Redakci Divadelních novin v Praze

1. Autor glosy mohl sotva přehlédnout mou předmluvu, kterou znovu připojuji. Nemohl si tedy nevšimnout důvodu, proč jsem svěřil Větrným mlýnům k vydání své nemanipulované dramatické texty z padesátých let: aby dokumentovaly, jak se vyvíjela umělecká i občanská cesta mé „kontroverzní“ generace. Z téhož důvodu jsme plánovali i vydání sborníku PROHRY, jemuž měla vévodit Dobrá píseň… Že takový záměr nepochopí a přinejmenším vydavatele za něj nepochválí právě Divadelní noviny, mě opravdu překvapuje. Patrně si to rozmyslíme.

2. Stejně těžko je v té předmluvě přehlédnutelné, že Větrné mlýny vydaly předtím ve dvou svazcích jedenáct mých mladších textů, a Vladimír Pistorius ve třech nakladatelstvích dokonce patnáct, za které se rozhodne stydět nemusím, protože je prověřilo a dál prověřuje mnoho inscenací na scénách domácích i zahraničních. Že předchozích pět sborníků naopak Divadelním novinám nikdy nestálo ani za zmínku, mi přijde už přímo neseriózní.

Tak Vám to alespoň sděluji a ponechávám na Vás, zda tenhle dopis uveřejníte s další ironickou glosou, anebo na něj odpovíte alespoň dodatečnou reflexí editorské série, jaká nemá u nás obdoby, protože se podobného rizika nikdo jiný neodvážil. Přímo krkavčím se mi v té souvislosti jeví přístup DN k edicím dramatických textů autorů dalších generací, kteří by bez Větrných mlýnů skončili většinou navždy v zapomnění, když skoro všechny české scény sázejí na jistotu a uvádějí nanejvýš kompilace svých dramaturgů. Kdo na ně má upozornit, když ne Vy?

S nadále přátelským pozdravem

V Praze 9. 1. 2011