Divadelní noviny > Blogy

Průniky skrz naskrz (No. 4)

Poprvé jsem byl v Maria Schutz na Semmeringu v sedmdesátém devátém roce. Seznámili jsme se (já a moje žena, Nika Brettschneiderová) s Johannesem a Charlotte Seidlovými, dvěma keramiky, kteří tam žili a počátkem sedmdesátých let založili první rakouské samosprávné kulturní středisko.

Seidlovi měli skvěle vybudovanou síť kontaktů od Vídně až po Štýrský Hradec a organizovali v Maria Schutz především výstavy, ale také koncerty a malá divadelní představení. Základnou se jim stala bývalá škola-jednotřídka vybudovaná počátkem dvacátého století (otevřena byla v roce 1908 k šedesátému výročí panování císaře Franze Josefa). Obec školu i s pozemkem kumštýřskému spolku pronajala.

Seidlovi nás pozvali k účinkování a také nám umožnili konání divadelních dílen. V osmdesátých letech jsme trávili velkou část divadelních prázdnin v Maria Schutz (překládám Schutz jako Ochránkyně). A v průběhu pár let jsme převzali také organizaci programu. Náš akcent spočíval v divadelních činnostech: letních divadelních festiválcích a dílnách, tedy workshopech (dlouho jsme se bránili používání anglického termínu, ale dnes už to pomalu a jistě v přeanglizovaném světě kontinentální Evropy poněkud vzdávám). Také jsme se skupinou tamních amatérů připravili inscenaci. Já hrál a Nika režírovala. Perfektní funkční scénografii připravil Johannes Seidl, jeho žena hrála rovněž s námi.

Obec neměla moc chuti „vrážet“ do staré školy peníze na renovace, proto jsem nasadil všechny možné páky a sehnal peníze na koupi školy i pozemku. Samozřejmě ne pro sebe, ale pro spolek. A pomalu a jistě jsem se stal ve druhé polovině osmdesátých let předsedou spolku.

Ještě do 98. roku jsme v Maria Ochránkyni pořádali letní programy. Naposledy to byly festivaly divadla jednoho herce. A poté jsme celá léta v naší letní divadelní oáze pořádali především schůzky divadelníků z České republiky i Rakouska. Často jsme v Maria Ochránkyni také zkoušeli, obvykle první inscenaci nadcházející sezóny. Za čtrnáct dní jsme tam udělali více práce než za čtyři týdny veVídni, především v takzvané „předmobilní“ a „předinternetové“ době. Už proto, že tam nebyl telefon a zkoušky i celá atmosféra přípravy tak nebyla rušena.

Tak jak se mně podařilo sehnat peníze na koupi objektu, nezvládl jsem až dodnes „najít“ peníze na práce na střeše, kanalizaci, modernizaci topení atd. Často jsme s Nikou uvažovali, zda „Maria Schutz“ prodat nebo ji přece jen spolku, a tím naší letní činnosti zachovat. Vždy jsme se rozhodli pro druhé.

Loni jsem spolu s našim synem Lukášem a se Zdeňkem Lamborem, hercem ze Zlína, vytvořil jakýsi pevný triumvirát. Rozhodli jsme, že začneme „Marii Ochránkyni“ zprovozňovat, že jí vrátíme ducha radosti a tvůrčích setkání z doby před lety.

Museli jsme začít instalatérskými pracemi (opravu střechy jsme zařídili ještě spolu s Nikou) a jako každý rok vysečením pozemku a pořádkem v budově. Spolupráce s oběma výše jmenovanými byla skvělá. Já už skrze svůj věk fyzicky „houby“ udělám, oni se do toho dali. A v týdnu před 24. červencem přijelo ještě pár bývalých studentů Niky z brněnské JAMU (Zdeněk je taky jedním z nich) a pomohli.

A v sobotu 24. července došlo k oné renesanci divadelního života: už před polednem začal workshop pod taktovkou Alexandra Minajeva. Ten se narodil v Kazovce na Sibiři a vystudoval režii i herectví v Moskvě. V roce 2000 se přestěhoval do České republiky. Režíruje a hraje v HaDivadle, na Fidlovačce, ve Stavovském divadle a v současné době v Divadla v Celetné. A vyučuje herecký pohyb. Právě to bylo téma jeho intenzivní několikahodinové divadelní dílny.

Odpoledne potom se konal rovněž několikahodinový workshop Současný tanec pro každého Hany Achilles. Hana je choreografka, tanečnice a pedagožka z Uherského Hradiště, která studovala na pražské HAMU, v Salzburgu na Experimental Academy of Dance a je také absolventkou Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Ve své dílně kladla důraz především na kontaktní improvizaci.

Louka okolo budovy spolu se svahem je skvělou letní scénou. Právě tam se konalo rodinné představení Robin Hood, pouliční divadlo mezinárodního charakteru, protože jeho aktéři Mirek a Jarka Sýkorovi nastudovali představení dvojjazyčně: v češtině i němčině. Bylo to parádní a oba komici svým gagům tím ještě přidali třetí rozměr. Když totiž hledali nějaký německý výraz a hledali ho báječnou improvizací.

Večer koncertovali Jan Mansfeld, Dominik Teleky, Jaroslav Tomáš a Tomáš Žilinský. Říkají si OKno. Neznamená to Fenster, čili okno jako doličný předmět každé chalupy či bytu, ale název vznikl jako přitakání: OK, a k tomu dodatek jisté nejistoty: …no. Takže OKno. Jejich muzikalita a herecké nadání jsou nepřekonatelné. Hrají a zpívají snad popík, ale jsou tam taky prvky rocku. Je to především nesmírně vitální a s okouzlujícími texty. Hlavně o lásce a různých setkáváních, ale jeden je taky perfektní politikum. Podstatná ovšem je jejich vitalita, radost, choreografická preciznost aranžmá. Potěšili a roztleskali všechny přítomné několikrát během koncertu, a pokud snad ještě někdo neměl skvělou náladu (během dne bylo řádné horko), tak mu ji čtyři „OKňáci“ každopádně dodali.

Krásná atmosféra potom trvala u ohně, pečením masa v díře i opékáním vuřtů… I na spánek zbylo trochu času.

Někteří z aktérů i diváků odjížděli hned po ránu, parta asi sedmi kamarádů z Ústí nad Labem, Zlína a Brna se ještě v neděli vydala na horu Heukuppe. Strávili v horách celý den až do setmění. A do bouřky, která se na nás v Marii Ochránkyni sesypala navečer i s kroupami. Maria Ochránkyně nás ovšem nedala. Stála za námi i nad námi, a tak všichni z Maria Schutz odjížděli v dobré náladě a možná měli pocit, že ta Maria je skutečně dobrá Ochránkyně. Tak jako ten štýrský kněz, který v osmnáctém století zdřímnul kousek od stavby kostela, a když se probral, povzdechnul blaženě: Tady je Maria Schutz, tedy Ochránkyně. Jeho povzdechnutí dalo obci jméno.

A dnes je Maria Schutz nejen poutní místo, ale taky místo setkávání českých divadelníků v Rakousku: setkávají se tu se svými kamarády z celé České republiky, ale taky s Rakušany, kteří jsou tady „taky“ doma.

• Autor: Ludvík Kavín
• Publikováno: 1. srpna 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Průniky skrz naskrz (No. 4)

1. Ivanka Lišková

   

   To je výborné,
   že se podařilo obnovit setkávání divadelníků a milovníků divadla a zpěvu v tak nádherném prostředí.
   Moc fandím!!!!

   02.08.2021 (11.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ