Divadelní noviny > Názory – Glosy
Radok a Salome
Zhlédl jsem 17. června v Janáčkově divadle v Brně famózní premiéru inscenace opery Salome Richarda Strausse a Oscara Wilda v režii Davida Radoka a ve skvělém hudebním nastudování dirigenta Marka Ivanoviće.
Samotný příběh Salome je příšerný až zrůdný. Není divu, že její světová premiéra v roce 1905 (Oscar Wilde se jí nedožil) rozdělila tehdejší diváctvo včetně kritiků na dva nesmiřitelné tábory. Dnes jsme na zrůdnosti nejen na divadelních prknech přivyknutí, přesto Radok na jevišti operu nabil a tím povýšil nevídanou emocionalitou i hrůzou a děsem, tekoucími v hudbě, zpěvu, herectví a ve výtvarném uchopení.
Na první pohled nevidíme nic mimořádného. Děsuplný příběh Radok vypráví realisticky, ale zase ne tak úplně. Opera nabízí prostor pro nejrůznější kuriozity a výstřelky, Radok se jich však bedlivě nedopouští, protože dobře ví, že nemá žádný smysl, aby se opera třeba odehrávala v lese mezi troglodyty.
Myslím, že jedním z klíčů Radokova přístupu k operní látce je pojetí času. Příběh mohl vyprávět z pohledu biblických událostí, nejlépe podle hollywoodských filmů, když nevíme, jak opravdu vypadaly. Nebo poetikou prvního uvedení Salome v roce 1905, to by ale dnešní diváci nejspíš nazvali nepřitažlivou konzervou. Nejčastěji se využívá účelová aktualizace do dnešní nebo dokonce budoucí doby, jenže ta se většinou střetne s libretem, které má, až na výjimky, se současnými příběhy a tématy málo co do činění.
To, čím operuje režisér Radok, bych nazval bezčasím. Při pohledu na jeho scénu nevíme, jak ji časově ukotvit, a hlavně se režisér může pohybovat v nejrůznějších reálných situacích zcela beztrestně. Je to vlastně režisérův útok na svou vlastní fantazii, a pokud ho zklame, je vše ztraceno, pokud nezklame, je vše vyhráno. Jde, triviálně řečeno, o takový inscenační poker, že.
Druhým, ale kruciálním klíčem k inscenaci je Radokova ofenzíva na podvědomí diváků. Způsob, jakým se do něho doslova a do písmene bezbolestně nabourá, až jsou diváci dojati, osloveni, oslněni, prostě zapřaženi do toku inscenace. Jak to dělá, vskutku nevím. Funguje mu to, i když se nic zvláštního a bombastického na scéně zdánlivě neodehrává.
Odhaduji, že nám to pan režisér neprozradí, pokud to vůbec sám ví.
Ale hlavně, pane Radoku, režírujte, režírujte, co vám síly stačí.
Komentáře k článku: Radok a Salome
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
