Všechno začíná večeří u manželského páru, který se právě vrátil z dovolené v Itálii. Gabe (Ondřej Novák) a Kate (Diana Toniková) nadšeně své kamarádce Beth (Barbora Vyskočilová) líčí kulinární zážitky a jeden z inspirujících receptů právě předvedli. Beth, povzbuzovaná k chvále předložené krmě, ovšem netradičně dorazila na setkání bez manžela Toma (Pavel Kryl), ten prý pracovně letí do Washingtonu. Po chvíli ovšem z Beth vypadne, že jejich manželství je v troskách, Tom má vztah s jinou ženou. A od této vstupní situace se začne odvíjet poměrně zdrcující vivisekce vztahu celého kvarteta. Byli na sebe zvyklí, trávili spolu vlastně skoro veškerý volný čas (i s dětmi), a rozchod Beth a Toma znamená „čáru přes rozpočet“ i pro Gabe a Kate. Kromě pohodového retrospektivního obrazu (Gabe a Kate jako čerství novomanželé Toma s Beth seznamují) dochází k sérii vyčítavých výstupů. Nejprve Tom poněkud dramaticky vytkne své ženě, že přátele o situaci už informovala, ačkoliv se snad domlouvali na tom, že tak učiní společně, dostala se prý tak v očích spřáteleného páru do výhodnější pozice. Později, když se Beth začíná zklidňovat novým vztahem, ji kamarádka brzdí v jejím nadšení, a ta pro změnu kontruje tím, že Kate vlastně vyhovuje její nedávná nezáviděníhodná situace. Také pánové se spolu pustí do úvah o vášních a stereotypech či únavě v manželských vtazích. Tom, plný energie z nového svazku, Gabea vlastně podněcuje k větší svobodomyslnosti, dojde k obhajobě obou postojů (bořícího i zachovávajícího), text v tomto výstupu trochu šustí papírem, herci ho naštěstí zvládají s přirozenou spontaneitou. Poslední výstup pak s rozpačitou laskavostí přece jenom fandí „konzervativnímu“ svazku.

Šimon Dominik jako režisér vtiskl hře příjemnou dynamiku, napomáhají k ní i jiskřivé hudební předěly mezi jednotlivými výstupy, zkomponované Martinem Severýnem, herci vytvářejí živé postavy. Scénografie Karla Čapka jim umožňuje ovládat velkou plochu, před prostor s kuchyňským mobiliářen je umístěno ještě z jeviště vybíhající postelové „zátiší“. Diana Toniková jako Kate skrývá ve své kreaci jakousi permanentní potutelnost, disponuje i pohybovou aktivitou, která vynikne v retrospektivní scéně, kdy jako „mladá paní“ chystá letní občerstvení a v rytmu hudebního podkresu manipuluje s lístky hlávkového salátu i ředkvičkou. Při ztišenějších replikách se však její projev dostává k hranici slyšitelnosti. Barbora Vyskočilová představuje zklamanou Beth jako ublíženou a roztrpčeně zavilou, po oznámení nového vztahu však jako tu, která si ve vzniklé situaci rozhodně nenechá radit. Komediální půvab nabídne její extempore ve zmíněné retrospektivní scéně, kdy se hlásí ke kuchařské spolupráci, je však natolik „v oboru“ nezkušená (profesí malířka), že se do cibule pokouší dostat, aniž by ji oloupala. Ondřej Novák ztvárňuje Gabea jako stabilizující prvek, dovede sice občas také zareagovat temperamentněji, ale vztahy v kvartetu svým postojem ke všem třem přece jenom vyvažuje. Tom Pavla Kryla působí zprvu jako sobec s rázným „tahem na branku“, později se vyjevují jeho postoje jako do jisté míry opodstatněné. V jedné ze situací, kdy mu při setkání obou mužů Gabe nabídne pozdní večeři, herec při reálné konzumaci propojené s důležitou promluvou trochu zápasí se srozumitelností sdělovaného. Herecky nejpůsobivějším „číslem“ je finálové rozpačitě smířlivé rozmlouvání Diany Tonikové a Ondřeje Nováka v rolích manželů, kteří ve společném loži trochu listují v knížkách, které mají při ruce, a posléze nejistě stvrzují svoji dlouholetou náklonnost.

Chytře napsaná hra v sympatické inscenaci má šanci oslovit poměrně širokou škálu publika (i větší skupiny snad školních tříd, u nichž bych odhadoval věk na patnáct šestnáct let, naslouchaly a přihlížely při mnou navštívené repríze s maximální pozorností). Mám-li porovnat obě Dominikova zpracování Marguliesových textů, dávám přednost tomuto.