Rozmlžené vzpomínky na Romea
Původem rumunský choreograf a dlouholetý šéf baletu Slovinského národního divadla v Mariboru Edward Clug není českému publiku neznámý. Zkraje roku 2017 hostoval v Brně mariborský balet s jeho inscenací Peer Gynt, poté byla na baletních koncertech v Brně a Ostravě uvedena jeho miniatura Hora. Patnáct let starý balet Radio and Juliet, který uprostřed léta uvedlo Národní divadlo Brno, patří k jeho nejoceňovanějším dílům.
Pro balet Národního divadla Brno má příběh Romea a Julie zvláštní význam. Vždyť slavný Prokofjevův balet měl právě zde v roce 1938 svou světovou premiéru a od té doby se na brněnskou scénu vrátil v dalších sedmi nastudováních. Edward Clug ale na známé téma nahlíží po svém. Namísto Prokofjeva využil songy britské kapely Radiohead (odtud odkaz v názvu díla) a jako premisu pro své pojetí si položil otázku, co by se stalo, kdyby se Julie rozhodla nezemřít.
V úvodní černobílé projekci kamera prozkoumává rozlehlý, stroze zařízený byt ve starém činžovním domě. Nachází Julii na prosté matraci a všímá si detailů jejího těla. Následně Julie vtančí na jeviště a začíná se odvíjet příběh, který jako by byl jejím snovým vzpomínáním na některé klíčové události. Dobře čitelné odkazy na Shakespearovu předlohu se co chvíli rozmlžují, stejně tak si nelze být jistý ani časovou sousledností – co se odehrálo předtím a potom, kdy mysl hrdinky utíká mimo shakespearovský syžet, co je ještě současnost a co už minulost. Záchytnými body jsou některé situace: šarvátka Monteků a Kapuletů, plesová scéna, první setkání Romea a Julie, utajená svatba. Vedle Julie je na scéně šest mužských postav, různou měrou odkazujících k Shakespearovým předobrazům. Vedle nejčitelnějšího Romea vystupují díky jednání v důležitých situacích jasněji kontury Tybalta nebo Merkucia. Odkazy k Lorenzovi a snad i Paridovi, případně Kapuletovi, lze jen odhadovat. Clug je nepopisný, jen letmo naznačuje a napovídá. V některých scénách zároveň zpochybňuje pevnější ukotvení mužských postav, kdy jsou spíše alter egy Romea nebo mužskými typy, s nimiž se Julie ve svém životě nebo jen fantazii potkala.
Clug rafinovaně pracuje se strohým výtvarným řešením. Prospekt tvoří několik panelů, které slouží zároveň jako projekční plocha. Muži jsou oblečeni v černých oblecích bez košil a Julie v jednoduchém trikotu, jehož měnící se barva (bílá, vínová, černá) koresponduje s fází příběhu. V tomto strohém, převážně černo-bílém výtvarném řešení o to více vynikne každý detail, často podpořený světelným zdůrazněním, ať už v pohybovém gestu, nebo v jediné rekvizitě – žlutém citronu, symbolu spojení Julie s Romeem.
Zhruba hodinovou inscenaci naplňuje fyzicky náročná Clugova choreografie libující si v rychlých úsečných pohybech paží a nohou a opakujících se pohybových motivech. Převládající energické pasáže střídají okamžiky stojící na výrazném, ale strohém gestu, případně momenty bez pohybu (například „iniciační“ setkání Romea a Julie se odehrává ve třech fázích oddělených zatemněnými předěly, kdy postavy pouze stojí v různých vzdálenostech od sebe).
Clugův taneční styl brněnskému baletu vyloženě sedl (mimochodem, v obou obsazeních se objevuje jediné české jméno). Takovou míru porozumění choreografově jazyku jsem v Brně dlouho neviděl. Dobře fungoval souznící hlavní pár v podání Emilie Vuorio a Ryunosuky Ishikawy, ale i kontrastní obsazení pomyslného Tybalta a Merkucia (ve vedení pohybu pevný a charizmatický Ilya Mironov a proti němu až žensky rozvlněný Thoriso Magongwa).
Radio and Juliet je v současném repertoáru brněnského baletu nezvyklý titul. Byť je jeho dramaturgické řešení poněkud kontroverzní, za pozornost stojí autorova divadelní imaginace i ryze taneční kvality.
Národní divadlo Brno – Radio and Juliet. Choreografie a režie Edward Clug, hudba Radiohead, scéna Marko Japelj, kostýmy Leo Kulaš, světelný design Tomaž Premzl. Premiéra 8. srpna 2020 v Mahenově divadle (psáno z druhé premiéry 9. srpna).
Komentáře k článku: Rozmlžené vzpomínky na Romea
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)