RECENZE: Taneční sázka na 53 figur

Archa + má na repertoáru novinku, taneční dílo In C. Je pod ním podepsaná německá choreografka Sasha Waltz, jejíž práci v Česku nastudoval tanečník a choreograf Jiří Bartovanec, dlouholetý člen jejího tanečního týmu. Jedenáctihlavé taneční obsazení, které v Arše+ v In C při premiéře 9. února tancovalo, vzešlo z konkurzu.

In C Sasha Waltz vytvořila v roce 2021. Pracovala se stejnojmennou skladbou amerického hudebníka Terryho Rileyho, kterou složil v roce 1964. Jeho otevřená kompozice s variabilní strukturou a délkou položila základy hudebního minimalismu. S deseti tanečnicemi a tanečníky vytvořili Sasha Waltz & Guests v domovském Berlíně choreografický materiál, v němž choreografka variabilitu následuje. A to tím, že i svou choreografickou strukturu, založenou na systému 53 choreografických figur (i skladba má 53 hudebních figur), otevřela improvizaci podle předem daných pravidel.

FOTO ARCHA+

Improvizace vychází z osobní kreativity každého z jednotlivců a z individuální tvůrčí svobody, zároveň musí mít na zřeteli celou skupinu. Vyžaduje to velmi koncentrovanou pozornost, mění se i role tanečních leaderů a followerů. Waltz v tom vidí paralelu k demokratické společnosti, kde jsou ostatní lidé pro jednotlivce limitem a úběžníkem jeho osobní svobody.

Premiéra proběhla jako živý stream v období covidové pandemie. A princip In C se rozlétl do světa, kde je dál nastudovávaný. Vytvořil svůj vlastní kosmos, jak se o tom píše na choreografčině webu.

Ačkoliv svou tuzemskou podobu dostalo In C v Arše+ prvně, není to poprvé, co se tu k hudebnímu dílu tanečně někdo vztahuje. Jako k inspiraci se k Rileymu hlásila i choreografka Sylva Šafková ve svém projektu INspiraCe, který vytvořila v souboru 420PEOPLE a s Orchestrem Berg; také v roce 2021.

Hudby se v Arše+ ujala experimentální elektronická kapela Mezi patry klid a byla radost je (v duu, zatímco Riley doporučuje cca 35 hudebníků, ale i jejich počet je variabilní) poslouchat a sledovat jejich performerský zápal. Důležité je, že In C je možné z hlediště pozorovat v různých vrstvách. Není nutně potřeba proniknout do přesné struktury figur, pravidel a improvizací, aby měl sledující z představení požitek. Může vidět poctu taneční energii, sledovat, jak se pohyb rozvíjí od pozvolné chůze do rychlého tempa a komplikovaných tanečních prvků, až se ve svých nejhutnějších momentech zhmotní do pohybové laviny, která se valí a nezastavuje. Jako by už ani neexistovala žádná vnější či vnitřní síla, která ji zastavit může. Kromě vyčerpání. Může pozorovat, co s pohybem dělají momenty, kdy začne být viditelná fyzická únava (premiéra nakonec přesáhla hodinu), která tanec prohlubuje. Různobarevné kostýmy se drží originální inscenace, ale úplně šťastné nejsou – časem se viditelně propotí a pro tanečnice není horní část kostýmu úplně podpůrná, vzhledem k náročnosti pohybu.

FOTO ARCHA+

Kdo jde rád do detailu a vnitřností, může se víc ponořit do struktury figur, pravidel a improvizací, porovnávat jednotlivá představení (na program Archy+ se In C naštěstí ještě vrátí). Při představení, které jsem viděla, tolik nevynikli a nepřitahovali pozornost jednotlivci, spíš skupina jako pohybová masa. To se může představení od představení měnit, různorodost obsazených tanečních typů, fyziognomií i zkušeností propsaných do těl a individuálních tanečních možností má potenciál, aby jednotlivci dál pracovali se svou jevištní prezencí a rozvinuli ji.

Je pochopitelné, proč se taneční In C ujalo. Je znovu a znovu fascinující, do jaké bohatosti se může rozvinout základní slovník jasně omezených choreografických figur. Lze na to napojovat mnohé každodenní asociace – třeba zázrak řeči, která je i ve své nejvyšší míře bohatosti ve skutečnosti stále kombinatorikou jen velmi omezeného počtu hlásek a samohlásek a různorodě komplikovaných a (ne)přesných gramatických pravidel.

Z hlediště jsem odcházela s jediným ostnem pochybnosti. Jak se dál a dál valila hudební a pohybová lavina, do myšlenek se mi vkrádal drobný otazník nad tím, kdy ta lavina začne být vlastně už trochu samoúčelná. Délka Rileyho skladby je variabilní, může trvat i hodiny. Autorovo doporučení se pohybuje někde mezi třičtvrtěhodinou a devadesáti minutami. Kdyby se v Arše+ deset, patnáct minut ubralo, zapůsobil by večer kompaktněji a silněji.

Jiří Bartovanec: In C. Nastudování Jiří Bartovanec, hudba Mezi patry klid, light design: Michal Horáček, tanečníci: Daniela Hanelová, Vanda Hejnová, Tereza Holubová, Anežka Hrabánková, Dalma Kitley, Vladlena Klimek, Mirek Kosík, Tereza Krejčová, Hikaru Osakabe, Karolína Šnajdrová, Šárka Říhová, Klára Tilcerová. ARCHA+, Praha. Premiéra 26. října 2024.

Zdroj náhledového obrázku ARCHA+.