Letošní krumlovská premiéra je součástí festivalu Jižní svéráz, a do pestrého programového portfolia přináší zase novou barvu.  100 – minutové představení si velcí i malí diváci bezpochyby užijí, ať už díky atraktivnímu prostředí krumlovského parku, tak díky výkonům několika desítek velkých i malých umělců a umělkyň.  Pokud jde o obsazení, je totiž opravdu rozsáhlé.  Kromě deseti velkých rolí (Malý princ, pilot, liška, had, marnivec, voda, růže, obchodník, král, opilec-lampář), z nichž má většina několik alternací, se tu představuje sbor a orchestr opery JD, Dětský pěvecký sbor Jitřenka, dětský sbor Canzonetta a šestice tanečníků. Takže na scéně se současně objeví třeba na padesát účinkujících… Kromě toho je samozřejmě důležitá nádherné scénické pojetí, na němž se podílí scénický výtvarník Petr Vítek, světelný designer Daniel Tesař, a fantazijní kostýmy přidal Martin Chocholoušek. O oživení prostoru choreografií se postaral Jan Kodet.

Kouzlo letního večera samozřejmě udělá své, stejně jako přítomnost Belárie, která tvoří nezanedbatelnou část scénografického konceptu.  A pak jsou tu samozřejmě nejrůznější vizuální efekty, které mohou fungovat právě jen na open-air prostoru jako kouřostroje, světlice, studené ohně ad. Působivé jsou pak desítky světýlek, které zabydlují prostor, kam až oko dohlédne.  Zvláštním dojmem působí lampaříci, kteří nosí obrovské deštníkům podobné konstrukce, zevnitř osvícené tak, že vytvářejí zvláštní světelné efekty. Iluze vesmíru, jímž se pohybuje Malý princ, je pak umocněna i skutečným měsícem, který se nad diváky vznáší. Člověk samozřejmě musí obdivovat, jak vše funguje jako dobře promazaný stroj, scény na sebe vhodně navazují, jakmile jedna scéna zaniká (a diváci se s pohyblivým hledištěm otáčejí), z dálky už vidíme přicházet další postavy a téměř před očima se nám jednotlivé prvky proměňují. Je to vskutku kouzelný svět. Navíc lze ocenit, že výprava a kostýmy jsou sice výrazné a zajímavé, ale nepůsobí kýčovitě (tedy žádný Disneyland), spíše vtipně a hravě.

Samotná opera Rachel Portmanové, britské rodačky, vznikla na objednávku a byla poprvé uvedena v roce v Houston Grand Opera v květnu 2003. V Británii byla zfilmována BBC v roce 2004. Rachel Portmanová je ovšem známa spíš jako skladatelka filmové hudby, v roce 1996 získala Oscara za hudbu k filmu Emma, a v letech 1999 a 2000 má na kontě ještě dvě nominace za hudbu k Pravidlům moštárny a Čokoládě.  Kromě dalších ocenění a hodností je od roku 2010 důstojnicí Řádu britského impéria. Nicholas Wright má na kontě desítky divadelních adaptací i původních her pro divadlo i televizi. V adaptaci známé knihy Antoina de Saint -Exupéryho se výrazně drží příběhu, nechybí tu známé citace z díla, a obě části (putování prince po planetách i pobyt na planetě Zemi) jsou organicky propojeny. Vzhledem k množství nejrůznějších prostředí, která se v příběhu objevují, je scénické provedení velkou výzvou.  

Jihočeský tvůrčí tým pojal tuto dětskou operu v zámeckém parku opravdu velkoryse, a zároveň s velkým citem pro křehkost takového materiálu. Velmi dobře balancuje na hraně spektakulárnosti, k níž samozřejmě příběh směřuje, a zachováním křehkosti poetického příběhu se závažným poselstvím.  Ve scénosledu figuruje dvacet sedm položek – pohyblivých obrazů, které se nám vystřídají před očima. Přijde řada jak na vyloženě intimní scény (princova planetka se třemi sopkami a jeho pyšnou Růží, setkání s Liškou a její ochočení či všechny scény interakce Prince s Pilotem), tak na půvabné skupinové – často dívčí -  choreografie, ale třeba i taneční loveckou scénu se stylizovaným honem na lišku.    Samozřejmě – kdo má příběh Malého prince rád - najde tu bezpochyby veškeré své oblíbené scény.  

Na počátku vidíme scenérii rozloženou kolem centrální kašny (na ní sedí Malý princ s velkým blokem, do něhož maluje beránka), a kolem se pohybují hloučky lidí, kteří jako by byli součástí kolorované dobové pohlednice.  Pak sledujeme letadlo, které přilétá – a následně se slova ujímá vypravěč – pilot, který ztroskotal kdesi v poušti. A poté už scénu ovládne dvojice pilot a malý princ, který jej žádá, aby mu nakreslil beránka (mimochodem, původní překlad do češtiny Zdenky Stavinohové dodal předloze poetičtější ráz tím, že z „ovce“ (sheep) udělal „beránka“, a také to, že fox není lišák, ale liška, dodává příběhu další dimenzi. Toho se ostatně drží i překladatel operního libreta Patrick Fridrichovský. A poetizující směr výkladu podporuje i scénické provedení, které převádí podobu jednotlivých postav (Růže, Baobaby, Had, Marnivec) do téměř surreálné podoby.  Současně je ovšem zachována známá podoba Malého prince v příliš velkém modrém kabátci, letecká bunda pilota, a také kresba beránka schovaného v krabici.

A tak sto minut společně s princem putujeme po jednotlivých planetkách i po Zemi, potkáváme rozmanité bizarní postavičky – mezi nejzapamatovatelnější patří fialový Marnivec (Domýšlivec) s dlouhými pohyblivými tykadly, Had s dlouhým ocasem připomínajícím svět dinosaurů či Král s naddimenzovaným mečem, který sotva unese. A pak je tu Liška v heboučkém bílém kožíšku, pouze s obličejovou maskou lišky, takže působí spíše jako ideál koketní nedostupné ženy, nežli jako potenciálnízvířecí kamarád.  V paměti bezpochyby utkví i zázrak Vody, když žíznivý pilot společně s princem objeví ve fatamorgáně kašnu, z níž pouze v tomto okamžiku začne tryskat voda.

Dojemný závěr, kdy Malý princ umírá, ale vlastně symbolicky odjíždí na svou planetu, i závěrečná hromadná scéna, v níž se objeví všichni účinkující, nad jejichž hlavami odlétá do dáli letadlo, je pro diváky bezpochyby silným zážitkem.

Kouzelná scénická podoba je ovšem navíc umocněna živou hudbou a zpěvem. Bezpochyby pozoruhodný výkon podává dětský titulní hrdina – v premiéře hrál a zpíval Maxim Bosák (alt. J.D.Dražil a M.Holek). Zvládnout bez oddechu téměř dvouhodinovou inscenaci, zpívat, a přitom dodržovat mnohdy značně obtížné přechody scén – i terénu -  a jednotlivé dramatické situace (v jedné hrdina couvá několik metrů před hadem a přitom zpívá) by bylo náročné i pro dospělého umělce. Ale Bosák vše zvládnul na jedničku, a navíc suverénně spolupracoval s dalšími protagonisty. Vždy jsem obdivovala profesionalitu britských dětských herců a hereček, a mám radost, že i u nás se rodí podobné talenty (!)   Z dospělých byl pro mě nejpůsobivější Jakub Hliněnský v roli Pilota, extravagantní Marnivec Lukáše Randáka a především půvabně koketní Liška Anny Moriové.

Letošní krumlovská premiéra je tedy za námi, a bezpochyby do konce léta potěší ještě mnohé dospělé i děti. Jen musíme držet palce, aby přálo i počasí. Neboť předepsané choreografie mohou být na kluzké trávě pro zpívající umělce a umělkyně hodně náročné, až nebezpečné.