Divadelní noviny > Názory – Glosy
Putování s huculem aneb Téměř jako za dob Tylových…
Po vzoru starých komediantů vyrážejí každé léto členové DS Ty-já-tr ve věku od šesti do dvaadvaceti let na Putování s huculem. Od vesnice k vesnici jdou Kokořínskem za povozem taženým dvěma huculskými koňmi a hrají divadlo. Dobrovolné vstupné putuje vždy na dobročinné účely. Letos vybrané peníze dostane organizace Helppes a Ty-já-tr tak pomůže třeba nějaké handicapované malé holce či klukovi získat asistenčního psa.
11. července – Praha
Zkoušíme výpravnou hru pro loutky na prsty o IX obrazech Gulliver v Liliputu pánů Merhauta a Schmoranze. Ovšem na štaci ji uvádíme pod názvem Gulliverovy cesty a místo loutek hraje dvaadvacet mladých herců. Někteří jednu roli, jiní hned několik. Rozdělení rolí je jednoduché – ten nejvyšší a nejstarší hraje Gullivera, ti nejmenší a nejmladší pak krále a královnu v Liliputu. Obzvlášť pro ně není příprava inscenace jednoduchá. Text z počátku minulého století (jeho aktuálnost je až paradoxní) obsahuje celou řadu jim neznámých slov a také slovosled je jinak stavěný, než jsou dnešní děti zvyklé. Připravujeme a vyrábíme i kostýmy v barvách žluté, hnědé a růžové, rekvizity. Klukům se nejvíc líbí vojenské helmy, někteří se stále doučují text. Večer nakládáme bágly, stany, spacáky a kostýmy do doprovodného vozidla. Vše je připraveno.
12. července – Praha, Mšeno, Kadlín
Z Prahy vyrážíme vlakem směr Mšeno. Mobilní telefony účastníků zůstávají doma. Pro někoho problém, pro jiného vítané ulehčení. No co, ani bratr Tyl nic takového neměl. Ve Mšeně čeká kočí Jura, vůz a koně Toncek a Houska a my už pěšky vyrážíme za vozem směr Kadlín. Na hřišti na kraji Kadlína stavíme stany a rychle zkoušíme. Zítra je přece premiéra.
13. července – Kadlín
Premiéra. Celý den zkoušíme v sále místního hostince. Venku střídavě prší a prší. Odpoledne déšť ustává, a tak vyrážíme s povozem a koňmi zvát publikum na představení. Přijďte dnes v 17 hodin na louku pod kostelem na představení Gulliverovy cesty, nese se obcí Kadlín. Obcí, kde Ty-já-tr hrál téměř každý ročník Putování. Začínáme. Text úvodní písničky si herci napsali sami, ale dnes se ne úplně podařil zazpívat. V závěru písničky se na scéně zpoza vozu, který tvoří zadní stěnu pomyslného jeviště, objevuje Gulliver. Jeho představitel Michal si vyrobil krásný vysoký klobouk a parádní kothurny. Jenže ouha – ty nejsou koncipovány na hrbolatou louku, a tak místo narežírovaného lehkého ulehnutí, padá jako podťatý. Končí první obraz a začíná slejvák. Přesouváme se i s diváky do původní zkušebny v hospodě. Tady už Michal svoje kothurny parádně uplatní. Zadní stěnu jeviště tvoří obrácené židle a publikum ve zcela zaplněném sále nejen dlouho tleská, ale také hází do klobouků a lahve-kasičky první peníze pro Helppes.
Soubor DS Ty-já-tr na cestách po českém venkově Foto archiv Radka Tesárková
14. července – Chorušice
Bydlíme na návsi. Řada stanů před malebnými roubenkami budí docela pozornost. Premiéra Gulliverových cest pod širým nebem probíhá zdárně. Jen Michal už svoje kothurny neriskuje. Zřejmě má rád svoje nohy. A bojujeme s větrem, fouká docela dost a ne vždy se mluvenému slovu podaří nad větrem zvítězit. Honorářem je tentokrát i výborný guláš, který místo do kasičky míří do žaludků herců.
15. července – Střezivojice
Tradiční pochod vesnicí a zvaní na představení. Na travnaté ploše u hospůdky Bouda se hraje dobře, stejně jako je tam dobře i koním, kteří se zde dobře napasou. Občas nás přehluší místní malé děti na kolotoči a dvě dámy, jež se nemohou dohodnout, kdo komu dojde pro limonádu.
16. července – Kokořín U koně
Patří k nejoblíbenějším štacím. Výborně tu vaří, pečou, je tu pěkné prostředí a hlavně diváků více než dost. Ti mladší po představení stále rádi vyrážejí s klobouky mezi publikum vybírat dobrovolné vstupné a hrají tak nevypsanou soutěž o to, komu se podaří vybrat víc. A proč U koně? Na dvorku stojí velká socha koně z mozaiky.
17. července – tábor v Kokořínském dole
Celkově nejmladší publikum Gulliverových cest. Před pár lety si nás vedoucí našli sami. Z tábora jdeme dál. Šlapeme i legendární dlouhý a prudký kopec na Vidim. Kluci tlačí vůz. Na konci kopce na nás čeká zámeček s velkou zahradou. Zdoláno. Rozbíjíme stany. Ještě připravit večeři a postarat se o koně. Ostatně tak jako každý den.
18. července – Vidim, Domov seniorů
Celkově nejstarší publikum štace. Většinu diváků do zahrady personál domova přiváží na vozíčcích. Nohy už většině neslouží tak, jak by měly, ale „divadlo“ vidět chtějí. Je to vítané zpestření. Někteří ze seniorů hru komentují nahlas či radí protagonistům, jak se mají zachovat.
19. července – Střížovice
Nová štace na tradiční trase putování. Publikum je především dětské, ale jsme v pivovaru. Mlýn. Únava už trochu pracuje (týden každodenního chození a hraní dá zabrat), ale peníze a slova chvály se po představení jen sypou.
20. července – Hošťka, Ranč Ježkův mlýn
Jsme v cíli našeho putování. I koně Toncek a Houska cítí, že tu jsou doma. Poslední představení je vždy tak trochu zvláštní. Všechno klape, jak má. Diváci se baví, mísí se tu smutek s euforií. Konec. Zítra na vlak a domů.
Putování s huculem je splněný dětský sen. Kdysi jsem přemýšlela, jak se asi žilo potulným komediantům v dobách Tylových. V roce 1998 se mi můj sen podařilo splnit poprvé, v roce 2019 zatím naposled.
Komentáře k článku: Putování s huculem aneb Téměř jako za dob Tylových…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
