Přízvisko moravských Lidic, nejčastěji spojované s Javoříčkem, se někdy vztahuje také k osudu pasekářské valašské osady Ploština, kterou nacisté vypálili 19. dubna 1945. Jejich řádění nepřežilo 27 místních. Přestože událost umělecky zpracoval ještě téhož roku její přímý účastník Ladislav Mňačko ve hře Partyzáni (premiéru měla už na podzim 1945 v Jihlavě), do širšího společenského kontextu vstoupila až románem Smrt si říká Engelchen (1959), jímž Mňačko s odstupem deheroizoval partyzánský odboj, s ploštinskou tragédií úzce související. Podobně zapůsobila filmová verze knihy režisérů Kadára a Klose z roku 1963. Pro divadlo téma znovu pojednal regionální autor Jaroslav Bařinka (mimochodem stejně jako Mňačko rodák z Valašských Klobouk), jeho drama Ploština v plamenech (1974) se však patrně nikdy nehrálo. Až nyní se dramatický a rozporuplný příběh vrátil na jeviště Městského divadla Zlín v autorském zpracování Doda Gombára pod názvem Tiše buší Ploština.