Divadelní noviny > Blogy Kontext Názory – Glosy
Průniky skrz naskrz (No. 8)
Stalo se, že Českou republikou, Německem i Rakouskem poněkud zahýbaly volby. V každé zemi jinak, ale všechny se odehrály nebo odehrají v průběhu dvou týdnů.
Dnes je 2.říjen, v České republice půjde voličstvo k urnám za týden. Jak to dopadne, nevím. Ale s nevolí sleduji takzvaný volební boj, který se téměř vůbec nezabývá ekologií, klimatickými změnami a jejich důsledky. Ba naopak si stávající a patrně i příští předseda vlády postěžuje, že nebýt ekologů, D1 by už dávno byla hotová. On si vlastně nestěžuje, ale rozdává políčky. Umně střílí nálety všude tam, kde by mu snad ve volbách mohlo ubýt hlasů. Pár dní před tím výstřelem proti ekologům se totiž odehrála předvolební televizní debata šéfů politických stran (v některých případech jejich zástupců), a tam se ozvala zástupkyně zelených. Podle mého soudu působila docela pozitivně, zřejmě i na šéfa ANO, a tak hned nato po ekologii vypálil, aby mu náhodou zelení neubrali pár hlasů.
V Rakousku byly volby dvojí: zemské v Horním Rakousku – a do zemského „parlamentu“ se tam dostala protestní strana, de facto popírači covidu. Kancléři Kurzovi (křesťanskému demokratovi) to nijak nevadí, chápe to jako vyjádření svobodného občanského mínění. Vládu tam ovšem nadále povedou křesťanští demokraté, takže co na tom, demokracie není ohrožena….
Volilo se ovšem i ve Štýrském Hradci a s převahou tam vyhráli komunisté. Opravdová Komunistická strana Rakouska. Pro většinu z nás, Čechů a Slováků žijících v Rakousku, něco nepochopitelného, protože už jen slovo „komunisté“ je pro nás rudým hadrem a my se málem stáváme drážděnými býky. Jenže ve štýrském hlavním městě jde podle všeho opravdu jen o komunální záležitost, kde se po více než dvě desetiletí právě funkcionáři Komunistické strany Rakouska chovají příkladně sociálně. Nejen jako charita, ale díky svému zastoupení v městském zastupitelstvu ovlivňují i chování městských institucí v sociálních a bytových oblastech (to především). Za to jsou i mně sympatičtí. Ale paní Kahr (šéfka komunistů ve Štýrském Hradci) v televizním interview odmítla bavit se o komunistickém hnutí, jeho historii a celé ideologické základně a prohlásila, že na takové věci komunální politici nemají vliv… Každopádně by mně bylo sympatičtější, kdyby se nejmenovali, jak se jmenují, a kdyby příští primátorka, soudružka Kahr (jak se to jeví) ve Štýrském Hradci jasně řekla, že k žádnému komunistickému hnutí už dávno nepatří, a proto se přejmenují třeba na Levici, nebo vybídnou decimovanou městskou sociální demokracii ke sjednocení a převezmou její název, ale pod podmínkou, že funkcionáři sociální demokracie smějí v partaji zůstat, jen pokud se začnou chovat stejně sociálně jako paní Kahr… Na druhé straně je pravda, že Evropou probíhá už od padesátých let často otevřený, ale stále častěji skrytý proces konvergence ekonomicko-politických systémů, která zdaleka ještě není uzavřena, a poměry ve Štýrském Hradci jsou toho dnes už dosti výjimečným zjevným důkazem.
Volby v Německu mě zaujaly nejvíc. Sledoval jsem dost často volební projevy představitelů hlavních konkurentů v boji o kancléřský úřad. Už od počátku kalendářního roku jsem mnohokrát kroutil hlavou nad postupem CDU/CSU (křesťanských demokratů), počínaje způsobem, jak vybírali kandidáta, ačkoliv by už měli prezentovat svůj program. Až do volebního dne nebyli ve svých programových sděleních dostatečně konkrétní. Takže se nedivím, že dostali jen něco přes dvacet čtyři procent hlasů.
Společenství 90-Zelení mělo fulminantní nástup a jejich kandidátka na úřad kancléřky nejen, že se mně nejeví příliš důvěryhodná – jako mnoha lidem okolo mě. I kvůli jakýmsi šumlováním, kterých se dopustila, ale hlavně pro její přílišný, až revoluční pathos. Ten ovšem „Zeleným“ na druhé straně zajistil hlasy těch, kteří si entuziasticky přejí opravdové změny politického systému. Především pokusy zarazit nebo alespoň pozdržet změny klimatu.
Němečtí Liberálové (Svobodná německá strana) jsou mně už po desetiletí alespoň podmíněně sympatičtí (narozdíl od rakouských, které velice často kritizuji), a snad proto jsem docela rád, respektive nemám nic proti tomu, že se zřejmě stanou třetí stranou příští vládní koalice. Ale ještě stále není jasné, jestli to bude „Jamaika“ (černo, žluto/liberálové/, zelená) koalice, nebo tzv. „ampel“ (červeno/sociální demokraté/, žluto, zelená). Je pravděpodobné, že „ampel“, ale netroufám si dnes s jistotou tvrdit ani to. Pořád ještě totiž je ve hře – i když maličko – i koalice sociálních demokratů s demokraty křesťanskými.
Nadšení „Zelených“ a „Liberálů“ je poněkud přílišné, pevné přesvědčení sociálních demokratů a dnešní nevypočitatelnost křesťanských demokratů jsou neznámými…
Olaf Scholz na předvolebním mítinku v Mnichově 18. září 2021. Foto Andreas Gebert
Olaf Scholz – sociálně demokratický kandidát na kancléře, to má ovšem už skoro jisté. Sociální demokraté dostali ve volbách nejvíc hlasů. Je snad minimální pravděpodobnost, že by se povolební poměry v Německu zběsily natolik, že by muselo dojít k novým volbám…
Scholz ve svých předvolebních projevech často říkal, že společnost má ovládnout více respektu. A po volbách tvrdil, že se občané pro sociální demokracii rozhodli právě proto, že si více respektu přejí. Podle encyklopedie znamená respekt ohled, uznání, úctu či ohlížet se na koho či něco. Respekt a uznání ve společenství každopádně znovuupevňují demokracii a učí se ji chránit. Zajímavé je, že Scholz nemluvil o starých dobrých sociálně demokratických kategoriích jako solidaritě, toleranci a spravedlnosti.
Elisabeth von Thadden. Foto Stephan Röhl
V jedné z úvah v Die Zeit píše Elisabeth von Thadden, že v Scholzových projevech musely ustoupit tyto kategorie, aby se snad pokusil vytvořit „přátelskou klenbu hodnot nad zamoučenou rosou přítomnosti“, a tak jako se to stalo už v minulosti, se pokusil o dosažení, nebo alespoň navrhl změnu morálního stavu společnosti. Von Thadden se ovšem ptá – a já spolu s ní -, zda politika respektu znamená rovněž respektování zájmů a potřeb příštích generací a všech těch, kterým snad zvedající se mořská hladina a klimatické katastrofy odplaví jejich domovy či životní možnosti. Jsem toho názoru, že se o to politika sociálních demokratů a jejich pravděpodobných partnerů v příští německé vládní koalici alespoň pokusí.
Zatím ovšem jde o to, aby respekt jako předvolební inflační slůvko nepůsobil na společnost jako kapky na uspání, jako formulka vedoucí k tomu, že občané nechají politiku v klidu a bez rušivých zásahů konat její dílo. A zda politické vedení země umožní společnosti pohybovat se – byť poněkud náměsíčně – k „lepším zítřkům“.
Psáno 2.října 2021 ve Vídni
/Text vyjde i ve vídeňském časopise Kulturní Klub Čechů a Slováků v Rakousku/
Komentáře k článku: Průniky skrz naskrz (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
