Novotný pod pseudonymem Petr Abraham píše pro pardubické divadlo pravidelně, přičemž jeho tvorba má značné žánrové rozpětí – od adaptací literárních děl (Čachtická paní, Zvoník Matky Boží) přes historické hry (Rasputin, Blázinec boží), satirickou komedii (Mimo záznam) až po muzikálovou verzi dramatu Karla Čapka (Makropulos musical). Naposledy pro plenérovou scénu na Kunětické hoře zdramatizoval (s Martinou Mejzlíkovou, která je i spoluautorkou scénáře k Hotelu Modrá hvězda) oblíbenou pohádkovou komedii S čerty nejsou žerty.

Fričův snímek byl remakem německé komedie Zamilovaný hotel režiséra Karla Lamače z roku 1933. Hlavní hrdinkou je mladá dívka Zuzana Nedbalová, která po tetičce zdědí hotel s názvem Modrá hvězda. Jenže ubytovací zařízení s tímto názvem jsou v Praze dvě – jeden luxusní hotel na Vinohradech a druhý zapadlý a neudržovaný na Žižkově. V Modré hvězdě se má konat zásnubní hostina dědice podnikatelského impéria Rychta-Rohan Vladimíra s jeho sestřenicí Miladou Landovou. Jenže zatímco snoubenka, která z ohlášených zásnub není vůbec nadšená, trvá na elegantním vinohradském podniku, Vladimír se dostaví na Žižkov, kde kdysi strávili líbánky jeho rodiče. A potom pozná energickou novou majitelku Zuzanku...

Původní film šel do kin v roce 1941 a pro diváky představoval vítaný únik z protektorátní reality. Podobnou ambici vyjádřil i tvůrčí tým divadelní adaptace – chce návštěvníkům inscenace dopřát možnost odpočinout si v divadle od přemíry špatných zpráv, které se na nás v posledních letech valí z médií. Zachovává proto zasazení do bezčasí s nostalgickým oparem první republiky, lehký tón a neřeší žádná problematická témata. Novotný to jako zkušený režisér zvládá s vkusem a citem pro pointování lehce úsměvných scén.

Scénograf Ivo Žídek chytře využívá točnu, vytváří honosný interiér luxusního grandhotelu ve stylu art deco i zašlý malý hotýlek na periferii. Kostýmy Romana Šolce dobře evokují prvorepublikovou noblesu a o decentní hudební doprovod s dobovou atmosférou se postaral Ondřej Soukup. V inscenaci zazní i filmový šlágr Slunečnice, který na plátně zpívala Inka Zemánková, v Pardubicích ho diváci uslyší v suverénním podání Veroniky Malé.

Herecký soubor si s žánrem konverzační komedie dobře rozumí. Nejvíce prostoru dostává Karolína Šafránková jako živelná Zuzanka. Herečka potvrzuje svůj komediální talent a čerstvou majitelku hotelu pojala se směsicí naivity a cílevědomosti. Druhou silnou ženskou postavou je Milada, kterou Veronika Malá hraje jako sebevědomou dívku odmítající se podřídit konvencím, jež si o svém životě hodlá rozhodovat sama. Josef Láska je v úloze Vladimíra rozpolcen mezi povinnostmi vyplývajícími z jeho společenského statusu a spontánním okouzlením z bezprostřední Zuzanky. V menších rolích zaujmou především Jindra Janoušková jako rázná matka Milady a Zdeněk Rumpík v roli strýce, který bojuje se svou přirozeně společenskou náturou, jež mu velí nebrat zásnubní trable zase tak vážně.

Ke komediálně nejzdařilejším scénám patří ty, v nichž se nová majitelka hotelu seznamuje se svými neplatícími hosty (Petr Borovec, Štěpán Pospíšil a Jiří Hába), s nimiž po počátečních rozpacích utvoří zábavnou partu. Po přestávce, kdy následuje scéna z maškarního plesu v Lucerně, inscenace trochu ztrácí tempo, ale v závěru s dvojitou svatbou chytá druhý dech.

Hotel Modrá hvězda je nekomplikovaný titul, který se netají tím, že jeho hlavní ambicí je diváky pobavit. Nabízí jim bezpečné prostředí, v němž lze starosti hodit za hlavu a užívat si laskavý humor z dob dávno minulých. Pokud se člověk na tuto nostalgickou vlnu dokáže naladit, bude odcházet spokojen.