Psal se rok 1964…
Psal se rok 1964. Neuvěřitelný rok muzikálů. V USA to byly Hallo Dolly a Šumař na střeše na Broadwayi a filmová My Fair Lady. A u nás tři filmové legendy: Limonádový Joe, Kdyby tisíc klarinetů a Starci na chmelu. Ano, to vše během jediného roku 1964.
Jan Malík: Míček Flíček (r. Jindřich Halík, Sluníčko, Praha 1964). FOTO archiv autora
Ale nejen v hudebně dramatickém světě pro dospělé. V roce 1964 měl premiéru také první loutkový muzikál pro děti Míček Flíček v divadle Sluníčko v Dětském domě v Praze Na Příkopě. Vzpomínáte? Hlavně Pražané? Všichni, kdož jste tehdy prožívali svůj dětský věk. Pamatujete, jak jste byli okouzleni souhrou hudby, tance a loutek?
Duchovním otcem této inscenace byl Dr. Erik Kolár (18. 4. 1906 Praha – 16. 2. 1976 Praha), jedna z vůdčích osobností českého poválečného loutkářství. Navázal na své loutkářské působení v předválečné Umělecké výchově a založil na divadelní fakultě AMU loutkářskou katedru, kterou také vedl až do počátku normalizace. Spolupůsobil při vzniku profesionálního Ústředního loutkového divadla (později Loutka, dnes Minor), kde byl od roku 1950 dramaturgem.
Míček Flíček je velmi šťastná variace klasické české pohádky O Budulínkovi. Napsal ji Dr. Jan Malík a dodnes se hraje i daleko za hranicemi (Loptica Hopsica, Bälchen Schnellchen, Roly Poly Ball, Le Petit Ballon Vagabond, ba i Мичек Фличек). Erik Kolár svěřil režii svému talentovanému žákovi z DAMU Jindřichu Halíkovi, a požádal ho, aby se pokusil o muzikál pro děti. Aby mohlo být dění na jevišti muzikálově proměnlivé, vnukl mu i myšlenku ve světě loutek zcela novou – viditelného vodiče loutek a kompars z živých herců. A sám našel i skvělého mladého choreografa Miloše Zavadila, který souběžně s prací na Míčkovi natáčel i hlavní zápornou roli v Rychmanových Starcích na chmelu, kde též spolupracoval s Josefem Koníčkem na choreografii. Jedinečnou hudbu složil Milan Jíra, nápaditou výpravu Milada Trnková.
Výsledek byl skutečně úžasný! V polovině šedesátých let by tak skvělý swing, rock’n’roll, twist a kankán okouzlil i v „dospělém“ divadle. A zde vše „loutkově“ tančily kulisy přenášené tančícími živými herci. Později, v sedmdesátých a osmdesátých letech pak režisér Josefa Krofta v divadle DRAK (Hradec Králové) rozehrál ideu hudebního loutkového divadla do celé řady nádherných inscenací, avšak první muzikál v loutkovém světě byl o deset let dříve Míček Flíček v Kolárově Sluníčku.
Erik Kolár – pedagog. Sborník ze sympozia pořádaného v r. 2006 k 100. výročí narození a 30. výročí úmrtí dr. Erika Kolára (KALD DAMU, 1. vydání Praha 2007, 48 stran). Repro archiv
V květnu 1968 byl Míček Flíček pozván do Polska na loutkářský festival v Bielsku-Białé a vzbudil tu zaslouženou pozornost. Díky tomu následoval v březnu 1969 festival v Bruselu, kde se hrál česky s francouzským komentářem Erika Kolára během představení, a pak v červnu 1969 festival v Jugoslávské Subotici. Opět se hrál česky se srbochorvatským komentářem zdejšího herce. Měl takový ohlas, že si hostitelé vynutili prodloužení zájezdu, a hrál se ještě v Bělehradě a v Zagrebu. Inscenaci dokonce natočila a několikrát odvysílala i Jugoslávská televize. Eriku, díky.
Dr. Erik Kolár jako člen pražského židovského společenství měl za 2. světové války hrůzné zážitky. Po válce je uložil do scénáře filmu Daleká cesta (1949) režiséra Alfréda Radoka. Je to jeden z nejcennějších filmů české kinematografie.
Dr. Erik Kolár se narodil právě před 110 lety – 18. dubna 1906. Čest jeho památce.
Praha, březen 2016
///
Pozn. red. V roce 1991 byla po Dr. Eriku Kolárovi pojmenována nejvýznamnější česká loutkářská cena – Cena Erik, již jednotlivcům nebo souborům každoročně uděluje za výrazný umělecký počin v oblasti profesionálního a amatérského loutkového divadla uplynulého roku – na základě hlasování svých členů – České středisko UNIMA.
Komentáře k článku: Psal se rok 1964…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
David Kobza
Jen k doplnění.
Autorem snímku v textu je Vladislav Scholz.
Na snímku jsou (zleva) MIlada Trnková (rovněž autorka výpravy), Milena Glogarová, JIří Koutný.
17.04.2016 (13.36), , Trvalý odkaz komentáře,