Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Putovní konference (No. 3)

Každý účastník PACE.V4 – Touring Conference samozřejmě ví, jak by se měl obléci do divadla. Nastanou však situace, kdy neovlivníte svůj časový rozvrh a vaše elegantní šaty zůstanou zavřené v kufru někde na hotelovém pokoji. A tak se stalo, že se návštěvníkům Divadla J. Myrona v Ostravě naskytla velmi neobvyklá podívaná na skupinku neotřele vypadajících „cizinců v teplácích“. Možná to na první pohled nevyzní zase tak trapně, uvedu-li osobní příklad. Mé tepláky byly šedé s černými hlavami Miki Mausů.

V „Czechii“, jak jsme s oblibou a zároveň ironií nazývali naši zemi, se nám dostalo oficiálního přivítání od náměstka primátora města Olomouc PhDr. Pavla Urbáška  a ředitele Moravského divadla Olomouc Pavla Hekely, následně pak primátora Ostravy Ing. Tomáše Macury, MBA. Ceremonie na olomoucké radnici však působila poněkud strojeně a po krátké prezentaci možností kulturního vyžití zdejších obyvarel se zdálo, že Olomouc je pro jakékoli umělecké aktivity nejlepší místo na světě. Až po několika zvídavých dotazech účastníků konference se i zde projevily malé zádrhely. Například se ukázalo, že každý z nás vnímáme „nezávislost“ divadla velmi odlišně. Ředitel Hekela se nechal slyšet, že třeba jeho divadlo se dá považovat za nezávislé. Také úhel pohledu…

Po návštěvě Moravského divadla Olomouc směřovala cesta do Divadla Tramtarie katedry divadelních a filmových studií Univerzity Palackého, kde se uskutečnila diskuse s Petrem Michálkem, Vladimírem Fekarem a Janem Žůrkem na téma Taktiky (ne)závislosti, a následně do Divadla na cucky, v němž tento soubor nabídl představení Proč kuchyň? podle předlohy Petera Handkeho v režii Jana Žůrka. Právě kuchyň zůstala v tomto textu pro Handkeho místností, kde se odehrávají příběhy starých, mladých, za války i po válce, kde se život zastavuje a reflektuje. Bohužel nebyly k dispozici titulky, a tak představení postavené na textové složce bylo pro většinu zahraničních účastníků konference nesrozumitelné.

Jedním z nejzajímavějších momentů české části konference byla návštěva kulturního centra Hlubina v Ostravě, které je v dnešní době nejznámější pořádáním hudebního festivalu Colours of Ostrava a samozřejmě i dalšími kulturními akcemi, například filmovým festivalem Kamera Oko či divadelním festivalem Dream Factory Ostrava. Pro mnoho účastníků konference bylo velmi inspirativní, jak zde industriální zástavba funguje ve prospěch kultury. Navštívili jsme také centrum Cooltour, jež je uzpůsobené pro mnoho druhů kulturních akcí včetně výstav či konferencí.  Za skvělý zážitek mnozí považovali také zákulisí Divadla loutek Ostrava.

V prostoru Impact Hub pak ještě diskuse se Zbyňkem Pražákem, Ondřejem Slachem a Andrejem Harmečkem na téma kulturní politiky Ostravy.

Večerní Ostrava pak nabídla všem účastníkům hned několik možností návštěvy večerního představení. Komorní scéna Aréna hrála Ruskou marmeládu, Národní divadlo moravskoslezské balet Chaplin a Divadlo Petra Bezruče inscenaci Fligny, koks a fachmani.

Já jsem nevynechala procházku po ulici, která nikdy nespí – Stodolní.

Příští zastávka: Katowice a Krakow

///

Více na i-DN: Kultura, politika, nebo umění?

…

Předchozí díly reportáže:

Putovní konference (No. 1)

Putovní konference (No. 2)

• Autor: Petra Bruzlová
• Publikováno: 17. června 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Putovní konference (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ