Večery s novou hrou
Jana Soprová
Je příjemné zjištění, že poslední léta přinášejí do divadel výraznější podíl současných nových her českých autorů. Postupně se tedy klubou nové generace mladých autorů, kteří uvádějí nová témata a nové pohledy na současnost. Důvěra v tyto nové texty je do jisté míry omezená, a tak divadla volí často formát jednorázových scénických čtení či scénických skic, a jen menší množství se jich skutečně objeví v regulérním repertoáru. Ovšem, ona jedinečnost – buď teď nebo nikdy – má v sobě cosi lákavého. Průkopnickou roli v tomto trendu hraje po léta divadlo Letí, které má přímo v podtitulu „divadlo s vášní pro nové hry“, především feministicky zaměřené A Studio Rubín, a v loňské sezóně se přidalo Dejvické divadlo s projektem Dílna Doyla Doubta. Lehce jim šlape na paty Švandovo divadlo, které po léta poskytuje prostor především generačnímu divadlu – nejprve ve Studiu ŠD a nyní naplno v Peškovce (momentálně především soubor Ductus Deferens).
V Dejvické kavárně
V minulé sezóně proběhl pod vedením dramaturgyň Dejvického divadla Evy Sukové a Kateřiny Letákové první ročník workshopů pro začínající autor(k)y (především v propojení se začínajícími režiséry a režisérkami), nazvaný podle fiktivního „kolektivního“ tvůrce Doyla Doubta. V open callu, kam se přihlásilo 37 autorů, bylo nakonec vybráno osm. A s nimi pak dramaturgyně od ledna pracovaly na nových hrách, které spojovalo téma TABU (pozn. týkalo se nejrůznějších traumat, která trápí nejen mladou generaci). Vzniklo tak celkem osm nových tematicky velmi rozmanitých jednoaktovek, které byly od listopadu 2025 do června 2026 k vidění v sálku Dejvické kavárny (a okolí), Dodatek v závorce svědčí o tom, že někteří z režisérů a režisérek vzali do hry i prostor vně kavárny – za velkými okny, někdejšími výlohami antikvariátu. Kromě prostoru prestižní značky DD nabídlo divadlo také atraktivní herecký tým (pozn. v době rekonstrukce hraje soubor především v Galaxii, ale aby se na adresu nezapomnělo, nabízí po celou dobu v Dejvické kavárně komorní projekty). A tak tu postupně byly k vidění hry: Varroáza (a. Alžběta Johanka Petrová a r. Emma Ditrich), Soukromé konce světě (a. Laura Kamila Malíková a r. Marta Hermannová), BOY TOY (a. Matěj Kratochvíl a r. Jiří Havelka), Bílou tmou (a. Tereza Kroužková a r. Ctibor Němec), Hody, hody, doprdele (a. Anna Drápalová a r. Gabriela Gabašová), Adorata (a. Jana Montorio a r. Michal Moravec) a Hérrenpárty (a.Karin Bílíková a r. Klára Vosecká). V druhém běhu Dílny DD se přihlásilo 31 zájemců, a tak se můžeme těšit na pokračování scénických čtení dalších mladých autorů. Je ovšem třeba si hlídat termíny, každá hra má pouhá dvě provedení(!).
Večeře s novou hrou na Štvanici
Nejčerstvější zážitek mám z první Večeře s novou hrou ve Vile Štvanice, jedinečný – a neopakovatelný – večer, kdy se propojuje zážitek kulinářský a kulturní. Ve spolupráci s agenturou Dilia servíruje Letí divákům jednotlivé chody – tj. čtyři krátké hry současných autorů a mezitím lahůdky ve dvou variantách (pro masožravce a vegetariány) od předkrmu k dezertu. Specialitou Letí je, že do projektu kromě autorů zapojují jak zkušené, tak začínající herce. Připomeňme, že Letí od začátku své existence představuje formou scénických skic zbrusu nové hry českých i zahraničních autorů (v projektu 8v8 a dalších – více v DN 5/26). Projekt Večeře s novou hrou se ovšem soustředí výhradně na české (či v Česku pobývající) autory. Někdy čerpá z textů, které získaly pozornost v studentských Cenách Evalda Schorma, a jindy – jako v programu 27.9.2026 – oslovuje autory a autorky přímo. V tomto případě se na večeru v poněkud nostalgickém, chvílemi až morbidním duchu, podíleli mladý ukrajinský režisér a autor Kostiantyn Zhyrov (Nechte lidi na pokoji), Ondřej Novotný (Uspíšit můžeme jedině zkázu), Kateřina Letáková (Stáří není pro bačkory) – a David Košťák, jehož Hra k nezaplacení nahradila objednané, leč nedodané dílko Lenky Lagronové. Košťák je ovšem dramatik, který vyřešil výpadek velmi originálním způsobem, a ve své Hře k nezaplacení ukázal, „co zůstane z divadla, když postupně škrtneme všechny, kteří ho tvoří.“ Když dodáme, že čtyři herce, kteří sehráli různorodé role ve třech aktovkách (Petr Konáš, Tereza Dočkalová, Barbora Bolíková a Matěj Převrátil) vedl patrně nejžádanější režisér nejmladší generace Eliáš Gaydečka, byl tento večerní zážitek skutečnou delikatesou. A zajímá-li vás, jak se David Košťák symbolicky vyrovnal se škrty, které přináší doba, musím konstatovat, že se mu podařilo vytvořit skutečně originální tvar. Vystačil si totiž se dvěma položkami – autor + diváci. A jeho vstup byl velmi vtipný, i proto, že tohoto typu večerů se účastní většinou zasvěcení divadelníci, reagující i na jemné narážky týkající se očesávání financí na kulturu. A tak se scénické čtení změnilo ve skutečné ČTENÍ teď a tady, kdy jsme mohli sledovat proces tvorby – autor přímo před námi psal na počítači, a diváci četli „on-line“ z plátna v pozadí. A nakonec se to vše jako kouzlem proměnilo v kontaktní imerzivní divadlo, kdy byli diváci prostřednictvím lístečků, tajně umístěných pod jejich talíře s dezertem, zapojení do hry, a tak se z různých stran sálu ozývaly repliky politicko-společenského charakteru. Moment překvapení, který nenápadně poukázal na to, že divadlo má svou nezastupitelnou roli (i když si to patrně mnozí, kdo rozhodují o podpoře, neuvědomují).
