Radka Fidlerová, herečka

První divadelní zážitek

Karlovarské divadlo, rok 1951… Já – na jevišti – mezi „dospělými“ herci v roli Hříbečka… Bylo mi necelých pět let.

Divadelní sen

Jsem hluboce za zenitem nabídky dramatické literatury a rovněž svým…

Být v profesní kondici, v dobře temperovaném týmu – to by bylo snově boží…

Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout

Motám se kolem divadla víc než padesát let. Dlouhodobých, či kratičkých intenzivních setkání je spousta. Já moc nezapomínám. Žel, zejména na ta ostudná…

Doba, ve které byste chtěla žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

Doba?… Jako subjektivně vnímaný časový úsek?… Pokud neztratíte naději, je každá „doba“ dobrá. Možná v mámině bříšku bylo ono radostné očekávání ideální. A jak tvůrčí a pracné je prenatální období. Pro všechna stvoření…

Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči (o čem byste s ní chtěla mluvit?), případně s ní spolupracovala (na čem?)

S kýmkoli, kdo by byl ochoten „pokecat“ si se mnou. Nicméně, preferuju dialog s dílem.

Inscenace/projekt, který byste ráda viděla podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěla

Nedělám to. A pokud, zřídka, předpokládám, že budu mít jinak jedinečný vjem. Konzumní inscenace nevyhledávám.

Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedala do antikvariátu

Odjakživa mám při sobě směsku. Teď například Su Tchung Manželky a konkubíny, Institutum Bohemicum Tisíc let česko-německého soužití, A. Strindberg Tanec smrti, P. O. Enquist Strindberg-život… A kroužím kolem, jak sup nad bojištěm. Krutou selekci knihovny jsem absolvovala čtyřikrát, pokaždé ve zlomu životní fáze. Se zbylými „vzorky“ si věcně poradí pozůstalí.

Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochotna se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

Kdykoli nejsem schopna dělat NIC! Milovaných tvůrců filmu stále přibývá… TV pořady… Už bylo mnohem hůř… A TV, jako médium, je bezvadný dudlík pro neurotické nespavce.

Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

Poslouchám spoře… Chci ticho… Miluju autentické etno, něco z „alterny“ s navigací svého bratra, nové interpretace oper, klasikou a musica nova jsem odchovaná.

Pop ring, jakkoli zřejmě žánrově přebohatý, byl, je a zůstane moje terra incognita.

Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěla mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

V příštím životě budu sponzorkou, galeristkou a sběratelkou umění. Doma jsem ve společnosti báječností své talentované rodiny a spřátelených výtvarníků. A ráda obměňuji.

Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

Bílé suché víno, dokonce i to nedobré v divadelních klubech.

Květina, kterou byste nejraději dostala na premiéře

Je to zdvořilé, pozorné gesto. Jakékoli! Nejen na premiéře.

Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu

Nejlépe nikým a ničím, abych toho zkazila co nejméně… Ale to bych se patrně brzy zbláznila.

Divadelní postava, kterou byste chtěla být v reálném životě

Takovou smlouvu bych nepodepsala! Život mi přiděluje bez zjevné dramaturgie všechny Čechovovy postavy… Trapnosměšné, tragikomické, mužské, ženské, lásky potřebné a marné… Byl to génius!

Chtěla byste umřít na jevišti (v divadle)?

Hlavně rychle, bezbolestně a bez ponížení. Co nastane potom a kde, už si nepovšimnu.

Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

Nejsem práva soudit. Umělecká kritika je závislá na kontinuitě. Takže jsem tuhle profesi přestala chápat.