (23.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Saša Rychecký
Tak nevím, o čem se bavíme. Pokoušíte se vyhrožovat? Chcete být dvorním bulvárním kritikem DIVIDLA? Nikdo Vám nebrání, jen budete mít dost moc práce. Tak začněte, najděte si na Google základní údaje a pak kdy a kde budeme a pak přijďte s foťákem a informacemi. Ani mé jméno napsat, přeložit neumíte? Proč by mi měla vadit konkurence, která notabene konkurencí být nemůže? Už mnoho let nesoutěžím v divadle, neb je to nesmyslné. Jakému zákonu jsem se to měl zpronevěřit? Od kdy kdo říká JAMU Bouda? To je velmi familiární – a na tohle já právo nemám – Vy asi ano. Je fajn, že jezdíte i za hranice a že se tím chlubíte – to mi ale připadá směšné, abych vypočítával, kde jsem byl a kde co viděl. Umíte se pochválit, jak umíte psát a překládat, což je dobře. Když se jeden sám nepochválí… Těch desítek novin bych rád viděl. Hledejte na Google i jiné věci, než kdo jekdo. Třeba se tam i dozvíte i něco o sobě a co je to základní slušnost. Přeji hezký nový rok 2011. Bez všech těch Vašich stresů. Je mi Vás líto.
09.01.2011 (21.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Saša Rychecký
Mimochodem – tak se tedy na nás přijďte podívat a referujte ve všech deseti novinách, a pak v těch bulvárních… Na FB najdete celý náš momentální program do května. A na vaše články pro Bulvár jsem fakt zvědavý! Nejen já, ale všichni z Dividla a Zdividla. Hezký nový rok, pane sebezahleděný…
13.01.2011 (18.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Vobecký
Pane Rychetský, k lidské a divadelní spodině se přidávat nebudu. Já jsem etiku absolventů JAMU neporušil. Nemám čas na vás psát recenze. Pokud jste dnes četl recenzi studentky gymnázia Markéty Poledníkové na divadelní představení Gottland v Národním divadle moravskoslezském, uveřejněnou v Moravskoslezském deníku, i ta je daleko profesionálnější, než kritika vašeho přítele na naše divadlo. Studentka prokázala základní věci, které musí divadelní recenzent bezpodmínečně ovládat: znalost předlohy, znalost textu, který divadelníci ztvárňovali, schopnost popsat výtvarnou stránku inscenace a herecké výkony, pojmenovat žánr, zařadit umělecké dílo do dobového kontextu a schopnost oprostit se od invektiv a pomluv. Pane učiteli, nestačím se divit. Inu, Dividlo. Markétu Poledníkovou jste zřejmě ještě nestihl ovlinit nebo podplatit?
07.02.2011 (19.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zelinka
V sobotu jsem se byl v Šumperku podívat se po 22 letech do divadla a tak mě napadlo co asi dělá Vobo,tak jsem šel na internet a našel tuto rozpravu.Znám pana Vobeckého už z Brna z JAMU myslím že představení se jmenovalo Cyrano z předměstí už tenkrát bylo vidět že je velkou nadějí českého divadla:příjemný hlas,pohybově celkem dobrý,zpěvák velice dobrý,zkrátka velmi dobrý.Proč jsem se rozhodl napsat ( jinak potkali jsme se právě v Šumperku,ti hloupí elévové kteří museli podplatit ředitele divadel,mnozí posunuli české divadlo tam kam to pan Vobecký nikdy nedotáhne) po přečtení této diskuze je vidět že člověk s talentem který nemá pokoru nechce přijmout kritiku ať je jakákoliv a kterému sice nechybí talent ale jak se říká v Ostravě gule nemůže udělat díru do světa.Nevím jestli toto moje psaní sem patří,ale to mě nepálí.Jinak přečtení odpovědí vidím Jirky jak před několika lety.
29.09.2011 (22.49), , Trvalý odkaz komentáře,