Radim Vizváry: Posunovat hranice žánru

Ve dnech 17.–21. září zaplní východočeskou Poličku mimové. Uskuteční se tu už osmý ročník festivalu Mime Fest, jehož spoluzakladatelem, ředitelem a dramaturgem je Radim Vizváry.

Čím se tento festival liší například od Komediantů v ulicích?

Především odbornějším zaměřením. Je hodně zacílen na lidi z oboru, kteří sem přijíždějí nejen hrát, ale taky se dívat a učit. Takže vytvořit týdenní program je dosti náročné, protože ta nabídka není velká, pantomimy ve světě je poměrně málo. Je třeba, abych aktivně vyhledával hosty ze světa. Chci nabízet nové, u nás dosud neznámé soubory z oboru. Když se mi nedaří, snažím se z toho nějak chytře vyjít, takže poslední dva roky jsme nabízeli program kombinovaný, pantomimu ve spojení s obory, které ji inspirují a ovlivňují.

Jak to bude letos?

V tomto roce jsem si dal za cíl vytvořit program ryze pantomimický. I když hledání bylo náročné, nakonec jsem ani moc nepřekročil hranice Evropy a zjistil jsem, že nejlépe se daří pantomimě ve střední Evropě. Je takovou kolíbkou v celosvětovém kontextu. Takže letos nabídneme mimo jiné německé, polské, francouzské a slovenské soubory.

Máte pocit, že se pantomima v posledních letech proměňuje?

Existují určité předsudky a pantomima je někdy vnímána až jako sprosté slovo. Ale já si uvědomil několik věcí. Že se nemůžu stydět za to, co dělám. Ale zároveň i to, že dělám pantomimu dnes a tady. A že to, co se v budoucnu bude rozumět pod slovem pantomima, mohu i nějak ovlivnit. A jako takoví máme možnost se jako mimové přizpůsobit. Posouvat hranice žánru. Naučit se novým technikám, brát si inspiraci z jiných žánrů a tím pantomimu modernizovat. Obohatit ji o podněty z fyzického divadla, práci s loutkou, tance butó i prvky akrobatické. To je přirozený vývoj, přirozená aktualizace a je na mně jako tvůrci, kudy se to bude ubírat.

Kromě představení nabízíte i další program…

Náš festival nabízí také workshopy a semináře. Důležitou stránkou je edukativní činnost a spolupráce se zahraničními školami, při které máme podporu Visegrádu. Přijíždějí sem studenti odborných škol ze zahraničí. Každým rokem se snažíme navázat kontakt s nějakou novou zemí, u níž třeba ani nevíme, zda tam pantomima vůbec existuje. A tak jsme v předchozích letech přivítali výborné soubory z Ekvádoru, Egyptu či Gruzie. Letos přijedou mimo jiné umělci z Japonska nebo Francie.

Nejblíže k tradiční pantomimě má asi dvojice Neander a Bodecker.

Tato německo-francouzská dvojice pracuje s archetypem, který je na jevišti nevídaný. Zatímco dnes je vše konceptuální, moderní, agresivní, tohle je takové pohlazení na duši. Divák zjistí, že nesedí v hledišti proto, aby porozuměl tvůrcům, co mu chtějí říci, ale skrze ně – přes gesto beze slov – začal rozumět sám sobě. To pantomima umí – vyvolat v divákovi vlastní interpretaci příběhu, umožnit mu nenásilně se vžít do hrdiny a příběh si prožít. Za celou dobu existence festivalu se nám nepodařilo přivést nikoho z Francie. Teď jsem objevil francouzského mima Benoîta Turjmana, což je takový francouzský Mistr Bean. Začínal u Marceaua, ale má trochu jinou techniku, posunul ten typ pantomimy do současnější podoby. Objevem je také mladý Němec z Die Etage Jannis Eggelsmann, který dělá electro boogie a popin. Z Finska přijedou dvě klaunky, které vyšly z Kalo Kollektivu a mají skvělé představení Recepční.

Kdo přijede ze zámoří?

Třeba Sumako Koseki, japonská tanečnice butó, byla studentkou Kazua Ohna. Má v Čechách dobrou základnu, jezdila sem deset let, ale už tu dlouhou dobu nebyla. Přijede s novým představením I met Myself. Vedle toho se mi podařilo přivést přímo z Chile jen do Poličky Carlose Diaze Leona. Ve své zemi je známým hercem, má bohaté filmové i divadelní zkušenosti. Jeho umění vychází z Lecoqovy školy, je to skvělý pedagog neutrální masky.

Bude toho zkrátka spousta. Všichni umělci zůstanou po celou dobu festivalu a poslední den se setkají na jednom jevišti.