Divadelní noviny > Festivaly

Průlety Letní Letnou (No. 5)

Do konce Letní Letné zbývá týden. Až do 1. září máte ještě několikerou možnost navštívit jednu z hlavních atrakcí letošního ročníku – dílo s názvem Le bal des intouchables (Ples nedotknutelných), jež přivezl do Prahy francouzský soubor Les Colporteurs. Mnozí festivaloví návštěvníci neumějí tento název správně vyslovit, a tak je napříč Letnou nejčastěji slyšet otázku:  ti Francouzi dneska jsou kde? Vzhledem k jejich popularitě je každému hned jasné, o koho jde.

Na rozdíl od akčního a bouřlivého Risku, který připravila pražská La Putyka (podrobně Průlety Letní Letnou No. 2), sálá z francouzského projektu od první chvíle melancholie. Zatímco česká inscenace využívá snové prostředí k vyjádření překročení hranic a uskutečnění nemožného, ve snech dnešního večera se mísí smutek, touhy a vzpomínky.

Ani dnes nechybí v šapitó živá hudba, hráči se však – stejně jako akrobaté – objevují coby přízraky na nečekaných místech cirkusového stanu. Bíle oděná houslistka stojí na skleněném stupátku v pětimetrové výšce a zezdola jí přes celé jeviště odpovídají teskné žestě. Hudba je vážná, zadumaná, ale ve vypjatých momentech za pomoci bicích vybičuje atmosféru až do krajnosti. Pohled houslistky se v tu chvíli setká s úsměvem akrobatky, tančící ve stejné výšce po laně nad hlavami přítomných.

Lana, ocelová lanka a vůbec vše, na čem se dá ve vzduchu balancovat, jsou dlouhodobou zálibou režiséra tohoto kusu a zároveň zakladatele souboru Les Colporteurs, Antoina Rigota. V roce 2008 vystoupil na Letní Letné s inscenací Le fil sous la neige (Drát pod sněhem), v níž si splnil velký sen a nechal aktéry odehrát celé představení na napnutých vzdušných lankách. Toto dílo vzniklo jako reakce na osudovou nehodu, která ho potkala v roce 2002. Rigot si při koupání poranil páteř a vypadalo to, že už nikdy nebude moci chodit. Po několika letech se jeho stav poněkud zlepšil, ale ke kariéře provazochodce už se vrátit nemohl. Začal tedy režírovat a své zkušenosti z milované disciplíny i stesk po ní vkládá do inscenací souboru Les Colporteurs.

Také letošní inscence Le bal des intouchables vychází z režisérovy pohnuté životní zkušenosti. Večerem prochází diváky starý klaun na vozíku, který se díky nezdolné energii ostatních artistů a zejména usměvavé provazochodkyně (již ztvárňuje jeho žena a spoluzakladatelka souboru Agathe Olivier) pustí do laškování s akrobacií a v závěru se za pomoci dlouhatánských francouzských holí a s podporou Agathe odváží i na lano. Klauna obvykle hraje sám Rigot, na Letné však má kvůli operaci ramene za sebe alternaci.

V melancholicky laděné inscenaci se potkává bezmoc a smutek s okouzlením ohromujícími možnostmi lidského těla. Virtuózní výkony hudebníků, reagujících na každý pohyb ve vzduchu, se protínají s vrcholnými akrobatickými čísly třeba ve chvíli, kdy se éterická houslistka sama vydává na lano a přechází na druhý konec, aniž by melodii přerušila.

Představení zahájil starý klaun tím, že na jeviště postupně přivezl – a ne zrovna šetrně vyklopil – několik modrých odpadkových pytlů. Diváci zpozorněli ve chvíli, kdy začali pod igelitem rozeznávat matné obrysy končetin. Z jednoho pytle se záhy skutečně začala prodírat ruka, z jiného noha, a už celé plastikové hejno neobratně poskakovalo po manéži. Když se všechny kukly doklubaly, stálo před námi několik akrobatů rozdílné výšky, věku i původu, ale talentu v každém případě výjimečného.

Provazochodkyně Agathe Olivier, která spolu s manželem Antoinem Rigotem začínala v klasickém cirkuse, se v rámci večera několikrát prošla po laně, a když ji to omrzelo, vysekla na něm bezchybný provaz, dala se do tance nebo si pro elegantnější chůzi obula na další přechod lodičky. Šedovlasý cirkusák Gillese Charles-Messance zase ohromil všechny svou ledovou koncentrací, díky které s nadhledem vybalancoval stoj na hlavě na rozhoupané hrazdě nebo stoj na rukou ve čtyřmetrové výšce.

Soustředěné a ladné pohyby všech artistů i při nejnáročnějších číslech byly ohromující. Ale speciálně tito dva, Agathe a Gilles, úspěšně přesvědčili publikum o tom, že nový cirkus není žánr vyhrazený zdaleka jen mladým umělcům, ale že od poctivé staré školy je stále co se učit.

• Autor: Klára Zindulková
• Publikováno: 25. srpna 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Průlety Letní Letnou (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ