Rád bych, abys zaslechla překrásnou píseň
Je mi potěšením uvést Poselství ke světovému dni loutkového divadla 2013. V letošním roce jsme oslovili slavného italského hudebníka, muzikologa a režiséra Roberta De Simóne, předního odborníka na neapolskou tradici Guarratelle di Pulcinella. K tomuto kroku nás inspirovala návštěva Říma a Neapole, kam jsme já a Dadi Pudumjee přijeli na pozvání ředitelů italského centra UNIMA. Měli jsme možnost zamířit do Acerry, místa zrození postavy Pulcinella. Doporučuji vám nahlédnout do sbírek překrásného Museo di Pulcinella. Jsme nesmírně vděčni řediteli a celému týmu za čest, kterou nám prokázali udělením titulů Ambasciatore del Museo di Pulcinella.
Pulcinella (Michel Levy Freres, 1860). Repro Masques et bouffons (Comedie Italienne), Paris
Všichni si uvědomujeme významný přínos, který měl Pulcinella pro celosvětové loutkové divadlo – v rámci kultur mnoha zemí je patrný různý vývoj této postavy i odlišnosti ve formě i vzhledu. Text Roberta De Simóne vám dovolí nahlédnout do tajů jemu velmi blízké neapolské kultury. Jeho Poselství také zdůrazňuje hudebně-rytmické dimenze loutkového umění, které musí správný mistr loutkář ovládat.
Naše umění je jedinečné a nikdy se nepřestane rozvíjet. Pojďme 21. března vzdát hold loutkovému divadlu! Je dobré si uvědomit, že určitým tradičním formám loutkářství hrozí zánik a vyžadují proto větší péči a ochranu. V tomto ohledu je nám Neapol skvělým příkladem: přenos tradice mezi mistry a žáky probíhá inspirativní formou více než 500 let.
Jacques Trudeau, generální sekretář UNIMA
P. S. Loutka Pucinella vznikla v roce 1620 a v následujících mnoha letech byla inspirací pro více než deset jiných charakterů lidového divadla v různých zemích Evropy.
///
Pulcinella. Foto archiv
Mezinárodní poselství Roberta De Simóne k Světovému dni loutkového divadla 21. 3. 2013
Vzpomínka na mé první setkání s Pulcinellem sahá až do mých dětských let, kdy postava Pulcinella byla běžnou součástí snového světa všech neapolských dětí. Setkat jste se s ním mohli na ulicích v pletených koších pouličních hračkářů, na trzích Svatého Josefa či na festivalu Piedigrotta, kde byly malé lidové loutky vystavovány. Mezi nimi vyčníval Pulcinella, umístěný na malém vozíku – stačilo ho postrčit tyčkou a udeřil o sebe mosaznými činelky, které držel v rukou. Velmi oblíbenou hračkou byl také malý červený kartonový kužel, do kterého bylo možné vložit trumpetku vybavenou pivettou a zahrát tradiční melodii tarantela.
Součástí hry byl také drátek – za něj dítě lehce zatáhlo, pak jej vsunulo do kuželu a miniaturní Pulcinnella, jehož vesta byla přilepena k okraji kuželu, se rozpohyboval dolů a nahoru. Logicky pak tato hra, uličnicky připomínající sexuální pohyby, přiznala charakteru Pulcinelly určitý falický význam, který potvrzují i další lidové hry.
Konečně Pulcinella je všudypřítomný i v nespočetném množství dětských říkanek a pohádek: zkrátka patřil do imaginativní struktury lidových tradic, a máme tak možnost odhalit kromě jeho iniciačního významu i jeho hlubší tajemné stránky a na první pohled skrytou symboliku.
Zásadní roli hrálo putovní loutkové divadlo guarattelle, ve kterém se objevily pestré postavy: Pulcinella, Teresina (jeho milá), Pes, Smrt a mnoho dalších, které ožily v představeních na náměstí Piazza del Gesù, San Domenico Maggiore nebo třeba na Porta Capuana. Hypnotizovaly naše dětské tváře, a my zde stáli a zírali s ústy otevřenými dokořán…
HLAS PULCINELLA
Puè puè puè puè puè
puere puè puè.
Podívej, Tereso
Podívej se z balkónu
Rád bych, abys zaslechla překrásnou píseň
Chtěl bych také podotknout, že v tradičním repertoáru guarattelle najdete postavy a scény, které svou podstatou navazují na židovskou tradici, španělskou tradici či v sobě evidentně mají vlivy řeckého či románského lidového divadla. Sám termín guarattella je nespisovný výraz pro bagattella (bezvýznamná záležitost) a pochází ze slova Bagatto, což je hlavní triumf tarotových karet, které mají původ v kabale.
Své Poselství bych rád uzavřel dojemným vyznáním Nunzia Zampella, předčasně zesnulého posledního neapolského guarrattellaro, který měl ve své DNA zakódované chromozomy středověkého umění ve stylu Pulcinella. Zeptal jsem se ho, jak moc je pro loutkáře důležitá pivetta.
ZAMPELLA: Je naprosto nezbytná. Umění loutkoherce není snadné, samotná manipulace s loutkou může být nenáročná, avšak zvuková imitace je nesmírně muzikální záležitost, akce je hudba. Nejsložitější je změna čistého hlasu na jiný pomocí pivetty. Loutkář musí zvládnout rozlišit hlasy všech postav ve hře: Žena, Voják, Mnich, Pulcinella, Pes, dokonce i hlas Smrti. Jakoukoli bláznivinu v představení říkáte, vše musí být rytmické: slova jsou hudba, pohyb je rytmus. V tom je ta pravá síla guarattelle. (21. června 1975)
Pulcinella v dnešní Neapoli. FOTO archiv
Přeji vám všem báječný Světový den loutkového divadla!
FOTO archiv
Roberto de Simóne (1933– ) is an Italian composer, conductor, ethnomusicologis and theatre director. In his theatrical version of ‘La Gatta Cenerentola’ (‘The Cinderella Cat’, 1976) he set Giambattista Basile’s 17th-century fairy tale to music, incorporating popular songs of Basile’s own time with original variations on the modern folk repertoire of the Naples area.
Komentáře k článku: Rád bych, abys zaslechla překrásnou píseň
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Neví někdo,
jak se na ty dva po sobě jdoucí světové (mezinárodní) dny přišlo? Kdo a kdy to inicioval a proč právě tato data, a ne jiná? Je to spojeno s nějakými konkrétními historickými událostmi typu spálení Hanswursta?
22.03.2013 (16.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
U vzniku
Světového dne divadla pro děti a mládež jsem byl. Základní informace najdeš na internetových stránkách Českého centra ASSITEJ: http://assitej.idu.cz/cs/svetovy-den-divadla-pro-deti-a-mladez
Co se týká určení přesného data, připravovalo se to a jednalo po dva světové kongresy ASSITEJ v letech 1996 (první návrh) a především 1999. Jednání byla velmi komplikovaná. Problém byl v přesném stanovení důvodu a smyslu tohoto dne a od toho se pak odvíjelo určení data. Země spjaté s jinými kulturami než auroamerickými prosazovaly svá tradiční data a svátky, případně historické události. Za Česko jsem nabízel řešení v globálních událostech nespojených s žádnou kulturou – dlouho to vypadalo na den rovnodennosti (Slunovrat byl od začátku nepřijatelný, neb na každé polokouli tento návrat Slunce znamená něco jiného). Problém byl, že jsou dva a nebyla shoda, o který by mělo jít. A dva Světové dny nebyly – zase z jiných důvodů (onen den musí přijmout a respektovat UNESCO, a ta má princip jediného dne) – možné. Nakonec se tedy rozhodlo, že se tento Světový den připojí ke Světovému dni divadla, který se již slaví od roku 1962 (viz: http://institute.theatre.cz/cs/svetovy-den-divadla ) a ASSITEJ vznikla jako součást celosvětové divadelní organizace ITI, jež onen den – 27. 3. – stanovila. A že se bude slavit jako jakési mladší dítě – o přesný týden dřív. Tedy 20. 3. Poprvé byl tento den vyhlášen v roce 2001.
Jak se stanovalo datum Světového dne loutkového divadla, nevím (zajímavé je, že jde právě o den rovnodennosti), ale poprvé byl vyhlášen o rok později než Světový den divadla pro děti mládež, tedy v roce 2002.
Důvody vzniku a existence těchto Světových dnů by bylo na delší vysvětlování. Ale zjednodušeně řečeno jde o upozornění na tyto druhy divadla a jejich význam a v některých zemích i o nezanedbatelnou podporu, jež díky takovým dnům tamní divadla a organizace získají.
25.03.2013 (2.01), , Trvalý odkaz komentáře,