Radosti a starosti středního věku

Divadlo v Dlouhé uvedlo v cyklu Krátká Dlouhá projekt Čekání. Tato řada inscenací, jejichž forma je volnější a trvání úspornější než v případě her uváděných na hlavní scéně, je zaměřena především na později narozené tvůrce a diváky.

Prvním počinem v jejím rámci byla hra Viliama Klimáčka Závisláci (Som bilbord), která se věnuje cílovým skupinám a módním trendů. Druhou premiérou Krátké Dlouhé je divadelní úvaha Čekání. Byl k ní přizván talentovaný sedmadvacetiletý režisér Braňo Holiček.

Tématem Čekání je čekání FOTO IRENA VODÁKOVÁ

Původní motiv naznačený už v titulu inscenace se zde propojuje se zamyšlením nad tzv. středním věkem, protože právě v tomto životním období se nacházejí všichni aktéři představení – Ivana Lokajová, Martin Matejka, Pavel Tesař a Lenka Veliká. Inscenace sama je výsledkem rozhovorů a improvizací během několika málo týdnů zkoušek. Krátké dialogy a monology, zakládající se na osobních zkušenostech zúčastněných, jsou lemovány hudebními hity osmdesátých let a mimickými sóly. V prvním z nich předvádí Martin Matejka s kamenou tváří a kouzelnickými pohyby dětskou hříčku s oddělujícím se palcem, a už začíná být jasno, bude to velká legrace. Očekávání, která v publiku vzbudily strnulé až otrávené tváře herců čekajících v sále na začátek představení, se nepotvrdila.

Co má Pavel Tesař v kapsách? FOTO IRENA VODÁKOVÁ

Právě na tuto strunu hraje režisér, kompozitor inscenace. Období, od něhož jsme mnozí očekávali, že bude vrcholem našich snah a tvůrčích sil, překvapivě přináší spíše rozčarování a, jak nám ke konci představení sděluje strojový hlas internetového překladače, je už i Ministerstvem práce a sociálních věcí pokládán za počátek stárnutí a úpadku. Z diváckého hlediska je to na příběhy vděčná, lehce ztotožnitelná etapa lidského života, neboť i my mladší prožíváme podobné problémy nebo je alespoň můžeme nahlížet z druhé strany, například jako kritizující děti. Historky ze života, které vyvolávají salvy smíchu, v sobě zároveň nesou jemnou hořkost zklamaného očekávání, případně slábnoucí naději, že se něco stane, že se ještě něco změní. Komorní formát inscenace a civilní projev herců vytvářejí intimní atmosféru přátelského posezení, promísení s hudebními a hereckými vložkami zas brání přílišné rozevlátosti, osvěžuje a dodává spád. Lenka Veliká si ve svém sólu pečlivě a s chutí rozbaluje tabulku čokolády, aby se po prostudování obsažených živin spokojila raději s igelitovým pytlíkem. Ivana Lokajová si starostlivě odměřuje záhadný koncentrát do nápoje, aby se si zbytkem vykapala oči, uši, prostě celé tělo. Pavel Tesař předvede bohatství svých kapes, převážně v podobě všemožných slevových a identifikačních kartiček.

Sní Lenka Veliká čokoládu? FOTO IRENA VODÁKOVÁ

Závěr představení je až překvapivě optimistický. Seznamuje diváky se čtyřiapadesátiletým kanadským astronautem Chrisem Hadfieldem, který letos během pobytu ve vesmíru natočil videoklip k písni Space Oddity od Davida Bowieho. Takže nezoufejme, jde to přežít a ještě si zpívat.

Hodnocení: @@@@@

Divadlo v Dlouhé – Braňo Holiček a kolektiv: Čekání. Režie Braňo Holiček. Premiéra 14. června 2013.