RECENZE: Dítě ve zvířecí říši
A je tu ještě jedno ohlédnutí za festivalem Dítě v Dlouhé. Tentokrát s tolik oblíbenou zvířecí tematikou. Zvířecí hrdinové se objevili v inscenaci Eyjú v podání pražského Studia DAMÚZA i v adaptaci pohádky Boženy Němcové Sedmero krkavců královehradeckého Divadla Drak.
Jako ryba ve vodě
Divadlo pro děti v batolecím věku se na české scéně objevuje po málu, jelikož práce s nejmenším divákem vyžaduje specifický přístup, poskytuje prostor malému množství diváků a vždy je potřeba asistence rodičů, což pro spoustu divadel nepředstavuje příliš lukrativní vyhlídky. I přes nepřízeň však tyto inscenace vznikají – výrazným úkazem je dílo Batolaterna Nové scény Národního divadla a na festivalu tento proud zastoupilo Studio DAMÚZA s inscenací Eyjú, v níž malá rybka Mimi odplouvá od maminky Mama, aby zjistila, co skrývá podmořský svět, v němž žije.
Eyjú pro batolata – Anežka Prosecká, Kateřina Vodičková Foto archiv Damúza
Za doprovodu jemných melodií handpanu se malá plyšová loutka rybky (Kateřina Vodičková) vydává na magické putování, během nějž se seznamujeme s přátelsky vyhlížejícími plyšovými tvory podvodní říše v podobě lastury, hvězdice, mořského koníka, rejnoka či mořského šneka (všechny ztvárněné Anežkou Proseckou). Každého z těchto tvorů doprovází odlišný hudební motiv, a především rozmanitá herecká akce, která poukazuje na jinakost tvorů. S mořským koníkem si tak malá Mimi zatančí, s mořským šnekem hraje na schovávanou, zatímco s lasturou pěje. Při téměř každé akci dochází mimo jiné k decentní interakci s publikem, během níž dostávají batolecí diváci prostor seznámit se s podobami divadla, které nespočívá jen v předvádění příběhu.
Vyjma poznávání podob divadla dílo tematizuje dětskou touhu prozkoumávat svět kolem sebe. Scéna Eyjú je koncipována coby obrovské týpí tvořené modrými pruhy látky evokující mořské vlny. Malá Mimi stále více vyplouvá za hranice oněch vln a nechává volný průchod své zvídavosti. Využití exotického podvodního světa plného neznámých a lákavých tvorů tvůrkyně doplňují starostlivou rybkou Mama, která představuje ostrůvek bezpečí a dává dětskému diváku jistotu, že je rodič vždy nablízku. Dětskou zvídavost pak inscenace podporuje finální částí, v níž si mohou malí zvědavci na vlastní kůži vyzkoušet, s jakými tvory se Mimi setkala a sami zkusit poprvé nahlédnout do hlubin divadla i domnělého mořského světa.
Esence pohádky
Na nesporné kvality divadelních produkcí Divadla Drak se často pějí ódy a jinak tomu nemůže být ani v případě inscenace Sedmero krkavců, autorské adaptace známé, temné pohádky Boženy Němcové v pojetí režiséra Jakuba Vašíčka. Dějový půdorys tradiční pohádky, v němž Bohdanka zachraňuje svých sedm bratrů proměněných na krkavce tím, že jim sama bez jediného proneseného slůvka ušije košile, zůstává zachován. Co se však mění, je uchopení, které velice zdařile balancuje tajuplnou, až děsivou atmosféru s humorem.
Sedmero krkavců – Divadlo DRAK Hradec Králové Foto Milan Hajn
Výrazným nositelem humoru je hlavní hrdinka Bohdanka v podání Edity Dohnálkové Valášek – mladičká dívka, v jejímž charakteru Dohnálková Valášek umně zachytila pubertální držkatost a vzdorovitost s bolestivostí pramenící z rodičovského nezájmu. Během postupujícího děje krásně ztvární i postupný přerod v dospělejší verzi sebe sama, v němž díky své odvaze, pokoře a odhodlanosti dokáže nejen zachránit bratříčky a získat lásku v mladém princovi, ale také si založit vlastní kapelu.
Příběh je nad rámec tradičního děje obohacen o spoustu moderních prvků – mezi nejvýraznější patří zapojení moderních technologií odkazujících k současnému světu. Bohdanka tak například prostřednictvím investigativního vyšetřování – například vyvolává fotky schované na půdě v červené komoře, poslouchá nahraný hlas s pronesenou kletbou na pásce či sleduje video záznamu z osudné narozeninové oslavy a pozvolna tak skládá původ rodinné tragédie.
Zapojení moderních technologií však neslouží pouze prvoplánově k aktualizaci pohádky z 19. století do současnosti. Technologické prvky fungují jako součást scénografie a podílí se i na vytváření téměř až hororové atmosféry. Popředí scény totiž tvoří svazky černých kabelů poházených po zemi a evokují tak vizualitu ptačího hnízda. Vizuální podoba jeviště při plném nasvícení působí jako vhled do rozestavěné scény – v popředí stojí obyčejný stůl se dvěma loutkami (nápaditě využití jako nemluvní rodiče) a v pozadí konstrukce, na jejímž vršku se vyjímá skutečné hnízdo. Výjimečnost scénografie Karla Czecha spočívá v tom, že při nasvícení jednotlivých částí jeviště jasně a srozumitelně vyniknou jednotlivá místa, v nichž se děj odehrává v celé své kráse i pochmurnosti.
Nedílnou součást inscenace představuje i looper; přístroj, jehož nahrávání a opakování různých hlasových sekvencí je publiku zjednodušeně představen v komediálním úvodu. Během inscenace jej využívá Luděk Smadiš (v roli všech sedmi bratrů), který vlastním hlasem utváří vrstevnaté melodie umocňující tajuplnou atmosféru.
Sedmero krkavců představuje výtečně fungující souhru obsahu a formy, která svým pojetím dokázala zachytit esenci pohádek. Nejde v ní totiž jen o přehlídku smíchu a potrhlosti, ale aby došlo k hlubšímu porozumění jejího poselství, je potřeba se i trochu bát.
Anežka Prosecká, Kateřina Vodičková: Eyjú. Koncept a hrají: Anežka Prosecká, Kateřina Vodičková, režie: Michaela Váňová, scéna: Jitka Nejedlá. Premiéra 27. 11. 2022, Dítě v Dlouhé 6. 4. 2025.
Barbora Kamenická Pokorná, Jakub Vašíček a Božena Němcová: Sedmero krkavců. Režie: Jakub Vašíček, scénář: Barbora Kamenická Pokorná, Jakub Vašíček, scénografie: Karel Czech, hudba: Daniel Čámský, dramaturgie: Barbora Kameciká Pokorná, Tomáš Jarkovský, hrají: Edita Dohnálková Valášek, Luděk Smadiš, Petra Cicáková, Šimon Dohnálek. Premiéra 4. 11. 2023, Dítě v Dlouhé 6. 4. 2025.
Komentáře k článku: RECENZE: Dítě ve zvířecí říši
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
