Divadelní noviny Aktuální vydání 14/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

14/2024

ročník 33
3. 9. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    RECENZE: S dobrým obsazením nevyjde Snaha naprázdno

    Když se Vigga Mortensena na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech tázali, co jako herec potřebuje od režiséra, odpověděl, že dobrý režisér musí své filmy předně kvalitně obsadit. Těžko říct, zda je to opravdu ta největší tvůrčí ctnost, ale letošní premiéra pražské části Letních shakespearovských slavností v režii Filipa Nuckollse každopádně ukázala, že něco podobného může platit i na divadle.

    Navarský král Ferdinand se společně se svými nejbližšími přáteli uzavře v paláci, aby mohl studovat a vynalézat. Zleva Filip Březina (Ferdinand), Jan Jankovský (Longaville), Lukáš Příkazký (Biron) a Petr Vaněk (Dumaine). Foto: Pavel Hejný

    Kdy bude svatba?

    Navarský král Ferdinand by se rád zapsal do dějin nějakým fantastickým objevem, a tak společně se svými nejbližšími přáteli složí přísahu: uzavřou se v paláci, zřeknou se světských radovánek a budou studovat. Jenže vzápětí přijíždí na jeho dvůr okouzlující francouzská princezna s neméně půvabnými dvorními dámami a zápal šlechticů pro život v askezi je otřesen v základech… To je ve stručnosti zápletka hry Marná lásky snaha, která byla v rámci Letních shakespearovských slavností nastudována už potřetí. Bývá zařazována mezi Shakespearovy rané komedie (vznikla v letech 1593–1594), avšak jednou zásadní věcí se komediálnímu žánru vymyká: nekončí ani svatbou, ani jakýmkoli jiným smírným rozuzlením, její závěr zůstává bezostyšně otevřený, a navíc se odvíjí ve stínu nenadálé smrti otce zmíněné princezny. To, co by v dobách klasicismu bylo považováno za skandální přestupek proti žánru, ovšem dnešní relativistické době spíše vyhovuje. Ostatně v posledních letech jsou nejen v českém divadle na vzestupu interpretace zvýrazňující nejednoznačnost Shakespearových závěrů. Vzpomeňme například Klatovo Něco za něco v Divadle pod Palmovkou a koneckonců i loňskou novinku Letních shakespearovských slavností Jak se vám líbí v režii Jakuba Nvoty. Jeho pokus o hořký dovětek však vyzníval nepřesvědčivě – možná i vlivem nevyrovnaného či přímo disonantního obsazení (o inscenaci jsem psala v DN 14/2023).

    Interakce čtyřlístku přítelkyň je radost sledovat. Zleva Anna Fialová (francouzská princezna), Anna Kameníková (Rosalina), Kristýna Daňhelová (Marie), Karolína Vágnerová (Kateřina) a Jiří Vyorálek (Boyet). Foto: Pavel Hejný

    A jsme u toho: ačkoli letošní tvůrčí tým nepřišel s kdovíjak odvážným inscenačním řešením, může se opřít o sehraný herecký kolektiv plný výrazných osobností (pro pořadatele je jistě plusem, že mnoho z nich je známých i z televize). Anna Fialová obdařila postavu francouzské princezny inteligencí i šarmem a v závěru si poradila s nelehkým úkolem provést svou hrdinku ve stínu tragické zprávy o smrti otce bleskovou proměnou z rozpustilé slečny v graciézní královnu. Její nápadník, král Ferdinand, je ve ztvárnění Filipa Březiny charismatickým mladíkem, který vzhledem ke svému privilegovanému postavení bere život s lehkostí a moc nehledí na důsledky svých činů, dokud na konci nedostane právě od princezny tak potřebnou lekci. Její dvorní dámy naloží v podobném duchu se svými milostnými protějšky z královy družiny. Nejvýraznější dvojici vytvořili Anna Kameníková coby uštěpačná, odměřená a chlapecká Rosalina s Martinem Příkazkým v roli Birona, jenž s virtuozitou vychytralého právníka tvaruje argumenty, jak je zrovna potřeba. Jejich slovní souboje patří k nejlepším pasážím představení i proto, že oba nakládají s blankversem v překladu Martina Hilského naprosto nenuceně. Dvorní dámy Karolíny Vágnerové a Kristýny Daňhelové možná trochu splývají, ale interakce čtyřlístku přítelkyň je radost sledovat – popichují se a hecují skoro jako současné dívky, přičemž občas přejdou dokonce ve zpěv, vždyť jejich představitelky jsou i výborné zpěvačky a navíc spolu kamarádí i mimo jeviště. Jejich průvodce Boyeta pak Jiří Vyorálek (alternuje Václav Kopta) hraje jako rezignovaného strýce, který dostal na starost čtyři puberťačky, jimž se zapalují lýtka, a dobře ví, že s nimi nic moc nezmůže.

    Marie Štípková a Jiří Maryško coby Žakeneta s Kotrbou. Foto: Pavel Hejný

    Sliby chyby

    Chemie pánské čtveřice není tak bezprostřední, ale když se showman Dumaine Petra Vaňka na začátku vynoří z kašny s kondomem na hlavě a drsňák Longaville Jana Jankovského posedává na zemi opodál s očividným hlavobolem, je jasné, odkud vítr vane: zpovykané hejsky už omrzely nikdy neutuchající večírky a oni by konečně rádi zanechali ve světě nějakou nesmazatelnou stopu. Není divu, že nevymyslí lepší řešení než se na tři roky zavřít v paláci a študýrovat. A nepřekvapí ani to, že svou přísahu tak brzy po příjezdu líbezné princezniny delegace poruší – vždyť si ani netroufli podepsat dokument vlastní krví.

    Do citové přetlačované se zapojí ještě bizarní milostný trojúhelník složený z prostinké děvečky Žakenety (Marie Štípková, alt. Lucie Polišenská), vykutáleného podvodníčka Kotrby (Jiří Maryško) a výstředního španělského šlechtice Armada (Adam Ernest) v okruží a upnutých zlatavých punčocháčích. Proč učiní objektem své přehnaně galantní lásky zrovna lehkou děvu Žakenetu, ví jen Bůh, v neochvějnosti jeho citu je však nakonec i cosi dojemného.

    Komické duo učenců Nathana a Holoferna, jež bylo nepřekvapivě svěřeno protřelým komikům Petru Čtvrtníčkovi a Leoši Nohovi, působí poněkud nadbytečně, stejně jako strážný Hňup Kryštofa Rímského, tím spíš že šaškovskou úlohu zdárně zastanou Maryško, Ernest, a dokonce i Vaněk (nelze nezmínit jeho baletní výstup).

    Která je ta pravá? Dívčí lest s pleťovými maskami mládence přestrojené za Rusy zaskočí. Foto: Pavel Hejný

    Občasné aktualizace pobaví a nejdou zbytečně přes sílu, k nejpovedenějším patří Maryškův-Kotrbův gag s platebním terminálem, namlouvací rapový battle nebo kostýmní odkaz na konkrétní politiky včetně Putina ve scéně, kdy se navarští páni snaží napálit princeznu a spol. a přestrojí se za Rusy (což stojí už u Shakespeara). Autorka kostýmů Silva Zimula Hanáková celkově velmi zdařile kombinuje prvky současné módy (krátká délka sukní, upnuté kalhoty) s renesančními (dámské čepce a ozdoby hlavy, pláště) a důvtipně pracuje s barevností, když šat potemní spolu s dějem. Scéna Lukáše Kuchinky zůstává až na plážová křesílka dobová, kašna a schodiště organicky vyrůstají ze zdiva Nejvyššího purkrabství Pražského hradu, akorát altánek se jeví trochu moc 2D.

    Novinka Letních shakespearovských slavností nakonec přesvědčí nejen kvalitním obsazením, ale také důslednou, byť neokázalou interpretační prací, jež mezi řádky oddychové prázdninové produkce směřuje k nadčasovému zamyšlení nad morální integritou člověka.

    Letní shakespearovské slavnosti, Praha – William Shakespeare: Marná lásky snaha. Překlad Martin Hilský, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Michal Pětík, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Daniel Fikejz. Premiéra 26. června 2024, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu (psáno z reprízy 2. července).


    Komentáře k článku: RECENZE: S dobrým obsazením nevyjde Snaha naprázdno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,