Průlety Letní Letnou (No. 7)
X. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná bude o víkendu vrcholit. Do úterý 3. 9. však ještě můžete ve velkém Berouskově šapitó navštívit švédský Cirkus Cirkör s inscenací Knitting Peace – Pletací mír.
Cirkör již na Letní Letné několikrát byl. Jde o soubor zaměřený především na akrobatické disciplíny, chůze po laně, náročné gymnastické dovednosti, práce s provazy a na nich, k nimž přidává různé další prvky umocňující náladu opravdového cirkusu plného akrobatů a tanečníků ve výškách a v situacích, z nichž se tají dech.
Veškeré dění je zaobaleno do motivů pletení různých předmětů, panáčků a sítí z bílých provázků, lan a provazů. Vše – i kostýmy – je provedeno z bílé, jako bychom se ocitli v nebi. Na začátku akrobatka dlouze plete před diváky, kteří se usazují, rybářskou síť. Když se zhasne, do sítě se oblékne, jako by to byla její křídla, pak však zatáhne za jeden z provázků, a ze sítě je opět jen amorfní změť hmoty. Krása, která vzniká před očima diváků, je jen chvilková, jako by tím i celým následujícím děním chtěla režisérka Tilde Björfors a její company říct. Važme si každého okamžiku, nechejme se jím okouzlovat, ale vězme, že krása vzniká z jednoduchosti a jedním trhem se může proměnit v chaos.
Pět akrobatů a jeden muzikant, sedící nad hlavami všech a živě interpretující artrockovou hudbu plnou keltských a severských názvuků s výrazným zvukem elektrických houslí, po více než dvě hodiny (představení má přestávku) nabízí přehršli magických obrazů a minipříběhů vznikajících z „ničeho“ a zase „v nic“ mizejících. Performeři lezou po konstrukci, stojí na rukou v obrovských výškách, tančí s různě velkými bílými klubky, jež před divákem doslova ožívají, lezou po nich či na nich stojí. Jezdí na jednokolce, objevují se zavěšeni na lanech, jež zpoza zákulisí přiváží a zase odváží ve výšce ukotvená lanovka, točí se na nich, prolézají je či po nich chodí. Dokonalé provedení, dokonalá technologie, perfektní svícení. Možná až příliš. Koho na novém cirkusu přitahuje nedotknutelná krása obrazů, které by ani ve snu nedokázal vymyslet, ten bude švédskými performery fascinován. Kdo by si však přál, aby figurky (trochu podobné filmovému Kukymu), které z provázků herci občas před divákem vytvoří a po jevišti rozestavují či rozvěšují, vyletěly z klecí, bude mu přece jen trochu chybět srdce. Jemnost a chladná křehkost obrazů a pohybové fantazie herců pohybujících se jako by mimo přitažlivost zemskou a zákony fyziky to však i jim plně vynahrazují. Jako bychom se vraceli do dětství a poslouchali pohádky švédské ovčí babičky, mohu-li připomenout dávný večerníček, kde ovečka pletla nekonečnou ponožku.
Na závěr této produkce rozprostřou herci mezi okouzlené diváky obdobné „nekonečné“ dečky spletené z bílých provázků. Divák se jen pomalu probouzí z bílého snu do všední reality a vydává do černé noci hlučné Prahy.
Článek vyšel v deníku E15.
Komentáře k článku: Průlety Letní Letnou (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)