Divadelní noviny > Názory – Glosy
Rada České televize aneb Tam nemají tépichy, babo!
O co jde, ptala se mne na jaře v prvním čase lockdownu členka sekty Svědci Zemanovi z Hroznové Lhoty. To jsem se podivoval na sociálních sítích, že hradní kancléř bez prověrky a budovatel rybníků a vleků bez stavebních povolení, ing. Vratislav Mynář, pořádá zabijačku prasete načerno. Nu, jde o to, že zákony platí pro všechny. Ale zde se zdá, že všechna zvířata jsou si rovna, jen prasata jsou si rovnější. A tak je to i s Radou České televize v těchto týdnech. Rady veřejnoprávních institucí, které mají být nástrojem kontroly občanů, jsou léta dosazovány na základě netransparentních zákulisních dohod a manipulací, mnohdy hraničících s fraškou. Tak mohla i po čase opoziční smlouvy volební koalice ODS–ČSSD odmítnout do Rady ČT spoluautora naší ústavy, bývalého ústavního soudce profesora Vojtěcha Cepla, a zvolit si koulařku Helenu Fibingerovou. Kandidát profesní organizace FITES Cepl totiž dopředu prohlásil, že pokud mu zavolá některý politik a bude chtít, aby v Radě působil ve prospěch jeho strany, tak to zveřejní. Poslanci, jejichž jména už dnes ani nikdo nezná, museli ponížit vzdělaného a úctyhodného právníka tím, že dostal snad jeden hlas. Koulařka spolehlivě přes sto. A hned lokajsky chrastila náramky a řetízky se slonečky po chodbách sněmovny od dveří ke dveřím, urážela během zasedání Rady Milana Uhdeho, ale na víc se nezmohla. Teď za vlády skryté koalice protikorupčního hnutí ANO s SPD a KSČM došlo k posunu od frašky k cynickému výsměchu zákonu.
Na počátku byl uniknuvší dopis s radami povedeného ptáka Loskutáka, předsedy volebního výboru, poslance ANO (bude líp!) a ochotnického divadelníka Stanislava Berkovce. Letos v březnu obeslal pětačtyřicet poslanců hnutí ANO a další poslance napříč sněmovnou e-mailem, který vypracoval ve spolupráci s Michalem Waltrem Kraftem, tehdy asistentem poslance za ČSSD, dnes SPD, Jaroslava Foldyny. Kraft neboli Michal Prokeš, bývalý poradce komunistů, spolupracovník za korupci odsouzeného Marka Dalíka, je postavou s dosti šílenou představou řešení migrační krize střílením uprchlíků kulometem. Momentálně je za šíření nenávisti odsouzen k pokutě 30 000 korun a k dvouletému podmínečnému trestu. Berkovec s Kraftem rozpracovali mnohé kandidáty do Rady ČT metodou estébáckých kompromitujících materiálů a doporučili volit členy Rady ČT podle vztahu k hnutí ANO a k Andreji Babišovi. Kandidát do Rady ČT, novinář Martin Schmarz, potvrdil, že Berkovcův Kraft ho lámal, ať slíbí, že pokud bude do Rady ČT zvolen, bude hlasovat pro odvolání Petra Dvořáka z postu generálního ředitele ČT, jinak se ocitne na „špatné hromádce“. Hádejte, na jaké hromádce se octnul pan Schmarz. Navíc se stal obětí opravdu hnusného obvinění. Byl označen za duševně nemocného autistu, kterým není. Má dítě s těžší formou autismu.
Přesně podle tohoto bezprecedentního dehonestujícího materiálu byla Rada ČT dosazena a řada kandidátů byla zostuzena dopředu jako občané druhé kategorie (třeba tak, že se stýkají s nevhodnými lidmi). Jako důvod nezvolení některých kandidátů uvádí třeba sympatie (!) k hercům Jiřímu Mádlovi či Vojtěchu Kotkovi, profesní kontakty děkana filmové akademie s věhlasnými filmaři Janem Hřebejkem, Petrem Jarchovským, Radimem Špačkem, Martinem Marečkem. Nebo jako důvod zvolení kohosi se zdůrazňuje kritika Břetislavem Rychlíkem. Poslanci přísahají na Ústavu České republiky, kde se v preambuli praví: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (…), máme budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku (…) jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů.
A vděční radní začali hned plnit zadání. Kdo vydrží sledovat přenosy či záznamy ze zasedání Rady ČT a zažil třeba normalizační schvalovací komise v divadle, nemůže se ubránit dojmu, že i ti bolševici by se dnes mohli učit. Je jasné, že žádná instituce v této zemi si nemůže dovolit o sobě tvrdit, že pracuje zcela bez chyb a problémů, ani veřejnoprávní média, ale ani politické orgány této země a volení zástupci lidu. Je též jasné, že Rada České televize má právo mít výhrady k práci Dozorčí komise. Ale když ji těsně před koncem tohoto roku radní Hana Lipovská (ve střetu zájmů jako členka správní rady Institutu svobody a demokracie Jany Bobošíkové) navrhla odvolat, žádné výhrady veřejně nezazněly. Při poslechu záznamu ze zasedání Rady ČT padne zmínka o jakémsi netransparentním jednání části Rady ČT v dopoledních hodinách. Ze zákona jasně vyplývá, že jednání Rady ČT má být veřejné. Žádné spiklenecké jednání za zády veřejnosti, kterou má Rada zastupovat, zákon nezná! Už tento fakt činí výkon Rady zcela nevěrohodným. Podstatné je však to, že takřka za měsíc nedokázala Rada ČT představit veřejnosti žádné relevantní právní zdůvodnění odvolání Dozorčí komise jako celku. Navíc zákon o ČT v ust. § 6 odst. 2 taxativně uvádí důvody, pro které je možné členy Dozorčí komise odvolávat jako jednotlivce. Jediný takový důvod nezazněl! Legislativní odbory obou komor parlamentu konstatovaly, že deset členů Rady ČT porušilo zákon! Navzdory všem nesmírně závažným veřejně artikulovaným právním analýzám a zprávě o tom, že členové Dozorčí komise podávají předžalobní výzvu k anulování nezákonného odvolání, zvolila Rada bleskově komisi novou. To je zřetelným dokladem špatných úmyslů a selhání části Rady ČT. Očekávané náklady na právní spory bude hradit samotná Česká televize, tedy koncesionáři. Přes dvě stovky osobností veřejného života (od bývalého premiéra Petra Pitharta přes bývalou ústavní soudkyni Elišku Wagnerovou, politické vězně, disidenty, lékaře, vědce po legendy, jako je Jiří Suchý) podepsalo dopis premiérovi. Teď vznikla ve spolupráci s mladými lidmi petice všem poslancům sněmovny. Obracíme se na ně se žádostí o důsledné respektování právního řádu a odvolání těch členů Rady ČT, kteří nedávným sesazením Dozorčí komise porušili zákon.
Novinář Michal Klíma si dal práci analyzovat jednání Rady ČT. Konstatoval: Těch pět a čtvrt hodiny je opravdu silný zážitek a lepší potvrzení Parkinsonova zákona jsem nezažil. V principu platí, že čím méně významná věc, tím déle se tomu Rada věnuje. Ale odvolání svého ekonomického poradního orgánu zvládne bez diskuse za několik minut. Rozpočtu organizace se nevěnuje vůbec.
Současné působení Rady České televize můžeme směle poměřovat s akčními výbory z roku 1948. Dramatik Karel Steigerwald mi vyprávěl, jak jeden takový akční výbor v Národním divadle Brno prověřoval herce, který vlastnil vysavač (tehdy poměrně vzácný přístroj) a přivydělával si k mrzké gáži luxováním. Tehdejší Lipovské, Matochové, Xaverové dialekticky zkoumali, jestli herec není vykořisťovatel. Bylo to drama, používali všechny dostupné poučky vědeckého komunismu, ale nakonec se soudruzi shodli, že vlastně vykořisťuje sám sebe, když vysává. Tak mohl zůstat hercem i si ve svém volnu přivydělávat luxováním. Herci spadl kámen ze srdce (taky mohl skončit na dlažbě nebo v Jáchymově). Už byl u dveří, když jistá herečka a komunistka, pozdější národní babička, vyštěkla: Přiznej se, že vysáváš jenom v rodinách buržoustů a ne u proletářů! Herci z toho ponižujícího vyslýchání už ruply nervy, otočil se a zařval: To víš, že nééé! Tam nemají tépichy, babo!
Jako skaut chci vzkázat všem kolegům z divadel a čtenářům těchto novin heslo, které mám na opasku: Buď připraven!
Komentáře k článku: Rada České televize aneb Tam nemají tépichy, babo!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
