Projev ministra kultury

Schůze Sněmovny svolaná z podnětu opozičního hnutí ANO k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě se konala 17. října 2023. Ministr kultury Martin Baxa na svůj facebookový účet umístil přednesený projev, který přetiskujeme.

Vážené dámy, vážení pánové,

brzo to budou dva roky ode dne, kdy vládu v České republice převzal kabinet pana premiéra Fialy. Už potřetí za toto období se zde setkáváme, abychom se zúčastnili absurdního divadla v podobě hlasování o nedůvěře v situaci, kdy opozice dobře ví, že nemá dost hlasů na svržení kabinetu, ale dělá, že to neví a vystupuje tu v roli herců, kteří mají navodit atmosféru, že snad mají důvod k celému tomuto představení.

V každém jednom rezortu můžeme předložit dlouhý přehled argumentů, proč není důvod této vládě vyslovit nedůvěru. Já připojím vysvědčení naší práce za rezort kultury.

Než se do toho pustím, tak bych chtěl říct, že ty dva roky nebyly vůbec snadné. Nebyly snadné pro naši zem, pro naše občany ani pro naše sousedy. Pro nikoho z nás. Všichni jsme čelili výzvám, které měly své příčiny za našimi hranicemi. Ať už to byl dozvuk pandemie covid 19, který byl vystřídán ruskou agresí proti Ukrajině, jež byla provázena ekonomickou a energetickou krizí, inflací a dalšími potížemi. To vše v situaci, kdy předchozí vláda zanechala státní pokladnu vybrakovanou a státní dluh na obrovském vzestupu.

Neříkám to proto, že bych si chtěl stěžovat. Vůbec ne. Chci to pouze zdůraznit pro kontext. A ten je při této příležitosti víc než důležité připomínat.

Přes všechny katastrofické scénáře, které se malovaly, se kultuře už podařilo nadechnout a dnes již funguje v plné šíři jako v době před pandemií. Lidé navštěvují památky, výstavy, divadla, kina, festivaly a koncerty stejně jako v minulosti. Kulturní nabídka je pestrá a široká, je a bude z čeho vybírat a přestože, stejně jako ve všech jiných oborech, bychom všichni rádi viděli více finančních prostředků, kultuře žádný zánik nehrozí.

Úspěšně jsme překonali období pandemie covidu. Kulturu jsme nechali otevřenou, nešli jsme cestou uzávěr. Kulturní aktéři získali kompenzace, které jim byly minulou vládou slíbeny, ale finančně nebyly pokryty a zajištěny. Není proto pravdou, když tu slyšíme od části opozice, jak nám nechala zemi v pořádku. Zároveň je tenhle případ jasným důkazem, že jsme dokázali hned od počátku řešit některé nedodělky či minely předchozího kabinetu.

Pojďme se tedy podívat na to, co máme za sebou v oblasti mého resortu – ministerstva kultury.

O resortu kultury, o kterém se již léta hovoří jako o Popelce, kterou všichni přehlížejí a která nemá vládní podporu. Po celou dobu, co jsem ministrem této vlády, říkám, že jde o pohled účelový a zkreslený. Podívejme se spolu na pár čísel.

ROZPOČET, INVESTICE, DOTACE

Vláda má ve svém programovém prohlášení, že se chce postupně přiblížit jednomu procentu státního rozpočtu na kulturu. Jsme v polovině volebního období a je brzo na dramatické odsudky, tím spíše, že vláda prostě musí konsolidovat státní finance, o což se intenzivně snaží. V těchto dnech čelím neustálým dotazům, zda kultura přežije. Přežije, není důvod, aby se tak nestalo.

V letošním roce hospodaříme s historicky nejvyšším rozpočtem pro resort za celou dobu jeho existence. Znovu se musím ptát, proč předchozí vlády v době enormního hospodářského růstu neřešily větší investice do kultury, když peněz měl státní rozpočet dost a nebyl v hlubokém deficitu. Rozpočet kultury je poddimenzovaný léta a bude ještě pár let trvat, než dojde k nápravě.

Rozpočet MK ČR pro rok 2023 byl, jak jsem říkal, rekordní – 18,5 miliardy korun. Rozpočet pro příští rok je nižší. Ale ne katastrofický, jak často někteří rádi říkají. Pojďme se totiž podívat na reálná čísla.

Tvrdím, že stávající výše návrhu rozpočtu Ministerstva kultury je taková, že zajistí fungování kultury i v příštím roce. Přestože i rozpočet Ministerstva kultury se podílí na nutné konsolidaci veřejných financí. A opět je důležitý kontext.

Celkový rozdíl rozpočtů 2023–2024 včetně fondů EU činí 1.9 miliardy korun. Ano, to číslo může vypadat hrozivě, zejména tehdy, pokud chceme kulturní obec děsit, ale pojďme se na něj podívat blíže a racionálně.

Optický propad je dán nižší částkou na Národní plán obnovy, který mimořádně úspěšně čerpáme.

Mimochodem, když jsem na ministerstvo před téměř dvěma lety přišel, vypadalo to tak, že nevyčerpáme nic. Nic nebylo připraveno. Vše jsme museli postavit téměř na zelené louce, protože kromě papíru s popisem toho, na co mají být peníze vynaloženy, nebylo přichystáno nic. Žádná struktura, žádný tým, žádné organizační zázemí. Ale vraťme se k rozpočtu.

Když se tedy díváme podrobněji, vidíme toto:

Celkový rozdíl mezi rozpočtem MK 2023 (15,86 mld. Kč) a navrženým rozpočtem MK 2024 15,33 mld. Kč bez fondů EU je 530 mil. Kč. Není to málo, ale není to likvidační.

Celková alokovaná částka pro Ministerstvo kultury v rámci Národního plánu obnovy je 5,45 miliardy korun do roku 2026. Pro letošek mělo určenu částku 2,4 miliardy korun, pro příští rok se tak počítá s částkou nižší – 1,17 miliardy korun. Celkově jsou pro tuto chvíli v rámci NPO rozděleny 3 miliardy korun. A právě nižší rozpočtovaná částka pro rok 2024 v rámci fondů EU opticky výrazně snižuje návrh rozpočtu Ministerstva kultury, byť jde o pozitivní doklad úspěšného čerpání.

Abychom si mohli udělat přesnější obrázek, musíme si ještě uvědomit další věc, kterou prostá čísla kapitoly kultury ve státním rozpočtu neukážou.

Mimo rozpočet do oblasti kultury navíc doputují vyšší stovky milionů korun v souvislosti s nulovou sazbou DPH na knihy, která má začít platit příští rok, až bude finálně schválen konsolidační balíček. A nejde o žádný nepodstatný krok. V současné době mají nulovou sazbu na knihy jen Irsko, Norsko a Velká Británie. Osobně věřím, že nakladatelé využijí tyto peníze i k tomu, aby lépe zaplatili autory a překladatele. Fakticky tedy do segmentu živého umění doputuje více peněz než letos. Nesmíme zapomínat ani na 200 milionů korun, které vláda vyčlenila na projekt Rok české hudby 2024. V rozpočtu je také patrné zvýšení financí na obnovu památek. Díky speciální podpoře pro obnovu Terezína a Josefova bude v roce 2024 o 200 milionů korun více na jejich obnovu. Pro příští rok se otevřou všechny dotační tituly jako pro rok letošní.

Jak si tedy poradíme s rozdílem 530 milionu korun oproti letošku? Velká část úspor bude na straně provozních a personálních výdajů, kde platí vládní závazek snížit objem na platy o dvě procenta, a z hlediska užších provozních o pět procent. Dalších 200 milionů ušetříme na filmových pobídkách. Navíc tam momentálně stejně situaci komplikuje fakt, že se nečerpají, protože zahraniční produkce, které mají evidovány své projekty, doplácejí na komplikace související s nedávno ukončenou stávkou scénáristů v Hollywoodu.

Skupina poslanců napříč politickým spektrem včetně mne připravila novelu zákona, která systém odblokuje, a zároveň ministerstvo kultury vyjednává mimořádnou podporu sektoru audiovize v rámci Národního plánu obnovy.

Mírně poklesnou prostředky směřované do živé kultury, platí ovšem můj závazek, že před nepříznivými dopady ochráníme především nezřizovanou kulturu a budeme hledat další zdroje financování v rámci vlastního rozpočtu.

V souhrnu lze tedy říci, že ani v době konsolidačního úsilí vlády není kultura otloukánkem, že nezahyne ani neutichne a že je vládní prioritou.

Rád bych v této souvislosti vypíchl několik konkrétních příkladů.

• Nově se podařilo získat finanční prostředky na záchranu Terezína – památky připomínající holocaust. V průběhu příštích deseti let bude stát financovat záchranu ohrožených objektů v Terezíně a Josefově, které jsou v havarijním stavu. Jedná se o společný projekt Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva kultury zpracovaný v úzké součinnosti s Ministerstvem financí. Celková výše nákladů dosáhne až ke 3 miliardám Kč, přičemž Ministerstvo kultury pro tyto účely poskytne 1,73 miliardy Kč ze svého Havarijního fondu, který bude pro tento případ finančně posílen resortem financí.

• Zdárně pokračuje výrazná investiční akce vybudování památníku romského holocaustu v Letech u Písku. Náklady na stavbu návštěvnického centra s expozicí, revitalizaci místa a pietní úpravy se budou pohybovat okolo 100 milionů korun. Vše je financováno prostřednictvím Ministerstva kultury a Norských fondů. Otevření pro veřejnost předpokládáme v prvním čtvrtletí příštího roku. A dovolím si ještě malé ohlédnutí. Když jsem byl v červenci loňského roku v Letech na symbolickém začátku demolice prasečáku, cítil jsem velkou potřebu omluvit se jménem Vlády ČR za všechny politiky, kteří v uplynulých letech historii Letů u Písku ignorovali, zlehčovali nebo znevažovali. A zároveň poděkovat panu ministru Hermanovi za to, že houževnatě prosazoval výkup vepřína. Moc si přeji, aby vše běželo podle plánu a jsem rád, že to tak je.

• Další významnou investicí je rekonstrukce Památníku Ticha, který spadá do postupně revitalizovaného území Holešovice Bubny – Zátory. Z nádraží Bubny byly během druhé světové války vypravovány transporty s desetitisíci židovskými obyvateli z Prahy do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů. Po osvobození zažilo nádraží odsun pražských Němců. V průběhu následujících tří let dojde k rekonstrukci tohoto historicky významného místa s alokovaným objemem 300 mil. Kč. Jsem za to velmi rád, protože připomínat si neblahé historické události a vybudovat významný památník obětem holocaustu je dluh, který je třeba splatit. A je třeba být si těchto souvislostí neustále vědom, protože události posledních týdnů, kdy teroristické hnutí Hamás zaútočilo na Izrael a provedlo bezprecedentní krvavou akci, jejímiž oběťmi byly mnohdy ženy, děti a staří lidé, kdy se vraždilo ve vesnicích a unášeli se lidé opět probouzí ozvuky temných dob dávno minulých.

NÁRODNÍ PLÁN OBNOVY

Radost mi dělá Národní plán obnovy. Už jsem říkal, že když jsem na začátku svého funkčního období přišel na Ministerstvo kultury, nevzbuzoval ve mně stav prací na naší komponentě příliš optimismu. A to jak v praktické přípravě, tak ve způsobu řízení a nastavení celého procesu.

Na rok 2023 máme v rozpočtu MK 2,2 miliardy korun na NPO. Do roku 2025 může kulturní a kreativní sektor v rámci Národního plán obnovy získat až 5,5 miliardy korun.

Finanční prostředky Národního plánu obnovy mohou pomoci institucím i jednotlivcům kulturního a kreativního sektoru ve všech regionech České republiky. Jde o širokou paletu aktivit, které mohou být podpořeny. Od analytických studií a sběru dat, přes vzdělávací programy pro vzdělavatele i vzdělávané, přes rekonstrukce a budování kulturních a kreativních center či možnost síťování a budování mezinárodních kontaktů pro umělce až po podklady pro možné legislativní návrhy.

Díky tomu, že se podařilo celý proces rozběhnout, byly v květnu 2022 rozděleny první finanční prostředky. V komponentě Rozvoj kulturního a kreativního sektoru je 5 iniciativ, v jejichž rámci jsou postupně vypisovány jednotlivé výzvy: Status umělce a umělkyně; Rozvoj regionálního kulturního a kreativního sektoru; Digitalizace kulturního a kreativního sektoru; Kreativní vouchery a Legislativní reforma zavádějící vícefondové financování kulturních institucí.

Aktuální stav:

K dnešnímu dni jsme z Národního plánu obnovy vyčerpali částku 518 726 208 Kč.

Zazávazkovány máme téměř 3 miliardy korun.

Aktuálně má ministerstvo kultury 17 výzev uzavřeno.

Otevřeny jsou 3 výzvy: Rozvoj kompetencí: mezinárodní umělecká a odborná spolupráce v ČR, Rozvoj digitalizace, dokumentační a informační činnosti v oblasti vizuálního umění a architektury a Digitalizace kulturních statků a národních kulturních památek II.

Do konce roku 2023 a na rok 2024 připravujeme otevření ještě dalších 10 výzev, z nichž některé jsou opakované. Podpořené projekty průběžně představujeme na tiskových konferencích.

Pozitivní novou zprávou je potenciální začlenění audiovize do Národního plánu obnovy. Ta z něj v průběhu jednání vypadla a my nyní skládáme recept, jak ji dostat zpátky. Audiovize by tak byla součástí NPO na další dva roky na podporu kreativců a to až v celkové výši 200 mil. korun.

Nejvýznamnější témata:

1. Rozvoj velkých a malých regionálních kulturních a kreativních center.

Do výzvy „velká KKC“ se přihlásilo celkem 69 projektů napříč celou ČR, 29 jich získalo podporu. Výzva „malá KKC“ se ještě vyhodnocuje a přihlásilo se do ní 53 subjektů.

2. Digitalizace kulturního a kreativního sektoru a knihoven. K tomu jsou vyhlášeny už 2 výzvy. Tříletá výzva Digitalizace kulturních statků a národních kulturních památek, kde je k dispozici 800 milionů korun, které jsou určeny pro instituce, které mají za úkol digitalizovat naše kulturní dědictví.

3. Mobilita a mezinárodní spolupráce. Výzvy umožňují mezinárodní spolupráci jak na území ČR, tak v zahraničí, rezidenční pobyty, tvůrčí dílny a odborné kurzy, konference či semináře v oblasti profesionálního divadelního a tanečního umění, klasické, alternativní hudby a výtvarného umění. Podporují aktivitu a viditelnost českých umělců v mezinárodním prostředí a jejich osobní růst. A samozřejmě zvýšení prestiže a kreditu české kultury a umění. Zároveň reagují na dlouhodobou poptávku po podpoře síťovacích aktivit a výměny zkušeností mezi českou a zahraniční uměleckou scénou. Díky pilotní výzvě vypsané koncem roku 2022 letos čerpá 120 projektů prostředky v celkové výši 93 mil. Kč.

4. Status umělce. Jedním z důležitých úkolů, ke kterým se MK přihlásilo v rámci Národního plánu obnovy, je předložení návrhu legislativního ukotvení statusu umělce a umělkyně. Definice by byla součástí novely zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury a vymezovala by okruh osob, kterým může být na základě registrace, vlastní žádosti a splnění kritérií, přidělen status, poukazující na specifika umělecké profese. Návrh by měl být předložen do konce roku 2023 vládě a předpokládá se, že by návrh byl účinný od roku 2025. Status umělce by mohl pomoci například umělcům na volné noze nebo výkonným umělcům při budování tzv. druhé kariéry.

A abych vám Národní plán obnovy přiblížil ještě konkrétněji, podělím se s vámi o pár příkladů konkrétních podpořených projektů:

Projekt Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě „Muzejní centrum digitalizace audiovizuálních záznamů“,

Projekt Kulturně kreativní centrum Vysočina, ZÁMEK ŽĎÁR

Projekt Kulturní a kreativní centrum Petřiny, Centrum Petřiny se stane „laboratoří“ pro ověřování postupů pro další knihovny ČR.

Filharmonie Brno US Tour – kreativní export české hudby.

Rezidence Divadla Alfa v Divadle PUK Tokio – příprava projektu česko-japonské inscenace Čáslavská. Výsledkem rezidence bude uvedení inscenace „Čáslavská“ na území Japonska 2023

Je tedy dobře patrno, že Národní plán obnovy a jeho výzvy myslí na celou šíři spektra kultury a na všechny aktéry, kteří na tomto poli působí. Od velkých institucí až po malé projekty.

LEGISLATIVA

Velkou rolí a zodpovědností ministerstva kultury je kulturní a mediální legislativa. I na tomto poli plníme vše, co jsme si předsevzali.

Nejčerstvější a nejvýraznější jsou tři legislativní počiny.

A. Máme za sebou už malou novelu zákona o České televizi a Českém rozhlase. Ta nyní umožňuje zapojení Senátu do volby Rad ČT a ČRo. Je jednou z klíčových legislativních změn, které chtěla naše vláda prosadit. Zapojení Senátu do volby rad veřejnoprávních médií a nemožnost odvolání Rad jako celku posílí odolnost veřejnoprávních médií vůči vnějším politickým tlakům. Změny jsou potřebné a pro stabilitu ČT a ČRo mimořádně důležité.

B. Jedním z klíčových bodů, které v programovém prohlášení máme, je nezávislost a udržitelné financování veřejnoprávních médií.

Připravili jsme tedy i velkou novelu zákona České televizi, Českém rozhlase a poplatcích za rozhlasové a televizní vysílání.

A u tohoto tématu bych se rád zastavil a pohovořil o něm podrobněji, protože už nyní vzbudil velký ohlas a diskusi. Protože je jasné, že většinou nikdo nechce za nic platit více s velkým nadšením. A přesně tak je to i v tomto případě.

K řešení udržitelnosti financování veřejnoprávních médií, což je klíčovou podmínkou jejich nezávislosti, se naše vláda zavázala již ve svém programovém prohlášení. Očekávám velkou debatu i zde ve sněmovně. A proto zkusím vysvětlit zásadní východiska, která mne k tomu, že jsem novelu po diskusi v rámci pracovní skupiny předložil.

Co tedy v novele navrhujeme?

Navrhujeme zvýšit poplatky, rozšířit okruh poplatníků tím, že rozšíříme oblast placení poplatků i na jiné přístroje než televize rádio, jak to bylo doposud. Nově by se mělo platit za přístroje schopné přijímat vysílání, tedy i za počítače, tablety, či chytré telefony. A proto také navrhujeme změnit pravidla plateb právnických osob a fyzických osob podnikajících.

Proč si myslíme, že je to tak správně?

Sledovanost a poslechovost obou veřejnoprávních médií je jednou z nejvyšších, obě média mají širokou nabídku, široké spektrum příznivců, vysokou kvalitu a důvěryhodnost. Diváci a posluchači mají rádi kvalitní českou tvorbu a pokud chceme, aby vznikaly nové projekty, jako v případě ČT třeba unikátní animované seriály pro děti, či dobové série jako Marie Terezie nebo Božena, je třeba příjmy navýšit o 25-30 %. A poplatky se u České televize nezvyšovaly 15 let, u Českého rozhlasu 18 let. Reálně tedy mají nyní oproti minulosti zhruba poloviční hodnotu.

Jistě, můžete namítnout, proč mají platit firmy podle počtu zaměstnanců, proč se prostě nezvýší objem reklamy ve veřejnoprávních médiích, nebo proč televizi jednoduše neplatíme ze státního rozpočtu.

Pojďme se těmi otázkami postupně probrat.

Návrh, aby firmy platily podle počtu zaměstnanců, vychází z toho, že je to pro ně samotné administrativně mnohem méně náročné, než aby platily za každý mobilní telefon, počítač a tablet, které mají k dispozici jejich zaměstnanci. To by se totiž stalo, protože nyní firmy platí za každý jednotlivý přijímač. Zároveň jsme považovali systém násobků, který osvobodí od plateb nejmenší firmy do pěti zaměstnanců, za dobrý výchozí návrh k diskusi. Největší firmy, ty, které mají přes 1000 zaměstnanců, by nově zaplatily stonásobek poplatku, tedy v případě TV 192 tisíc Kč ročně, v případě poplatku za rozhlas 66 tisíc Kč ročně. Navržený způsob je administrativně jednoduchý, na rozdíl od situace, kdy by ke změně nedošlo a bylo by nutné počítat jednotlivé přijímače.

Proč nezvýšíme objem reklamy?

Český televizní a rozhlasový trh je duální. Veřejnoprávní média jsou financována poplatky, které se odvozují od vlastnictví přístroje, které příjem signálu umožňují. Komerční média jsou financována z reklamních příjmů. Ty jsou naopak u veřejnoprávních médií minimalizovány. Tudíž jsou poplatky klíčovým příjmem veřejnoprávních médií, pokud nechceme měnit situaci na reklamním trhu, a to nechceme, protože by to znamenalo nepředvídatelné komplikace pro komerční vysílatele, jejichž jedinými příjmy jsou peníze z reklamních příjmů. Výše poplatků se neměnila dlouhá léta, takže nyní nejde v žádném případě o znevýhodnění komerčních médií, ale o narovnání reálného poklesu příjmů těch veřejnoprávních. Poplatky jsou na polovině své hodnoty, než byly v době nastavení jejich stávající výše. Proto je třeba tento rozpor narovnat, ale ne tak, že komerčním televizím snížíme příjmy z reklamy.

Proč neplatíme média ze státního rozpočtu?

V našich končinách je financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků tradiční. Navíc platbu ze státního rozpočtu nepovažuji za dobrou ani z důvodu jeho aktuálního stavu, ani z důvodu stability a nezávislosti veřejnoprávních médií do budoucna.

Proč máme platit, i když se nedíváme?

Už dnes platíte, i když se na veřejnoprávní média nedíváte či je neposloucháte, pokud vlastníte televizi, nebo rádio. Navíc si upřímně myslím, že služeb veřejnoprávních služeb využíváme nějakým způsobem všichni. Občané i firmy. Proto by se na jejich financování měla podílet celá společnost. Tak to bylo i doposud, na tomto principu veřejného statku se nic nemění.

Tento týden skončí zasílání připomínek v rámci meziresortního připomínkového řízení, postupně je bude můj úřad vypořádávat a stále platí, že bych chtěl novelu vládě předložit v letošním roce, tak, aby vstoupila v účinnost v lednu v roce 2025.

Jsem si vědom, že debata bude dlouhá, názorů je mnoho, ale jsem si jist, že veřejnoprávní média jsou pro zdravou společnost velmi důležitá, že z nich těžíme všichni a že je potřebujeme. Systém financování prostřednictvím poplatků je u nás zažitý, má v naší zemi tradici, proto jsem přesvědčen, že je v tuto chvíli stále nejvhodnějším řešením.

Dalším výrazným legislativním počinem je zákon o Veřejné kulturní instituci. I tato právní úprava je součástí programového prohlášení naší vlády a postupujeme na cestě k jejímu naplnění. Jde o důležitou právní normu, která by kulturním institucím mnohé zjednodušila a pomohla jim v dalším rozvoji.

O zákonu se u nás mluví už mnoho let a přesto, že už jej několik vlád v minulosti slibovalo, nebyl doposud přijat. Jsem proto nesmírně rád, že díky intenzivní práci se to nyní podařilo a po 17 letech máme plnohodnotnou verzi návrhu zákona, která již prochází legislativním procesem. Jde opravdu o velkou a důležitou změnu, proto se jí také dotknu trochu šířeji.

V právním řádu České republiky existují různé druhy právních forem/právnických osob, které jsou více či méně využitelné pro poskytování veřejných kulturních služeb. S ohledem na potřebu zajištění kontinuálního financování kulturních služeb a také adekvátního vlivu zakladatele na činnost veřejné kulturní instituce však není ani jedna z těchto možností zcela optimální. Právě proto je vhodné, aby byl zaveden nový druh právnické osoby pro oblast poskytování veřejných kulturních služeb, který bere v úvahu jejich specifika.

Zákon o VKI zakotví veřejnou kulturní instituci jako zvláštní typ ústavu představující alternativu ke stávajícím příspěvkovým organizacím.

Co institut veřejné kulturní instituce přinese?

• Nový typ právnické osoby, který odpovídá současným nárokům.

• Větší flexibilitu a stabilitu financování a řízení: víceleté financování a modernizaci správy.

• Zvýší autonomii kulturních institucí v oblasti dlouhodobého plánování.

• Umožní spolufinancování. Vícezdrojové financování prospěje zejména kulturním institucím v regionech, například městské divadlo by mohl významně podporovat i kraj.

• Umožní spoluzakládání. VKI může být založena státem, územním samosprávním celkem, tedy krajem nebo obcí. Transformace stávajících příspěvkových organizací na VKI bude ze strany zřizovatelů dobrovolná, přičemž o případné změně právní formy příspěvkových organizací bude rozhodovat právě zřizovatel. Nadále se ovšem počítá i se zachováním právní formy příspěvkových organizací. Žádná z kulturních institucí nebude nucena k nové právní subjektivitě, vše bude na bázi dobrovolnosti.

• Nová právní forma umožní zapojení odborné veřejnosti přímo do činnosti a řízení VKI.

• Organizace budou méně choulostivé na případné politické vlivy.

Ministerstvo kultury tento zákon připravilo s využitím vyhodnocení a podkladů Asociace profesionálních divadel a připravilo jej do meziresortního připomínkového řízení. V průběhu vypořádání připomínek sjednocovalo postoje všech zainteresovaných subjektů. Spolupracovalo na něm s Ministerstvem financí i se zástupci odborné veřejnosti.

Velká novela zákona o audiovizi.

A třetím velkým legislativním počinem je velká novela zákona o audiovizi. Svět audiovize se rychle a dynamicky mění a naše legislativa na něj není připravena. Dosavadní systém se stal neudržitelným. A na to musíme a chceme reagovat. Výsledkem by měla být podpora širokého spektra projektů, narovnání plateb aktéru v oblasti audiovize do systému a nový systém pobídek.

Hlavním důvodem pro změnu je dlouhodobá neudržitelnost a nestabilita stávajícího systému. Musíme reagovat na proměny audiovizuálního průmyslu a podporovat celé spektrum audiovizuálních projektů v rámci selektivní podpory a řešit novým způsobem filmové pobídky, abychom předešli možnému odlivu velkých projektů a zároveň efektivně podporovali ty malé a pomáhali rozvíjet talent našich tvůrců.

Důležitým momentem je současné nerovné zpoplatnění jednotlivých aktérů oblasti audiovize. Novela má za cíl jej zharmonizovat. Nastavit pro všechny povinné 2 % parafiskálního poplatku a motivovat tuzemské i mezinárodní VOD platformy k investici do tvorby místního obsahu stanovením zákonného procenta z obratu. Oproti původnímu návrhu bude vytvořen 4. pilíř, který bude zahrnovat samostatnou selektivní podporu pro animaci a gaming.

Všechny tyto změny byly navrhovány tak, aby systém využíval spolupráce jednotlivých aktérů a pomáhal rozvíjet audiovizuální infrastrukturu, která podpoří i menší nezávislé produkce kam budou moci snadněji vstupovat noví talenti a debutující tvůrci

Nejpodstatnější změnou, vedle sjednocených parafiskálních poplatků a povinného procenta přímých investic pro VOD, bude navázání výše pobídek na výkon audiovizuálního průmyslu, respektive na výběr parafiskálních poplatků.

Vzhledem k šíři záběru pracovní skupiny, která novelu připravovala a rozdílným potřebám hlavních aktérů české audiovize, byly diskuse mnohdy velmi náročné, avšak díky konstruktivnímu přístupu a schopnosti shodnout se na společném zájmu, se ty nejzásadnější otázky podařilo vyřešit.

S tím souvisí i aktuální tzv. malá novela zákona o audiovizi. Minulý týden vláda projednala její poslanecký návrh. Řeší současný rozporuplný stav v oblasti filmových pobídek: na jedné straně je tu vysoká poptávka po výrobě audiovizuálních děl na území České republiky a na straně druhé systém filmových pobídek zablokovaný kvůli problémům některých zahraničních produkcí. V systému filmových pobídek, které poskytuje Státní fond kinematografie, se v posledních letech registrovalo takové množství projektů, že již koncem roku 2021 byla výrazně překročena výše řádné dotace na filmové pobídky, a to i pro rok 2022. V současné době proto Státní fond kinematografie nemůže přijímat další žádosti o registraci pobídkových projektů. Dochází tak nejen k tomu, že nelze realizovat domácí projekty, ale situace odrazuje i další zahraniční produkce, které mají o výrobu děl v České republice zájem. Navrhovaný zákon umožní Státnímu fondu kinematografie přijímat průběžně žádosti o registraci pobídkových projektů, a v případě nedostatku finančních prostředků na filmové pobídky přerušit následné řízení o evidenci projektu. Po skončení stávky hollywoodských scénáristů a herců lze očekávat velmi rychlé obnovení prací na natáčení filmových a televizních projektů a navrhovaná právní úprava umožní Státnímu fondu kinematografie na uvedenou situaci ihned zareagovat, tedy pobídkový systém opět otevřít. Předkladatelé navrhují, aby z důvodu časové naléhavosti Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.

A doplním zde ještě jednu dobrou zprávu pro českou audiovizi. Máme plán na její začlenění do Národního plánu obnovy. V průběhu jednání z něj vypadla a my máme recept, jak ji dostat zpátky. Audiovize bude součástí NPO pro roky 2024 a 2025 a na podporu kreativců v audiovizi půjde částka 200 mil. korun.

Ještě v říjnu by novela měla být předložena do meziresortního připomínkového řízení.

Mezi další důležité legislativní kroky, které připravujeme, patří

Status umělce. Definice bude součástí novely zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury a bude vymezovat okruh osob, kterým může být na základě registrace, vlastní žádosti a splnění kritérií, přidělen status, poukazující na specifika umělecké profese. Návrh by měl být předložen v listopadu do meziresortního připomínkového řízení, a zřejmě v lednu by mohl být předložen vládě. Předpokládá se, že by byl účinný od roku 2025. Status umělce by mohl pomoci například umělcům na volné noze nebo výkonným umělcům při budování tzv. druhé kariéry. Zde bych také ještě doplnil pár informací.

Status umělce je součástí Národního plánu obnovy. V Evropě existuje celá řada přístupů, od velmi extenzivního ve Španělsku a Portugalsku, až po země, jako například Dánsko, Nizozemsko či Švédsko, které žádné speciální úpravy nemají.

My jsme na začátku procesu, který nastartujeme novelou zákona o podpoře některých druhů kultury. Důvod je kromě Národního plánu obnovy prostý. Covid ukázal, že umělecké profese v některých případech složitě nebo vůbec nedosáhly na pomoc. To není v pořádku. Na druhou stranu ale ani není v pořádku vytvářet speciální systém pro některé profese bez předchozí celospolečenské diskuse a bez diskuse v samotné umělecké komunitě, kde názory sahají od zcela neprůchodných vizí nepodmíněného příjmu pro všechny až po diskuse o tom, které profese do statusu umělce spadají. Jsem si vědom toho, že status umělce je třeba zakotvit v podobě, která je prosaditelná v aktuální ekonomické situaci, v níž se stát nachází, a jsem si také vědom toho, že jde o proces, který je na samém počátku. Není realistické se domnívat, že se léta neřešené problémy vyřeší jedním zákonem. Tak to není. Nezpochybňuji potřebu podmínky pro umělce srovnat s ostatními, ale vše musí být v souladu s realitou v jiných odvětvích.

Nezaháleli jsme ale ani v roce 2022, tak se za ním ještě ve stručnosti ohlédnu.

V roce 2022 bylo nutné intenzivně pracovat jednak na zákonech, které plynou z programového prohlášení vlády, jednak na transpozicích evropských směrnic, které předchozí vláda zanedbala tak, že Česká republika čelila hrozbě finančních sankcí ze strany Evropské komise. Díky mimořádnému nasazení mých kolegů na ministerstvu se nám situaci podařilo zvrátit.

Provedli jsme legislativním procesem novelu autorského zákona, zákon o službách platforem a sdílení videonahrávek a zákon o vstupu a dovozu některých kulturních statků na celní území Evropské unie.

A po přehledu legislativy bych chtěl promluvit o dvou aktualitách. Práce na obou je před námi a bude pro českou kulturu také znamenat mimořádné přínosy.

MEZINÁRODNÍ PROJEKTY A ÚSPĚCHY

„Smetana 200“ – hudební svět si v příštím roce připomene 200. výročí narození slavného českého skladatele Bedřicha Smetany

Vládě jsem v červenci předložil záměr programu „Smetana 200“ v rámci Roku české hudby 2024, který vláda schválila. Usnesením vlády je na celý projekt Smetana 200 určeno 200 milionů korun.

Dvousté výročí narození Bedřicha Smetany vnímám jako silný impuls k propagaci české kultury u nás i za hranicemi naší vlasti. Výročí je pro Českou republiku celonárodním tématem, které se neomezuje jen na oblast hudby, ale má světu ukázat Českou republiku jako kulturní velmoc a Bedřicha Smetanu jako skladatele světového formátu.

Česká republika bude čestným hostem na knižním veletrhu ve Frankfurtu 2026! Na počátku října oznámil ředitel veletrhu Juergen Boos, že se Česká republika stává jeho čestným hostem. ČR tak navázala na své mimořádně úspěšné hostování na knižním veletrhu v Lipsku 2019. Smlouvu o spolupráci jsme s panem ředitelem společně podepsali na Ministerstvu kultury.

Prezentace České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu je obrovskou příležitostí pro náš knižní průmysl i celý kulturní sektor. Je to nejenom šance představit světu vysokou kvalitu české literatury, ale je to také investice do budoucna. Tématem a klíčovou metaforou české prezentace, kterou vede Moravská zemská knihovna v Brně, na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026 je „Česká republika – země na pobřeží.“

V září letošního roku byl záměr prezentace oficiálně schválen vládou České republiky. Plánovaný rozpočet akce je 197 milionů Kč.