Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

    Rafe, píšu Ti

    Rafe, píšu Ti, když mi nebereš telefon. Ani nezavoláš…

    Rafael Pražák (9. 12. 1963 Praha – 11. 12. 2021 Praha) Foto archiv

    Tuším proč. Ani Ty, ani já, ani mnoho Tvých blízkých jsme netušili, že tak náhle opustíš hřiště. Nejen scénu. Pro Tebe byl celý život hra. Byl a jistě dál jsi hráč. Proto jsme Tě měli rádi a také se o Tebe občas báli.

    Ale můžeš být klidný. Bůh má podle všeho rád smíšený les. A Ty jsi vždy klidné monokultury oživil. O tom nemůže být sporu. Jako Kristián, Francek – v mnoha a mnoha rolích – neklidný, citlivý. Bouřlivý.

    A kamarád. Nevěřil bys, kolik přátel Tvůj nečekaný přestup zasáhl. A jak pěkně a – snad to mohu říci – i s humorem na Tebe myslí.

    Jako by to bylo dnes, na zkoušce. Byl jsi na ní v hlavní roli: kdysi kdesi na zájezdě, nebyls ukázněný. Tobě blízká herečka ti Tvou „žízeň po životě“ ostře vytkla. Tys nelenil a dal vytisknout v tom městě její úmrtní oznámení. …Raf

    Začali jsme zkoušet v Praze Hledání světla. Biblické téma. Ty jsi dorazil v neuvěřitelných botách. Nákladných. Špičatých. Vhodných k houpačkám. Prý jsem Tě zul. Zkoušel jsi bos. Tvůj Jidáš byl ale sakra pravdivý.

    Kdysi ses mi svěřil s bolestí českých herců – i s Tvou bolestí – dřeš se, hraješ v divadle velké role, táhneš repertoár, a tím i divadlo… a co z toho máš… a navíc… Tě nikdo nezná. A mnohem horší „kolegové“ točí – nic neumějí a jsou slavní a bohatí. Představ si, jak by dokázali zahrát Kristiána, řekl jsem. Ticho. Z mé odpovědi jsi čerpal sílu dlouho. To vím. Mohu Ti říci, a nemám z toho radost, jeden z Tvých kolegů „kreíroval“ Cyrana. V rádiu. Eduard Kohout by jej ocenil slovy: Kdyby měl maminku, tak by mu to nedovolila! Mikrofon je bestie, odhalí vše. Pražské otevřené vokály, mělkost. Posilovna vše nezachrání, že?

    Proto Ti píšu. Cit, touha, energie – nemohou se ztratit. Platí i to, co dávno vím. Někdy jsme svými největšími nepřáteli my sami. A nahráváme tak těm “spravedlivým”. Často i méně talentovaným.

    Jestli o někom platí, že máme v sobě anděla i ďábla, byl jsi to Ty.

    Ovšem! Na rozdíl od některých, otec František by Tě dozajista objal!

    Tvůj Michal

    ///

    Více zde:

    Zemřel Rafael Pražák


    Komentáře k článku: Rafe, píšu Ti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,