Za hranicemi všedního vnímání
Jan Kerbr
Nové umělecké vedení Divadla v Dlouhé se po několika náročnějších projektech obrátilo k dětskému divákovi, tradice této scény to má ostatně v popisu práce. Titul Jak vidět neviditelné vychází z knihy portugalského tvůrčího tandemu, Isabel Minhós Martins vytvořila text a o bohatou výtvarnou stránku se postarala Madalena Matoso. Na zdivadelnění inspirativní literární předlohy, probírající z různých úhlů lidskou fantazii, která se rozvíjí už od malička, měly podíl nejenom režisérka Anna Klimešová a dramaturgyně Nina Jacques a Tereza Marečková, ale také dětská dramaturgická rada. V této tvůrčí symbióze vznikal jevištní tvar, který měl, domnívám se, také odhadnout, jak v téměř dvouhodinové inscenaci zaujmout nejmladší diváky.

Ema (Antonie Rašilovová) se po pádu ze stromu ocitne v nemocnici, výsledkem nehody je zlomenina ruky spolu se slabším otřesem mozku. Dítě je zahrnováno starostlivou péčí a stálými návštěvami rodinných příslušníků, konkrétně matky (Magdalena Zimová), otce (Martin Matejka) i bratra (Samuel Toman). Zprvu se ve zdravotnickém zařízení chovají poněkud zmatečně, v jejich vzájemné komunikaci se objevují také pokusy dát Eminu nehodu někomu z rodiny za vinu. V nemocnici ovšem pracuje i příbuzná, totiž teta (Marie Turková) jako rehabilitační sestra, lékaře ztvárňuje Jan Vondráček a ráznou sestřičku na dětském oddělení Eva Hacurová...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory