Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Kontext Názory – Glosy

    Průniky skrz naskrz (No. 6)

    Česká republika a Německá spolková republika. Obě tyto sousedící země mají během příštích pár týdnů volby do parlamentů. Obě očekávají (snad) změny, části obyvatelstva obou zemí si přejí jinak sestavené vlády.

    Prezident České republiky Miloš Zeman jmenoval ve středu 27. června 2018 na Pražském hradě členy nové vlády. Po jmenování se nový kabinet premiéra Andreje Babiše odebral do Strakovy akademie ke svému prvnímu jednání. Foto archiv Vlády ČR

    V České republice jsou poměry nepřehledné, nejsem prognostik, abych odhadoval, jak dopadnou. A samozřejmě mě občas vzrušuje, když sleduji diskusi kandidátů, a udivuje mě její nízká úroveň. Ale říkám si: tak zle není, aby nemohlo být i v příštích dobách ještě hůře. Přičemž si myslím, že doba po volbách bude snad ještě napínavější než doba před nimi. Myslím si totiž, že česká politická scéna trpí silným nachlazením. Ale i z toho se jak člověk tak systém většinou vyhojí.

    Čtvrtá Vláda Angely Merkel byla jmenována spolkovým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem dne 14. března 2018. Merkel se tak teprve stala třetí osobou v poválečné historii (po Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi) jmenovanou německou kancléřkou počtvrté v řadě. Zleva: Lars Klingbeil; Andrea Nahles; Olaf Scholz; Angela Merkel; Horst Seehofer; Alexander Dobrindt; Volker Kauder; Annegret Kramp-Karrenbauer; Andreas Scheuer. Foto Sandro Halank

    Politická scéna v Německu a především její protagonisti mně připadají daleko vyspělejší. Jejich projevy jsou povětšinou kultivovanější než v zemi jejich malého souseda. Ale přesto: připadá mně, že i německá politická scéna je zasažena chorobou. Na rozdíl od české jde ovšem jen o rýmu. Ale i to je důležité: v kruzích Evropské unie se říká: když Německo, snad i společně s Francií, kýchají, musí si dát ostatní partneři v EU pozor, aby z toho jejich kýchání nedostali zápal plic. A protože v Německu řádí předvolební nachlazení, měla by si i česká politická scéna dávat pozor, aby se nerozmohla ještě víc, než je tomu teď v předvolebních týdnech.

    V České republice pravděpodobně jen tak neodejde z politické scény současný předseda vlády, kterému se většinově říká premiér (to přece dobře zní, a říkají mu tak všichni, i celá opozice!). Na rozdíl od Německa: tam svůj odchod z politické scény ohlásila už před několika lety k termínu nynějších voleb kancléřka. A protože ani ona není prognostikem, zřejmě ji nenapadlo, že se politická scéna bude vyvíjet nepředpokládaně a její potenciální následovník, nynější předseda její strany, bude ztrácet na oblibě a možná nepřevezme její veslo.

    Annalena Baerbock. Foto Dominik Butzmann

    Ano, nachlazení v Německu, to je ona nejistota, jak volby dopadnou. Ale z mého hlediska to není choroba závažná, přinejmenším Německo díky této nejistotě neochoří nijak těžce. Rozhodně ani v případě, že by se stal novým kancléřem Olaf Scholz jako představitel sociální demokracie. Ba dokonce ani v případě, že by volby vyhráli Zelení a novou kancléřkou se stala jejich kandidátka Annalena Baerbock. Německo bude i nadále nejsilnější zemí Evropské unie – jak ekonomicky, tak politicky.

    Je to jedno, kdo z těch tří možných pretendentů na kacléřské místo se tím kacléřem v Německu stane. Každopádně každý z nich bude rozhodněji, než to dosud činila kancléřka Merkel, kráčet proti následkům klimatických změn. A bude o to usilovat i v rámci celé Evropské unie. Ba řekl bych, bude o to bojovat. Šlápne spolu se svou vládou řádně „na plyn“ a některé ze sousedních zemí, respektive jejich politické elity, se přitom řádně zapotí, budou-li se snažit držet krok. A nepokusí-li se o to, ztratí mnoho.

    Angela Merkel se stala před více než třiceti lety členkou dnes – a dlouho, skoro by se dalo říct tradičně – vládnoucí křesťansko-demokratické unie a brzy na to ministryní a místopředsedkyní strany. Tehdy vyprávěla v jednom televizním interview, že její otec, evangelický pastor, toužil po spravedlivějším životě. O sobě řekla, že ona jako člověk i novopečená funkcionářka v novém, jednotném Německu má touhu po možném, po dosažení dosažitelného. A touto svojí premisou se řídila i později, po celých šestnáct let v roli německé kancléřky. Jistě, mnozí jí předhazovali málo empatie i málo odvahy, ale osobně si myslím, že jako pragmatička nehleděla nikdy jen na zápecí politiky. Dovedla si vyhlédnout okamžiky, které jí umožnily udělat i důležité: například, když využila atmosféry po atomové katastrofě ve Fukušimi a dosáhla přijetí plánu na ukončení provozu atomových elektráren na území Spolkové republiky Německo. Nebo její zvládneme to v roce 2015, kdy koneckonců bylo na ní rozhodnutí, zda Německo otevře své hranice zhruba milionu uprchlílů, kteří se tlačili Maďarskem a Rakouskem do Německa. Ono „zvládneme to“ jí tehdy mnozí zazlívali, ale dnes už se názory německých občanů pootočily a přinejmenším většina ji i za toto rozhodnutí chválí.

    Mnozí jí říkají Angela, všichni Merkel. Foto Eckel

    Mnozí jí říkají Angela, všichni Merkel. Stala se jakousi značkou dobré politiky. A to je pravda: Angela Merkel vlastně vždycky jednala uvážlivě, získala si i mezinárodně mimořádnou autoritu. Dokonce i v České republice, kde jí hodně lidí nemohlo přijít na jméno, už jí jen málo lidí nadává. Dokonce se spousta obyvatel (a také politiků) obává, že její následník nebude mít s jejich nacionalistickými avantýrami tolik trpělivosti, že ho naše malá zemička nebude příliš zajímat…

    Merkel se v politice pohybovala ve třech cizotách: žena v mužské partaji, žena z východního Německa v politické struktuře vypracované západoněmeckým stylem a promovaná fyzička a politická amatérka mezi politiky z povolání. Časem se ukázalo, že může prospět, když člověk není identický se systémem a octne se v jeho čele. Na rozdíl od dnešního, na německé poměry vzrušeného až vznětlivého předvolebního boje vedla Merkel předvolební zápasy s klidem, s rozvahou, skoro až nenápadně. Přesto vyhrávala.

    Ulrich Matthes (Alcest) v inscenaci Molièrova Misantropa (Der Menschenfeind, r. Anne Lenk, Deutsches Theatre Berlín), která 16. listopadu 2019 hostovala v Divadle na Vinohradech v Praze v rámci PDFNJ. Foto Arno Declair

    Ulrich Matthes, jeden ze známých německých herců, o kancléřce tvrdí, že „je dobrý člověk“. A že má schopnost působit pozitivně na znepřátelené. Nebo přinejmenším jejich nepřátelství neutralizovat. Současně připomíná, že takový charakter je mu vlastně v divadelním kosmu neznámý. Každopádně v Shakespearových hrách takový podle něj není.

    Mnozí si myslí, že lze v případě Merkel použít motto: You can get the Merkel out of the Pfarrhous, but not the Pfarrhouse out of the Merkel. Ale snad ani toto motto docela nesedí: Merkel často volí mezi méně nebo více brutálním postupem a jsou to historické okolnosti, které ji nutí rozhodnout se. A je taky pravda, že mnozí politici hledají často komplikovaně cesty k tomu, co dělat, zatímco ona udělá naprosto jednoduchý krok a mnozí jsou z toho potom paf. Nejde jí totiž o to, bude-li to dobře působit, nebo ne, ona chce prostě dělat dobrou politiku. A v rámci praktických možností ji také většinou dělá.

    Metoda Merkel je pokoušet se dělat dobrá rozhodnutí a chovat se k lidem otevřeně, neuzavírat se před nimi ani v tom případě, když jsou jejími politickými protivníky. Z úřadu odchází jako oblíbená „matka“ obyvatel Německa. Samozřejmě jsou také mnozí, kteří ji nemají rádi, ale ti jsou rozhodně ve velké menšině. Lidé ji respektují. A respektují také její dlouholetou práci v čele vlády státu, který má své velice pevné místo v evropské struktuře.

    Jeden novinář se ptal skupiny mladých obyvatel Německa (úmyslně nepíši Němců, protože mezi nimi byli také „přivandrovalci“, jak se často ne právě uctivě v České republice mluví o azylantech), co přejí kancléřce do dalších let a v jaké roli ji vidí: všichni jí přáli pěkná léta v jakékoliv nové roli, ať už jako vysokoškolské pedagožky, nebo penzistky v pěkném domečku se zahrádkou. Nebo také jako anarchistky na barikádách za práva menšin a za důsledné klimatické změny. Už tyto odpovědi napovídají, že odpovídající mladí lidé ji mají rádi, i když třeba někdy po ní chtěli důkladnější jednání a rozhodnutí. Moc nezahýbala světem, ale spoluudržovala jej v rovnováze: svět vnitroněmecký a v mnohém i ten evropský a světový.

    G7. Foto Gottschalk

    Babička Boženy Němcové byla „obdivuhodná žena“. Troufám si to říct i o dlouholeté kancléřce Spolkové republiky Německo. Kéž bude moci říct někdo z mých následovníků něco podobného o odcházejícím předsedovi (nebo předsedkyni?) české vlády…


    Komentáře k článku: Průniky skrz naskrz (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,