Divadelní noviny > Kritika

Prostě nebýt kokot!

Zvolání Prostě nebýt kokot, homofob a rasista! zazní ke konci padesátiminutového titulu Fantastické rasy a jak je najít. Představuje také jedno ze základních zjištění a řešení nezvyklého divadelního kusu, jak jej v premiéře uvedlo brněnské Divadlo Feste. Fragmentárně seskládaný text Venduly Borůvkové zrežíroval jeho principál Jiří Honzírek.

Pro reflexi a pochopení této inscenace je důležité znát více kontextů. Divadelní novinku uvádí Feste v jednom z prázdných sálů starobrněnského opatství, tedy místa, kde od 22. července až do konce tohoto měsíce probíhá festival Meeting Brno 2022. Aktuální ročník upomíná na nejdůležitější kulturní výročí roku – letos uplynulo dvě stě let od narození geniálního Gregora Johanna Mendela (20. 7. 1822 Hynčice – 6. 1. 1884 Brno), který v sakrálních místech augustiniánského kláštera působil, pěstoval hrách a objevil zákony dědičnosti. Letošní ročník je však také připomínkou významného a dnes zapomenutého Brňana Huga Iltise (11. 4. 1882 Brno – 22. 6. 1952 Fredericksburg, USA), doktora biologie, Mendelova vášnivého popularizátora a hlavního organizátora oslav stého výročí narození geniálního genetika. Iltis proslul jako bojovník proti rasismu i fašismu, jako stavitel mostů mezi Čechy a Němci, který učil lidi různých národností překonávat bariéry způsobené původem či vyznáním. A to je také základním poselstvím festivalu Meeting Brno, v jehož koprodukci Fantastické rasy vznikly. Multižánrový kulturní festival sází (nejen po vzoru jubilujícího Mendela) na křížení uměleckých žánrů, mnoha kultur a etnik. Chce tak oživit původní atmosféru a ráz města, které bylo do druhé světové války bohaté na nejrůznější národnosti, náboženství a jazyky, po staletí v něm pospolu žili Češi, Němci a Židé.

Borůvkové nezvyklý divadelní text o smyslu rasového dělení jako by byl této platformě ušitý na míru. Autorka jej sestavila převážně z citací mnoha osobností historie i současnosti v čele s osvíceným Iltisem. A tak v necelé hodince uslyšíte výroky Adolfa Hitlera či Vladimira Putina postavené do kontrastu s tvrzeními antropologa Clauda Lévi-Strausse, brněnského antropobiologa Vojtěcha Suka či úryvky spisu Reného Novotného Obraz Čechů v německé rasové nauce a nacistické rasové ideologii. Autorka připravila a strukturovala zajímavý textový materiál, který i ve zvolené dramatické metodě střepovitosti a útržkovosti vede k promýšlením slyšeného.

Borůvková, známá jako dramatička, spisovatelka, ale i ctitelka a provozovatelka larpu či cosplay, však do své výpovědi o rasismu, etnické různosti, migraci, genderové vychýlenosti, xenofobii či kontroverzích dneška zasela více než několik překvapivých jmen a citátů. Určující je rámcový koncept, který diváky uvede do expozice nejmenované výstavy umístěné v jednom klášterním sále s nepravidelně rozmístěnými židlemi. Sami přihlížející se vlastně stávají exponáty různých plemen, neboť jsou označeni cedulkami jako reprezentanti ras (například pracovní, společenská, kombinovaně užitková, dojná, masná, sádelná, plodná, světlá, tmavá, kulatolebá…).

Mluvčími sesbíraných výroků se stávají dvě herečky, Yuliia Yabletska a Sabina Šlachtová, kterým autorka předepisuje mnoho převleků. Nejprve se objeví jako dvojice zvukařek při zkoušce na chystaný panel Fantastické rasy, dále se přemění v uklízečky či lesbický pár, až se nakonec promění v rasy z módních fantasy předloh a stanou se Nerdem, Elfem, Barbarem, Trpaslíkem, Haraďanem, Skřetem či Temným elfem. Poměrně velká část textu nezazní živě, ale ze záznamu, což zřejmě maskuje fakt, že celá záležitost byla vytvořena ve velmi hektickém tempu. Yabletska se Šlachtovou se nicméně se svěřenými úkoly rvou statečně a ve svých fragmentárních promluvách se snaží akcentovat všechna témata, kterých ale Borůvková, obávám se, stíhá až příliš naráz: rasismus, migrace, gender, antisemitismus, Black Lives Matter, stereotypy o Romech i Asiatech…

Jistě vše naživo i z playbacku řečené báječně koresponduje s dramaturgií nezvyklého multižánrového festivalu, který připomíná řadu historických diskrepancí, nerovností a křivd. Jistě je velkým oživením angažmá ukrajinské herečky, která z mobilu vytahuje v tuzemsku rozšířené hejty, jak nám váleční uprchlíci berou práci a místa v mateřských školkách. Ostatně různá názorová klišé, stereotypy a fráze tady místy záměrně žbluňkají o sluch s efektem nastavit zrcadlo naší bláznivé, myšlenkově, ekonomicky i sociálně rozkomíhané době. A to se neusazenému, kvapně konstruovanému tvaru do jisté míry daří.

Kdyby byl ovšem večer propracovanější, měl by i větší dramatický úder, rozmístil by před lidská plemena a exponáty v publiku více zrcadlových střepů. A když už jsem i já vytáhl klišé o nastavování špíglu publiku, uzavřu svůj text po ukrajinsku. Jak říkal Gogol: Nenadávej na zrcadlo, když máš sám křivou hubu!  

Divadlo Feste / Meeting Brno 2022 – Vendula Borůvková: Fantastické rasy a jak je najít. Režie Jiří Honzírek. Premiéra 25. července 2022 v prostorách Starobrněnského augustiniánského kláštera.

• Autor: Luboš Mareček
• Publikováno: 28. července 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Prostě nebýt kokot!

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ