Divadelní noviny > Burza Kritika
Propadák měsíce?
Vážení a milí,
abych řekl pravdu, rubrika Propadák měsíce mi byla vždycky protivná. „Anticenu“ a párřádkovou anonymní denunciaci si, myslím, nezaslouží nikdo, tím méně proto, že vcelku pochopitelně nemůžete být všude a výsledek je tak spíš „to nejhorší z toho, co jsme náhodou viděli.“ Ano – i já jsem v posledních pár týdnech viděl tři nebo čtyři představení, jež bych za „propadák“ v případě nouze byl ochoten označit. Ale pozor: všechna byla o řadu tříd horší než královéhradecký Krysař, jemuž jste tuto anticenu v posledním čísle DN udělili. Nechme stranou, že autor anonymního posudku se dle častého kritického zlozvyku pasuje – řečeno s Vladimírem Justem – do role tiskového mluvčího publika a nejlépe ví, že „divákovi nakonec v paměti zůstane především směsice obhroublých vtipů.“ (Mně osobně z premiéry nejvíc utkvělo právě to něžné a poetické, jsem tedy patrně mizerný divák – nebo snad nejsem divák vůbec?) Mnohem víc zarážející je to, co se touto volbou sděluje. Má-li tato rubrika mít smysl, měla by podle mého upozorňovat na inscenace odfláklé, zabředlé v rutině, řemeslně mizerné či jinak nečestné – a nikoliv na ty, k nimž máme umělecké výhrady. Krysař je z tvorby Klicperova divadla tím nejodvážnějším přinejmenším za poslední rok, je to inscenace hledačská a její uchopení se – jak ostatně sám autor posudku přiznává – vyznačuje „sympatickou razancí“. Není ochota regionálního divadla nesázet na jistotu (byť by to třeba byla „jistota s autorskou tváří“ v podobě tvorby Davida Drábka) a vydávat se do kalnějších vod už sama o sobě hodná jistého respektu? Není občasný neúspěch tohoto typu jen průvodním jevem toho, že se v onom divadle cosi děje? (Zůstaneme-li v Hradci: ani na vrcholu Morávkovy éry nebylo všechno Čechov Čechům!) Říkáte-li, že to „je v případě Klicperova divadla trestuhodně málo“, pak vlastně říkáte: milé Klicperovo divadlo, radši to dělej jako vždycky, je to bezpečnější. V tom vidíte smysl divadelně-kritické práce? Ani já nejsem z Krysaře nijak unešený, ale je-li nezdarem, pak je nezdarem úctyhodným. Jakýpak, prosímvás, propadák měsíce?
Komentáře k článku: Propadák měsíce?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Rubriky typu
Sukces či Propadák měsíce jsou jistým kořením novin, které umožňuje trochu pikantněji nahlížet na divadelní dění. Samozřejmě vyvolávají kontroverze a provokují k reakcím, a tedy i k přemýšlení o daných inscenacích či projektech. V tom vidím jejich smysl.
Propadákem může být někdy přehnaně ambiciózní inscenace, jindy ona odfláklá, kterým bys takové inticeny dával Ty. Já bych těm druhým spíš vyhradil rubriku nazvanou Trestná lavice. Myslím totiž, že „tituly“ Propadák a Sukces vypovídají především o oněch naplněných či nenaplněných ambicích, a vstupují tak do hlubších úvah o takto označených projektech.
Krysaře jsem bohužel neviděl, tak nemohu s Tebou či redakčním názorem polemizovat (navrhoval jsem jinou inscenaci, což lze snadno nahlédnout v hvězdičkování tohoto čísla DN). Nicméně právě proto, že na KD HK uplatňujeme ta nejpřísnější měřítka, rozhodli jsme se pro toto řešení. Je to, jako když se přednímu vrcholovému běžci nepovede závod. I když ve skutečnosti běžel stejně rychle nebo rychleji než ostatní závodníci, z pohledu jeho možností a standardu, tedy z pohledu diváka a kritika jde o „propadák“. Alespoň tak jsem četl tento případ.
22.02.2013 (1.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Klicperovo divadlo neběželo pomaleji než obvykle. Místo sprintu nebo stovky s překážkami, jež běhá obvykle, běželo orienťák, který běhá jen jednou za čas. Rozběhlo se slibně, cestou mu trochu zmokla mapa, takže se zdrželo, ale do cíle doběhlo se ctí, několika obstojně zvládnutými úseky a řadou pěkně oběhnutých jednotlivých jedliček.
Opravdu nevím, jak myslíš, že třemi řádky typu „na Klicperovo divadlo trestuhodně málo“ vstoupíš do hlubších úvah – to asi vážně leda tím, že někoho naštveš jako teď mě, ale v tom případě upozorňuju, že mé úvahy se upínají k rubrice a ne k inscenaci. (Teda ne že bys mě naštval Ty osobně!)
Ta rubrika je pranýř – plivnutí a nic z toho. Když napíšeš vyargumentovaný odstřel, lze s tím polemizovat a něco sdělíš. Když (třeba někde v diskuzi, tady, na Nadivadle) napíšeš odstřel takto zkratkovitý, je to aspoň jasně podepsaný názor. Když dáš v bodování půl hvězdičky, jdeš především s vlastní kůži na trh a podáváš jasnou informaci, kterou korigují body kolegů. Z institucionalizovaného redakčního (jakože „objektivního“) zostuzení nevzejde nic dobrého – je to, myslím, přesně to, co vytváří onen arogantní, samolibý a zapouzdřený obraz české divadelní kritiky. A já tu práci dělám moc krátce na to, aby mi to bylo jedno.
Se Sukcesem nemám problém: ne vždycky souhlasím, ale přinášení dobrých zpráv je mi dlouhodobě blízké a sympatické. Propadák navrhuju zrušit – má moc nadělat mnoho škody, zato žádný užitek.
22.02.2013 (8.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Psát kriticky či být kritický
je v Česku odvaha. Naděláš si mnoho nepřátel a málo přátel. Ale je to úděl kriticky smýšlejících – či na kritiku zaměřených – novin. Být pozitivní je snadné. A oboje je potřebné – logicky i proto jsou obě rubriky vedle sebe. A střídají se s Osobností měsíce.
Problém v anonymnosti této rubriky je právě její předností či přesněji charakteristikou. Podepsána je redakce, to je snad jasné. Jde o jistý druh novinářského žánru, který netřeba přeceňovat a už vůbec ne jej vnímat jako projev arogance. Bylo by snadné jen chválit. Odargumentované kritiky jsou na dalších stranách DN a jistě tam bude i recenze Krysaře.
Tvůj návrh: „Propadák navrhuju zrušit – má moc nadělat mnoho škody, zato žádný užitek“ bych mohl parafrázovat na celé kritické myšlení (kterým se mj. profiluje i Nadivadlo): Zrušme záporné kritiky. Mají moc nadělat mnoho škody, zato žádný užitek.
Rubriky typu Propadák či Sukces jsou součástí kritického myšlení, byť jen okrajovou a – jak jsem již psal – plní v novinách úlohu ostrého koření, které rozdráždí čtenáře i tvůrce k jasným (a snad i hlubším) postojům a přemýšlení. A třeba i k veřejným ohlasům a obhajobám, jako je to tomu nyní v Tvém případě. Žádná umělecká kritika není definitivním soudem daného díla. Ani jakkoli vyhraněný názor či rubrika. A nemá – či neměla by mít – moc někoho denunciovat či ničit. Vždy jde jen a jen o intelektuální prostor nad uměleckým dílem.
22.02.2013 (9.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
To mi podsouváš něco,
co jsem říct nechtěl: upřímné a nekompromisní kritiky se samozřejmě nezříkám a mám dojem, že už jsem taky pár špatných zpráv v tomto směru přinesl. Krysaře (nebo cokoliv jiného) si klidně rozcupujte na kusy, ale vážně to musí být touhle formou?
Ale myslím, že si v zásadě rozumíme – teď by mě zajímalo, co si o tom myslí případní čtenáři této diskuze. Prosím, případný čtenáři, piš!
22.02.2013 (9.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Michale,
v mnohém s Tebou souhlasím, opravdu je nedostačující napsat pár vět o inscenaci, které jsme udělili „titul“ Propadák měsíce. Má však pravdu i Vláďa, když píše, aby se tato rubrika nepřeceňovala. V příštím čísle vyjde recenze Jana Kerbra a dočkáš se tedy i argumentů.
Co však nechápu já – proč se domníváš, že D. Drábek vytváří inscenace, které jsou sázky na jistotu? Myslím, že autorský Krysař J. Friče a O. Novotného je ze stejného soudku.
22.02.2013 (9.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Marek
Představení jsem neviděl,
ale s panem Zahálkou se plně ztotožňuji. Vyvolalo to ve mně nepříjemnou vzpomínku, jak kdysi na Českých lvech udělili Plyšového lva Zdeňkovi Tycovi za film Už. Ne, nebyl to podařený film. Jen se bezelstně pokusil o nový druh komedie. Byl to vážně míněný pokus, který nevyšel. Toho roku bylo přitom natočeno několik odfláknutých hanebností, které by zasloužily nejen Plyšového lva, leč ještě vystavení tvůrců na pranýři. Zdeněk Tyc po tomto „dekorování“ nemohl velmi, velmi dlouhou dobu zavadit o práci.
Zvažujte své „propadáky“, vážení recenzenti.
22.02.2013 (10.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
To je na delší a trochu jinou debatu,
ale v zásadě mám za to, že všechny Drábkovy hradecké práce s výjimkou Sherlocka Holmese byly a jsou (a nemyslím to nijak zle) docela pečlivě „navržené“ pro divácký úspěch: stylem humoru, vyjádřením obecně sdíleného životního pocitu (krize středního věku v Ještěrech a Mašínech, „blbá nálada“ ve společnosti ve Figarce a Richardovi, otrava mediálními ikonami v Kouli), vizuální a hudební opulentností atp.
Jistěže něco podobného umí i Frič – loňské Bylo nás pět je ryze zábavné divadlo s přidanou ťafkou v podobě připomínky holokaustu. Krysař ale klame tělem: páni konšelé nebo přestárlá blonďatá děvčátka jsou skutečně od pohledu figurky, které by mohly bez problému přejít třeba do Figarovy svatby, ale ani jejich scény – ač se tváří jako bujará komedie ve stylu Alles Gute – nejsou (a hádám, že schválně) snadno stravitelné a jednoznačně rozklíčovatelné. (Anekdoticky řečeno: Marie Reslová by myslím potvrdila, že jsem se jí o děkovačce svěřil s podezřením, že to ve skutečnosti režíroval Drábek s Mikuláškem. 🙂 )
Teď nemám čas to rozepisovat, snad jsem srozumitelný.
22.02.2013 (10.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Michale, ano,
je to na delší debatu a nechci Tě brát za slovo, ale neprotiřečíš si? Je snad Drábek snadno rozklíčovatelný? A pak píšeš, že ses svěřil – „jako by to režíroval Drábek s Mikuláškem… “ Mikulášek mě teda nenapadl ani náhodou. Ale – co s tím má společného Drábek, který „vytváří inscenace, aby byly divácky úspěšné“?! Frič snad režíroval inscenaci, aby nebyla úspěšná – ale přesto se podobá Drábkovým kusům?! Chápu to dobře?
Pane Marku,
máte pravdu, Propadák je mnohdy nefér. Jak píše Michal, často to není inscenace odfláknutá, jen – podle našeho názoru – „umělecky nevydařená“, a to je špatně. Ale snad se dá tato rubrika brát s menší vážností. Není to Plyšový lev!
22.02.2013 (13.46), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Myslím,
že neprotiřečím – možná se pletu, to je samozřejmě klidně možné 🙂
Ale v zásadě ano, myslím, že Drábek poslední doby je v těch hradeckých kusech skutečně snadno srozumitelný a rozklíčovatelný. Drábek-Mikulášek jsou dva podle mě dost protichůdné režijní směry, které na mě v různých místech představení vyskakovaly (Alles Gute vs. Agnesina smrt, například). Samozřejmě pochybuju, že by Frič chtěl udělat vysloveně neúspěšnou inscenaci, ale rozhodně nejde divákovi naproti – to je asi to hlavní, co se snažím říct.
22.02.2013 (14.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Jitka Šotkovská
Jestli ta rubrika
má být jen takovým ostřejším šťouchnutím, kterému není třeba přisuzovat žádnou závažnost, možná by jí víc slušelo místo někde v koutku pod čarou, a ne na skoro nejexponovanějším místě čísla. Takhle to opravdu výrazně zavání piedestalem/pranýřem. Redakci jakoby jen nestačilo napsat na představení vyargumentovanou negativni kritiku, ale ješte musí zdůraznit, že ze všech špatných inscenací byla tahle ta ale opravdu úplně nejvíc nejhorší.
Provokuje to k „přemýšlení o daných inscenacích či projektech“? Nevím. Mě to zatím vždy vyprovokovalo jen k „přemýšlení“ o redakci DN.
22.02.2013 (14.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Proč je „přemýšlení“ o redakci DN v uvozovkách?
Každý soud přece vypovídá o souzeném i soudci (posuzovateli). Spíš mě mate, že „přemýšlíte“ jen o soudci.
22.02.2013 (16.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Dobře.
Teď už Tě aspoň chápu. Ale nesouhlasím… Nemyslím si, že by Drábek neměl obdobu rozdílnosti scén Alles Gute x smrt. Je tomu tak v Richardovi III. i Figarovce.
A navíc jde (podle mého diváckého pocitu) Drábek naproti publiku stejně jako např. Frič. Ale to už je zase můj dojem a možná se pletu taky.
22.02.2013 (15.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
K té rubrice:
Divadla se v různých grantových přihláškách chlubí udělením Sukcesu měsíce, je to jakási drobnější cena, která by sice nemusela mít protějšek v Propadáku měsíce, ale považuji za přirozené udělovat cenu i anticenu. Nemohou být úplně spravedlivé (která divadelní/umělecká cena je?), tedy jistě lze s udělením polemizovat stejně jako se zdůvodněním (diváky bych do toho také nezatahoval). Ale nemyslím, že je to špatná rubrika.
22.02.2013 (16.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Šotkovská,
kritické psaní vede snad vždy čtenáře nejen k úvahám o reflektovaném díle, ale i k přemýšlení o osobě autora onoho textu. Jde ale o žánr. Toto je pouze jedna z – typicky žurnalistických – rubrik. Je třeba brát ji seriózně (tak se vždy rozhodujeme), ale s vědomím souvislostí a – právě – žánru. Obdobné „zkratkovité“ hodnocení můžete najít i v hvězdičkách či různých anketách a cenách. Vypovídají nejen o hodnocených, ale i o době a hodnotitelech.
Chcete-li přemýšlet o redakci DN (a jsem tomu rád a zajímalo by nás to), měla byste vždy vzít v potaz celé číslo DN a raději čísel víc. Jinak budete přemýšlet o lese na základě trnitého keře u jeho vstupu.
22.02.2013 (16.36), , Trvalý odkaz komentáře,
jan frič
z druhé strany břehu:
vážím si vašich postřehů. a ve vztahu k této inscenaci jsou velmi podnětné a často i trefné, hlavně poznámky pana mikulky na blogu nadivadlo, které jsou věcné a pojmenovávají…
není to o nějaké uražené ješitnosti:
rád bych, abychom společnými silami přišli na to, jak téhle inscenaci pomoct se vyvinout někam dál
– ke smysluplnějším cílům – myslím totiž, že chybí málo, aby to zaklaplo – mmj. na nejbližších reprízách plánuju určité změny, a to (rada nezúčastněného, ale poučeného diváka) je pro mě smysl divadelní kritiky (vedle funkce určitého diváckého bulvárního barometru, který divadelky splňují, pomoci k rozhodnutí, na co mám jít a stojí to za platbu za lístek – beru-li to z toho čistě komerčně/praktického hlediska)…
…a věřte, že jsem to rozhodně nemyslel nijak blbě 🙂
ale – v opozici k předchozímu – bych rád z reakce pana zahálky, vzhledem k téhle diskuzi (že tahle lubrika není nic důležitého), vypíchl následující – kdo dnes čte divadelní noviny? nic si nenamlouvejme, krom pár výjimek to odebírají pouze česká divadla, divadelníci – a jako jediné hodnocení, byť často povrchni (mikulko, tebe se to rozhodně netýká a děkuji) reflexe, kromě návštěvnosti, to má velkou moc v nastavování směřování dotčených institucí (ano, čteme vás, často až příliš vážně, možná vážněji než komixy kruan a jeho dobrodružství) – inu:
„Není ochota regionálního divadla nesázet na jistotu (byť by to třeba byla „jistota s autorskou tváří“ v podobě tvorby Davida Drábka) a vydávat se do kalnějších vod už sama o sobě hodná jistého respektu? Není občasný neúspěch tohoto typu jen průvodním jevem toho, že se v onom divadle cosi děje? (…) Říkáte-li, že to „je v případě Klicperova divadla trestuhodně málo“, pak vlastně říkáte: milé Klicperovo divadlo, radši to dělej jako vždycky, je to bezpečnější“.
co jiného, než hledání a osvěta, je smysl dotovaného divadla? a v co se může zvrhnout současná situace čistě „jistotového“ repertoáru většiny českých kamenných divadel? připomínám ve stejném klicperově divadle špičkovou inscenaci morgiana, která byla (nejen diváckým) propadákem, a přitom seriózně hledala – a našla!
v téhle odvaze je potřeba klicperově divadle, ať si myslíte o jeho celkovém směřování co chcete, vzdát hold, a to především jeho řediteli, který se, v rámci možností, nebojí riskovat – samozřejmě v jistém komerčním kompromisu – v podmínkách oblastního divadla.
…jinak se z toho českýho bezpečnýho bahýnka těžko vyhrabeme…
…a proto, v rubrice sračka měsíce, tahleta message: „nehledejte, jeďte v tom zajetém“ není produktivní, ale argument k čistě bulvárnímu tahu na branku, ve kterém i klasicky udělané feydauovy komedie jsou přílišná složitost… 🙂
a teď nemluvím o kvalitách krysaře, který je možná opravdu nepodařeným experimentem (i když si to po poctivých třech měsících nad tím strávených zas tak úplně nemyslím, a v hlavě mi tak straší termíny jako nepochopení, je to však dáno tím, že jsem možná magor), ale tak nějak obecně.
…ale jinak si tohoto ocenění vážím a má polička na vítězné poháry a ceny konečně přestává být prázdná 🙂
…a na závěr: dnes jsem viděl veřejnou generálku eyolfka v dlouhé a prosím: ať je v to příštím čísle sukces měsíce! 🙂
jan frič, režisér krysaře
p.s.: případná doporučení, jak krysaře pozdvihnout, od diváků a kritiků rád přijmu na svém mailu [email protected] ať nezaplevelujeme místní fórum….
22.02.2013 (18.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Pane Friči,
moc děkujeme za komentář. Slibuji, že se na vylepšeného Krysaře ještě vypravíme. Možná to příště bude i na Sukces… (Taky to nemyslím zle.) S Vladimírem jsme psali, ať tuto rubriku neberete příliš vážně. Samozřejmě je to blbá rada, ale je to především kvůli zkratce, která je nutná. Recenzi do DN již napsal Jan Kerbr a vyjde v příštím čísle – a ta by měla být pro Vás směrodatnější.
Co je však nyní asi podstatnější – také si myslím, že je Klicperovo divadlo velice dobré. Proto od začátku moc nechápu Michala Zahálku, když píše o vstupu do kalného rybníčku. Krysař naprosto zapadá do celkového směřování divadla (a je fér, že se třeba někdy něco nepovede – podle některých). O žádné z inscenací si totiž nemyslím, že je „sázka na jistotu“. Věta – „je v případě Klicperova divadla trestuhodně málo“, znamená, že naše očekávání při cestě do Hradce jsou veliká a tentokrát jsme byli zklamáni. To je vše. A v žádném případě by ona formulace neměla vybízet k menšímu riskování.
Na Eyolfka se moc těšíme!
22.02.2013 (18.53), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
To se asi prostě neshodnem.
Já jsem opravdu přesvědčený o tom, že Krysař je míněný jako dosud „nejklubovější“, nejodvážnější inscenace této sezóny, ale to by mi asi musel potvrdit někdo z divadla.
Každopádně pokud se ta rubrika nemá brát příliš vážně, nemohla by se taky jmenovat nějak méně bombasticky? Co třeba „Zklamalo nás“?
23.02.2013 (8.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Michale,
to je věc vkusu a libosti. Někdo to rád hot, jiný zase dietní. „Zklamalo nás“ je sice možné, ale přijde mi šedivé, alibistické. Nejsme SaD či Divadelní revue. Jsme noviny, které za 14 dnů zahodíš anebo založíš do archivu. Naším úkolem je přitáhnout pozornost, zaujmout. Tedy i trochu provokovat. I tak nám mnozí vyčítají přílišnou usazenost a konvenčnost.
23.02.2013 (14.26), , Trvalý odkaz komentáře,
jan frič
a ještě jedna:
k braní rubriky vážně – jsem ten poslední na zeměkouli, který by bral takovouhle rubriku vážně – otázka je, zda to vážně neberou jiní lidé, a zda to nesupluje evaluaci divadel…
22.02.2013 (19.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
V zásadě ale
je ta rubrika míněna seriózně, a tedy ji tak berme. Jako berme seriózně a vážně cyberprostor a divadlo. Hodnotu divadelního představení (natož divadla) nemůže zastupovat jedna rubrika či pět puntíků. Je to jen jeden z ohlasů. Jasný a viditelný jak plamen sirky. Může lehce popálit či krátce ozářit, ale divadlo nepodpálí. V tom je podle mne jejich jedinečnost a smysl.
22.02.2013 (23.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Cílem DN
je zaujmout jak odborníky, tak širší publikum. O dvojdomém zaměření DN se obšírně debatovalo před dvěma léty a vedení DN více méně přesvědčivě poukázalo na finanční nutnost svého přístupu. Myslím, že mnoho čtenářů-neodborníků oceňuje zjednodušené hodnocení, jako je bodování či rubriku Sukces či Propadák. Pro hlubší ocenění jsou recenze, určené především divadelníkům či hloubavějším divákům. Je pochopitelné, že se najdou jednotlivci, kteří budou s hodnocením nesouhlasit, a to v jakékoli formě. A ovšem dělení na sukces a propádak je svou jednostranností nejproblematičtější.
25.02.2013 (1.48), , Trvalý odkaz komentáře,
david smecka
Jde o to že: děkuji za kritiku řídíme se jí mírně i já s p. fričem tisíc repríz asi neuděláme. věřili jsme , poctivě pracovali, nechlastali, dopad nebude v diváckém nezájmu, ale v tom, že některé necitlivé formulace mne mohou připravit o místo v Klicperově divadle, velmi se mně dotknout , protože , světe div se, ještě jsou citliví lidé. Poctivost neznamená uspěch, ale neuspěch nemusí znamenat možnost urážet, někdy až hereckou profesi ponižovat, to lze u toho kdo herectvi zneužívá ve finanční prospěch. Více napíší vám příště. David Smečka Krysař – momentálně lyžař
17.03.2013 (0.33), , Trvalý odkaz komentáře,