Račte vstoupit do divadla
Národní muzeum produkuje jednu výstavu za druhou, na můj vkus se jimi prezentuje možná víc než svou hlavní náplní práce, to jest sbírkotvornou a badatelskou činností. Nicméně výstavy jsou to pěkné, podnětné, dobře kontextuálně tematicky promyšlené napříč různými obory. Výstava Račte vstoupit do divadla je naopak monotematicky zaměřená k dějinám českého divadla od počátků 17. století po dnešek. Po dlouhé době zase jednou ryze divadelními exponáty vypráví příběh divadelní činnosti na našem historickém území, a hezky zeširoka. Občas je užitečné vrátit se k jaksi pozitivistickému přehledu událostí a výstava tím připomíná úsilí generace autorů čtyřsvazkových tzv. akademických Dějin českého divadla, na kterých dnes vidíme nejeden metodologický chlup, ale úplnější přehled vývoj českého divadla nemáme a hned tak mít nebudeme. Pokud vůbec budeme ještě někdy mít, dnešní badatelé chodí raději po konkrétních stezičkách událostí, než aby budovali dálnici historických konceptů. Nicméně „akademické“ dějiny se úspěšně pokoušely propojit detaily s definováním dějinných etap a podobný dojem jsem měl i při procházení nynější výstavou.
Pohled do boxu divadelních plakátů FOTO ARCHIV NM
Téma ovšem expozice má: divadelní cedule; dovedeno do současnosti a zobecněno: metody marketingu a propagace divadla. V žádné době se bez sofistikovaného nabízení a prodeje vstupenek divadlo neobešlo, od „cedulářů“, co chodili s nabídkou vstupenek od domu k domu, po dnešní internetové prodeje a nabídky na sociálních sítích – vlastně se na tom nezměnilo nic, jen při nabízení divadla už není nutné prošlapat boty a moknout nebo mrznout venku. Téma je tak zásadní, že vystačilo na obsáhlý výzkumný program Národního muzea, Institutu umění – Divadelního ústavu, Moravského zemského muzea a dalších institucí, v jejichž rámci se výstava realizovala. A také vystačilo na stejnojmenný, k výstavě vydaný knižní sborník, jejž recenzuje na vedlejší straně Pavel Drábek. Duší autorského týmu výstavy i publikace je Markéta Trávníčková, která léta trpělivě pořádá konvolut starých divadelních cedulí, jedné z nejcennějších součástí divadelní sbírky Národního muzea.
Autoři zjistili, že v nejobecnějším smyslu se za divadelní cedule dá považovat jakýkoli propagační a informativní materiál, tedy nejrůznější oznámení, periochy, pozvánky na benefiční představení, fermany, plakáty, svým způsobem i divadelní programy a další formáty. Proto je výstava, která je představuje, velmi pestrá, i když pracuje až na výjimky jen s dvojrozměrnými materiály všeho druhu, je prostě „papírová“. Mnoha vysvětlujícími texty a názornými příklady by mohla dobře sloužit jako učebnice dějin českého divadla a vzhledem k množství informací by na ní bylo možné při podrobném čtení strávit dlouhé hodiny. Právě důsledně odborný charakter výstavy, z něhož se neuhýbá k populárním zjednodušením, je druhou zásadní kvalitou – a právě ta mě zvlášť potěšila.
Expozice je strukturována chronologicky i tematicky, jednotlivé boxy obsahují zpravidla věcně i druhově příbuzné exponáty, jak dokládá i přiložená fotografie. Busty a hmotné předměty expozici oživují, což je důležité pro návštěvnický komfort, nikoli pro sdělení výstavní výpovědi samotné. Pro hravé návštěvníky a jejich děti nechybí stoleček a interaktivní možnosti sestavit si vlastní scénografii. Autoři neváhali vystavit vedle notoricky známých historických událostí i méně známé či překvapivé, i když předvést něco za každou cenu originálního tu správně zjevně nechtěli. Pochopitelně výstavě vévodí Stavovské (Nosticovo) a Národní divadlo, zastoupeno je Brno, Divadlo na Vinohradech, ale také kočovné společnosti a regionální divadla, dokonce i šlechtická zámecká divadla. Jen připomínka dnes zapomenutých, kdysi proslavených textů je cenná, třeba cedule k prvnímu uvedení Tylovy a Škroupovy Fidlovačky, Smetanových oper Prodaná nevěsta a Libuše, samozřejmě nechybí Maryša, Drahomíra, ale i běžné veřejnosti už asi méně známá tragédie Vítězslava Hálka Král Vukašín, kterou se 18. listopadu 1862 otevíralo Prozatímní divadlo. Potěšilo mě i to, že výstava není činoherně xenofobní, nezapomíná na balet, operu, operetu, loutky ani kabarety. Obsáhlou pasáží věnovanou avantgardě prolíná do výše zmíněné expozice o Devětsilu.
Ale výstava není jen historicky naučná. Programově poukazuje na estetické kvality vystavených exponátů, na to, že prosazovat divadlo do společnosti vždycky vyžadovalo krásu a noblesu. Nejen na jevišti, ale i marketingově má divadlo být – a bylo a doufejme bude – povznášející, musí to být zkrátka událost. Račte vstoupit na výstavu, která opravdu potěší.
Račte vstoupit do divadla (Please Enter Our Theatre), Národní muzeum Praha. Autoři Markéta Trávníčková, Alena Jakubcová, Jaroslav Blecha, Václav Štěpán, Libor Vodička, Vojtěch Poláček. Za finanční podpory Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Cesta k divadlu. Vývoj metodiky a specifických nástrojů pro uchování, exploataci a zpřístupnění historických divadelních cedulí se zvláštním zřetelem ke sbírkovým fondům Národního muzea v Praze a Moravského zemského muzea v Brně, podpořeného Programem aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). Slavnostní vernisáž 12. prosince 2019, vstupné zdarma do 31. března 2020.
Komentáře k článku: Račte vstoupit do divadla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
