RECENZE: Výsměch apoštolům nového a správného žití
Kulturních bojůvky na nejrůznější způsob, střílení si ze všeho kolem (včetně sebe sama) – to je brněnská Mešita tedy nová činoherní inscenace Národního divadla Brno. Autorská komedie Martina Glasera a Olgy Šubrtové obratně a nápaditě žongluje s rasismem, homofobií či dezinformacemi všeho druhu a natírá to všem: aktérům, publiku i samotným autorům – vystupuje tady rigidní dramaturgyně a hyperkorektní ředitel „Moravského národního divadla“.
Autoři touto trefnou podívanou a s vědomím, že dnešní svět je také názorový galimatyáš, vytáhli aktuální téma ochránců a koryfejů soudobé morálky a politické velekorektnosti. Jmenované autorské duo takto dává na zadek všem halasným fanatikům, kteří se rádi ohánějí tím, co a jak je možné ve veřejném prostoru říkat, aniž by často o meritu věci cokoliv věděli. Četl jsem za textem i za jeho inscenací trpké režisérovy zkušenosti s někdejším provázkovským a dokonce soudně řešeným skandálem s uvedením Frljičovy hry Naše násilí, vaše násilí. Účastnil jsem se tehdy toho posléze hodně medializované a skandalizované inscenace a žasnul nad tím, jak se k jeho divadelním, ideovým či přímo náboženským, kvalitám vyjadřovali lidé, kteří v divadle (tehdy a možná ani nikdy jindy) nebyli. Celý tento mediální tyjátr přiživoval soudní spor vyvolaný Dominikem kardinálem Dukou. Provázek posléze zareagoval uvedením Havelkovy inscenace Vykouření, která se v brněnské Mešitě vtipně mění na název Vyloučení a pořádající CED (Centrum experimentálního divadla) tady MED.
Pavel Čeněk Vaculík a Hana Briešťanská Foto ND Brno
Ale v Mešitě jsou paradoxně a programově oba tvůrci korektní… Mešita není hrou „na jméno“ čili adresným vyřizováním si účtů přes jeviště. Ostatně rozbuškou i diváckým testem tady bude záplava vulgarismů a sprostých poznámek na adresu gayů či etnických menšin. Aby to ale nebyla divadelně přímočará komedie, autoři si pohrávají i s formou a vrstvami hry ve hře. „Já jsem herec, který ve hře Mešita hraje herce, který ve hře Mešita hraje ředitele školy.“ Jako natvrdlý divák jsem se na této vertikále a vrstvení jednotlivých úrovní příběhů Mešity ke konci už poněkud ztratil. O to více jsem si užil hlavní hudební stopu stominutového večera tedy píseň amerického rappera Teddy Swimse příznačně nazvanou Lose Control.
Schovat zkoušení provokativního titulu do autorsky provokativního titulu mi v brněnské Mešitě přišlo nápadité, chytré a zábavné. Poťouchlá a ironická predikce či konstatování přímo ze scénáře, že o současnou českou hru není v tuzemsku zájem, tvůrcům tady plánovaně nevychází. Výsledkem je zábavná textová i scenáristická míchanice, která legračně hledá či naoko vymezuje hranice mezi vhodným a nevhodným vyjadřováním, střílí si ze všech současných apoštolů nového, správného žití a všudypřítomných kulturních válek.
Martin Glaser, Olga Šubrtová: Mešita. Režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, Národní divadlo Brno, Reduta, premiéra 28. 2. 2025
Komentáře k článku: RECENZE: Výsměch apoštolům nového a správného žití
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
