Divadelní noviny > Blogy Kontext Názory – Glosy

Průniky skrz naskrz (No. 16)

Sedím na lavičce nad rozlehlou loukou, pokuřuji dýmčičku. Jsem v jakémsi rozlehlém údolí, přesto 770 metrů nad mořem. Ze všech stran mě – a tím pádem i moji louku a ves Aflenz, kde se nacházím – obklopují zhruba patnáctisetmetrové kopce. Jejich vrchy skrývají dvoutisícovky, které jsou tady v okolí taky.

Aflenz má dlouhou historii. Už v šestém století zde a v širém okolí žili Slované. Z roku 1025 pochází písemný doklad o původu jména obce. V nějaké staroslověnštině se místo nazývalo Avelniz, a vzhledem k tomu, že mně to nic neříká, nechávám se poučit internetem a dozvídám se, že Avelniz v mé pramateřštině bylo pojmenováním jablečného stromu, nebo dokonce jablečné zahrady. Dovedu si živě představit sady jabloní okolo mě. Teď už tu ale nejsou.

Obloha je zatažená, je syrovo, zvažuji z louky odejít. A v tom se směrem ke mně řítí několik desítek krkavců. Létají kolem mě, nade mnou a pokračují k domku za vysokým živým plotem. Tam se zřejmě nezastaví, ale chvilku řádí hlavně tam. A zase vylétají a trochu mě děsí. Skoro si připadám jako jejich možný cíl, ale ten mně zůstává za oním živým plotem utajen. Své manévry po několik minut opakují, až toho počínání zřejmě mají dost a odlétají do dálav, v houfu, v jakém se proháněli poblíž mé hlavy.

Krkavci… Našli za živým plotem pár desítek metrů ode mě nějaký cíl, nějakou mršinu, snad dokonce tam leží pozůstatek nějakého zvířete, psa, nebo dokonce člověka, na kterém si smlsli…?

Mé maličké drama s krkavci… V tomto blahodárném podhorském údolí se žádná dějinná dramata zřejmě neodehrávala. I když: ještě ve třináctém století žili Slované přinejmenším v nedalekém Bruck an der Mur, ale už v symbióze s tehdejšími Germány. Až později za Habsburků Slované ze Štýrska (to je ta země, v jejíž centrální oblasti se nacházím) vymizeli. V tom třináctém století si Štýrsko na uherském králi vybojoval Přemysl Otakar II. Nějaký čas tu byl panovníkem a o mnohé se zasloužil. Okolo Brucku an der Mur mimo jiné vybudoval hradby a městečko povýšil do městského stavu. Po Otakarově smrti proti tomu neměl námitky ani habsburský Rudolf, jemuž Štýrsko padlo do náručí, a Brucku an der Mur stvrdil městská práva.

Můj Aflenz, má dávná jablečná zahrada, leží zhruba na půl cestě mezi Bruckem a Maria Zell, kteroužto spousta Čechů zná jako poutní místo. Nevím, jak dlouho se v Aflenz udrželi Slované, ale byli tady ještě v době, kdy zde vzniklo opatství. V roce 1103 tady vznikl klášter a zdejší rozsáhlé pozemky, úrodné i ty horské, patřily potom po staletí až do zrušení roboty zdejšímu opatovi a klášteru. Myslím, že se tím celé údolí ochránilo od mnohých nájezdů. Války se těmto „svatým místům“ vyhýbaly. A v průběhu dvacátého století se z Aflenz staly – i úředně – léčebné vzdušné lázně.

Takže zhluboka dýchám a jdu procházkou do budovy, kde tady po nějakou dobu bydlím, usedám k počítači a sděluji mým eventuálním čtenářům, že to nejsou jen ti krkavci z počátku mého vyprávění, ale celá soudobá skutečnost našeho evropského světa, která mě vede k úvahám o dramatu, v němž se nacházíme.

Život není peříčko, to jsem slýchával jako malý kluk. A jako student historie jsem se mimo jiné dozvěděl o výroku pruského generála a válečného stratéga Carl von Clausewitz: Válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky. Clausewitz byl mimo jiné také nějakou dobu ruským důstojníkem, protože chtěl bojovat účinně proti Francouzům, ve zkratce: proti Napoleonovi. A moc přemýšlel nad vojenskou teorií, kterou zařadil mezi umění. Vojenskou strategii a teorii válečnictví tedy považoval za – vojenské – umění…

Jsem docela přesvědčen, že Clausewitz dobře studoval Macchiavelliho a jeho spis Vladař, kde tento velký italský filosof politiky mimo jiné uvádí: Vladař nemá mít jiný cíl a jinou myšlenku a nemá plýtvat vlohami na nic jiného než na válku, na vojenská pravidla a kázeň. Je to jediné umění sloužící tomu, kdo vládne. Podle mě je to vlastně logické vyústění pozdější Clausewitzovy myšlenky o tom, že válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky.

Naši demokratičtí evropští politikové žili v posledních třech desetiletích v opojení z nové atmosféry, kterou jsme ještě ped devadesátým rokem neznali: máme mír, máme hodně lidských práv, máme svobodu, máme demokracii. A kromě toho máme NATO (čímž se hlavně myslelo USA), které svou silou odstraší naše možné nepřátele. Začali se chovat, jako by všichni byli Fukoyamovci a věřili, že s koncem osmdesátých let a s rozpadem sovětského imperia skončily dějiny a začala selanka. A nejen politici. Podle mě většina obyvatelstva Evropy a potažmo Evropské unie se začala chovat jako že žijeme na Ostrově blažených. Mimochodem se tak už v šedesátých až osmdesátých letech mluvilo o Rakousku, ale po pravdě musím poznamenat, že znám hodně Rakušanů, kteří ten svůj „Ostrov blaženosti“ chápali – alespoň částečně – ironicky.

V mém Aflenz pobývám jako v selance. Ale ne, není tomu tak. Pořád se mně v hlavě točí myšlenky okolo dramatu, ve kterém se nacházíme. Putinovské Rusko přepadlo Ukrajinu. Dramaturgie svobodného vývoje demokratické, neohrožené Evropy selhala. Alespoň v té podobě, jak jsme si ji většinově do 24. února tohoto roku chválili, nebo ji alespoň „brali“. Co teď s tím?

Clausewitz tvrdil, že válka je pokračováním politiky. Poučili jsme se, že na tom „hodně je“. A vojenská teorie je prý něčím, co se nazývá „uměním“…

Zkusme se vrátit k historii dramatu, jak ho známe od Sofokla přes Shakespeara až po Becketta, a hledejme zákonitosti dramatu a dramatických situací. Všichni divadelníci se na tom mohou podílet. Ano, pravda, především dramaturgové a režiséři. Jaké jsou zákony a postupy onoho dramatu, kterým nás obšťastnili ruští politici a generálové? Všichni to vidíme: „obšťastnili“ nás dramatem, tragédií. Putinovým projevem před útokem na Ukrajinu nás dokonce obohatili prologem.

Studujme jejich dramaturgické a inscenační postupy. Ať víme, čím žijí. Tím pádem se ještě hlouběji dozvíme, co všechno nám hrozí.

Aflenz, 9. 4. 2022

• Autor: Ludvík Kavín
• Publikováno: 10. dubna 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Průniky skrz naskrz (No. 16)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ